20 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Simeta a přísedících Jitky Beňušové a Miroslavy Jurcsikové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená datum bytem Anonymizováno proti žalované: zainteresovaná společnost , příspěvková organizace, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 88 357 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o 88 357 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 88 357 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 88 357 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského jdoucího z této částky od 1. 7. 2023 do zaplacení. Svůj požadavek odůvodnila tím, že požadovanou částku představuje přiznaná, avšak nevyplacená odměna za splnění mimořádného pracovního úkolu s tím, že o stanovení mimořádné odměny rozhodl ředitel žalované organizace dne , datum, v souvislosti se skončením jejího pracovního poměru. Žalobkyně dále uvedla, že výše odměny byla stanovena na 115 942 Kč, a částka 88 357 Kč je požadované plnění po odečtení daní a všech odvodů na sociální a zdravotní pojištění.

2. Žalovaná požadavek žalobkyně odmítla s tím, že její nově nastoupivší ředitel nevěděl v době vydání rozhodnutí o odměně, že žalobkyně závažným způsobem porušovala své povinnosti na úseku hospodaření, vedení potřebné evidence a provádění registrace smluv v registru smluv. Dále uvedl, že až po důkladném šetření vyšlo najevo, že akce, za jejichž pořádání byla žalované odměna udělena, nepředstavovaly mimořádné ani nijak zvlášť významné pracovní úkoly, ale běžné pracovní úkoly a pracovní náplň žalobkyně jako ředitelky městského kulturního centra. Nový ředitel dokument o přiznání odměny vystavil v omylu a nevědomosti o zvlášť závažném jednání žalobkyně a dalších pochybení na její straně. Žalovaná dále uvedla, že byla žalobkyní uvedena v omyl, neboť žalobkyně nejednala poctivě a zjevně zneužila práva, a její jednání se tak příčí dobrým mravům. Žalovaná dále poukázala na rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 4481/2014, dle kterého předstírá-li zaměstnavatel uvedený v ustanovení § 109 odst. 3 zákoníku práce v rozhodnutí o přiznání odměny zaměstnanci, že mu tuto odměnu přiznává za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu, aby tak zastřel skutečný důvod udělení odměny, se kterým pracovněprávní předpisy možnost přiznání odměny zaměstnanci uvedeného zaměstnavatele nespojují, je takové rozhodnutí o přiznání odměny pro nedostatek vážnosti vůle zaměstnavatele a pro rozpor se zákonem neplatné, a právo zaměstnance na odměnu proto nemůže založit. Žalovaná se tedy domnívá, že žalobkyně opírá svůj nárok o dokument (přiznání odměny), který měl zastřít přiznání jejích domnělých nároků ze zákoníku práce v souvislosti s ukončením pracovního poměru, a jelikož jí nepříslušel žádný nárok na odstupné ani na mzdu po dobu výpovědní doby, žádný nárok nevznikl, a v této souvislosti žalovaná poukázala dále na to, že přiznání odměny dopisem ze dne 20. 6. 2023 z důvodu omylu odvolala. Svoji obranu žalovaná posléze doplnila v tom směru, že o odměně ani nebylo řádně rozhodnuto, neboť o této odměně měla rozhodovat rada města jako zřizovatel žalované organizace, nikoliv její ředitel.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně byla Radou města , adresa, jako zřizovatelem žalované příspěvkové organizace usnesením č. , číslo, jmenovaná do funkce ředitelky s účinností od 1. 8. 2018, jak vyplývá ze jmenovací listiny ze dne 17. 6. 2018. Z této funkce byla odvolaná dne 29. 3. 2023, a to ke dni 30. 4. 2023, jak vyplývá z usnesení rady města , adresa, /2023 – RM-13 ze dne 29. 3. 2023 a příslušné listiny o odvolání z téhož data. Soud dále zjistil, že žalobkyně a žalovaná zastoupená novým ředitelem dne 2. 5. 2023 uzavřely dohodu o rozvázání pracovního poměru, který podle této dohody skončil dnem 31. 5. 2023. Z uvedené dohody vyplývá, že žalovaná jako zaměstnavatel neměla pro žalobkyni práci odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, čímž byla dána překážka na straně zaměstnavatele. V uvedené dohodě byla dále zmínka o tom, že žalobkyně nastoupila po svém jmenování do funkce ředitelky žalované s účinností od 1. 8. 2018 a tuto funkci vykonávala do 30. 4. 2023, přičemž po jejím odvolání je od 2. 5. 2023 pracovníkem zařazeným do žalované organizace. Soud dále zjistil, že téhož dne, tedy dne 2. 5. 2023, rozhodl ředitel žalované organizace s odkazem na ustanovení § 134 zákoníku práce o stanovení mimořádné odměny pro žalobkyni ve výši 115 942 Kč s tím, že odměna bude vyplacena spolu s platem za měsíc květen 2023. Odůvodnění přiznání této odměny bylo takové, že odměna byla poskytnuta při skončení pracovního poměru za splnění mimořádného pracovního úkolu, kterým byla příprava a spolupráce na organizace velkého plesu města , adresa, , a spolupráce při organizace Masopustu 2023, organizace výstavy , adresa, 2023 a spolupráce při organizaci Jarní výstavy 2023. Soud dále zjistil, že se žalovaná prostřednictvím svého ředitele na žalobkyni obrátila s přípisem ze dne 20. 6. 2023, v němž jí sdělila, že odvolává právní jednání v podobě přiznání odměny dne 2. 5. 2023 pro omyl. Omyl ředitele žalované příspěvkové organizace spočíval v tom, že vycházel z přesvědčení, že žalobkyně svoji činnost v době, kdy byla na pozici ředitelky, vykonávala v souladu s náplní její práce a nedocházelo k porušování zákoníku práce, přičemž opak byl zjištěn kontrolou odboru vnitřní kontroly při Městském úřadu , adresa, , kdy zejména žalobkyně neprováděla registraci smluv podle zákona o registru smluv č. 340/2015 Sb., a to dlouhodobě. S ohledem na uvedené zjištění se žalovaná vůči žalobkyni dovolala neplatnosti právního jednání spočívající v přiznání mimořádné odměny ze dne 2. 5. 2023, a to z již uvedeného důvodu, tedy že neplnila své pracovní povinnosti neregistrováním smluv, které podléhaly povinnosti jejich registraci v příslušném registru. Dalším důvodem v tomto odvolání uvedeným bylo pozdější zjištění žalované příspěvkové organizace, resp. jejího ředitele, že úkoly, pro které jí byla odměna přiznána, nebyly mimořádné ani zvlášť významné, ale byly náplní její práce, přičemž i v tomto směru byl žalobkyní ředitel uveden v omyl. Skutečnost, že žalobkyně požadovala úhradu přiznané odměny i přes závažná provinění vůči pověsti a majetku žalované organizace považuje nový ředitel za rozpor dobrými mravy a za absolutně právně neplatné, jak uvedl v závěru uvedeného přípisu. Dále bylo zjištěno, že dne 20. 2. 2023 byla oznámena kontrolní akce podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů, tj. dle kontrolního řádu. Zjištění z vykonané veřejnosprávní kontroly žalované příspěvkové organizace byla projednána s žalobkyní jako tehdejší ředitelkou žalované příspěvkové organizace dne 2. 5. 2023, jak vyplývá ze záznamu z projednání protokolu o zjištěních z vykonané veřejnosprávní kontroly. Uvedeného jednání se účastnila již zmíněná žalobkyně a dále zaměstnankyně zařazená do oddělení interního auditu městského úřadu , adresa, paní , jméno FO, a osoba přizvaná podle kontrolního řádu, , tituly před jménem, , jméno FO, . Z obsahu uvedeného záznamu je zjevné, že podkladem pro projednání kontroly hospodaření a účinnosti nastaveného vnitřního kontrolního systému byl protokol o výsledku této kontroly označený č. j. VK-1 1957/2023 – , Anonymizováno, – 5. Uvedený záznam byl posléze doplněn, a předmětem dalšího jednání byl zjevně způsob vypořádání nároku z neplatných (neregistrovaných smluv) a přílohou tohoto záznamu byl vzor dohody o vypořádání nároků z neplatné smlouvy, tedy byl zjevně domluven možný způsob nápravy neplatných smluv. Obsahem tohoto jednání byla rovněž možnost, že by nápravu mohla zařídit přímo žalobkyně, které by nový ředitel umožnil přístup k příslušné agendě. Dalším zjištěním soudu byla nesporná skutečnost, že žalobkyni byly přiznány a vyplaceny mimořádné odměny, a to přinejmenším v období let 2019 a 2022, které schvalovala Rada města , adresa, a vždy se jednalo o odměnu za organizování podobných akcí, pro které byla přiznána rovněž sporná odměna, která je předmětem tohoto řízení. Jak již soud uvedl, v tomto směru se jedná o nesporná skutková zjištění, přičemž žalobkyně potvrdila pravdivost přehledu vyplacených mimořádných odměn, které předložila soudu žalovaná, byť bez příslušných rozhodnutí rady města. Soud dále zjistil, že částka 115 942 Kč uvedena v dokumentu ze dne 2. 5. 2023 o stanovení mimořádné odměny zjevně odpovídá dvouměsíční náhradě platu žalobkyně, a jí požadovaná částka 88 357 Kč je částka, která by byla vyplacená po zohlednění příslušných odvodů, přičemž výše platu žalobkyně, která by byla pro stanovení této částky základem, je zřejmá ze mzdového lístku za měsíc květen 2023, který žalobkyně předložila. O zaplacení požadované částky vyzvala žalobkyně žalovanou následně písemnou výzvou ze dne 15. 6. 2023.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a to z následujících důvodů. Podle ustanovení § 134 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu. Z koncepce citovaného ustanovení zákoníku práce je zjevné, že odměna takto poskytnutá je nenárokovou složkou platu. Zdali byl splněn mimořádný nebo zvlášť významný pracovní úkol, může rozhodovat pouze zaměstnavatel, který tak rozhodne o tom, zda byly splněny předpoklady pro její poskytnutí, tedy sám zaměstnavatel zhodnotí, co považuje za mimořádný nebo zvlášť významný úkol, a samozřejmě, zda byl splněn. V daném případě však rozhodnutí předložené žalobkyní o stanovení mimořádné odměny ze dne 2. 5. 2023 podmínky citovaného ustanovení § 134 zákoníku práce nesplňuje. Mimořádnou odměnu, která představuje nenárokovou část platu zaměstnance, měl totiž v daném případě žalobkyni podle ustanovení § 122 odst. 2 zákoníku práce určit orgán, který ji na pracovní místo ustanovil. Zmíněného ustanovení § 122 odst. 2 zákoníku práce totiž vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, nebo který je vedoucím organizační složky státu, nebo územního samosprávného celku (dále jen ,,vedoucí organizační složky“), určuje plat orgán, který ho na pracovní místo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Plnění, které mělo být žalobkyni přiznáno jako mimořádná obměna v dokumentu ze dne 2. 5. 2023 by představovalo mimořádnou odměnu za období, kdy žalobkyně byla ředitelkou žalované příspěvkové organizace. Podle ustanovení § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejíž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Takovou příspěvkovou organizací byla právě žalovaná, a podle ustanovení § 102 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, je radě města vyhrazeno plnit vůči právnickým osobám a organizačním složkám založeným nebo zřízeným zastupitelstvem obce, s výjimkou obecní policie, úkoly zakladatele nebo zřizovatele podle zvláštních předpisů, nejsou-li vyhrazeny zastupitelstvu obce. Podle uvedeného ustanovení tedy Rada , adresa, , tj. města, které zřídilo žalovanou jako svoji příspěvkovou organizaci, žalobkyni do funkce ředitelky správně jmenovala, čímž se žalobkyně po dobu svého působení v této funkci stala statutárním orgánem žalované. Pokud tedy nově jmenovaný ředitel žalované příspěvkové organizace, tedy nikoliv Rada města , adresa, jako orgán, kterému toto bylo podle shora zmíněného ustanovení zákona o obcích vyhrazeno, stanovil mimořádnou odměnu, jedná se o neplatné právní jednání dle ust. § 551 obč. zákoníku, dle kterého o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. O mimořádných odměnách za splnění obdobných úkolů ostatně ve vztahu k žalobkyni rada v minulých letech běžně rozhodovala. Soud v daném případě neopomenul zjištění, že v době, kdy nově jmenovaný ředitel žalované příspěvkové organizace stanovil dne 2. 5. 2023 pro žalobkyni domnělou mimořádnou odměnu, již žalobkyně nebyla v postavení statutárního orgánu, neboť z pozice ředitelky, kam byla jmenovaná, byla s účinností ke dni 30. 4. 2023 Radou města , adresa, odvolána. Uvedený postup, tj. jmenování žalobkyně do funkce ředitelky, byl v souladu s ustanovením § 33 odst. 3 písm. e) zákoníku práce, dle kterého jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr mj. u vedoucího příspěvkové organizace. Pokud dojde k odvolání vedoucího zaměstnance podle ustanovení § 73 odst. 1 zákoníku práce, je důsledkem tohoto stavu podle ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce to, že odvoláním z místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí, a zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny. S ohledem na citovaná ustanovení zákoníku práce, tak žalobkyně byla stále v pracovním poměru se žalovanou, byť ne v pozici vedoucího zaměstnance. Podle přesvědčení soudu však tato skutečnost nezakládala právo ředitele žalované, aby rozhodoval o platu žalobkyně v podobě sporné mimořádné odměny za dobu, kdy byla vedoucím zaměstnancem, neboť by se v daném případě zjevně jednalo o obcházení zákona. Soud opětovně zdůrazňuje, že se mělo jednat o odměnu za období, kdy vykonávala funkci ředitelky, tedy vedoucího zaměstnance žalované příspěvkové organizace. , adresa, pracovní status žalobkyně na tom tedy podle názoru soudu nemohl nic změnit, neboť nově jmenovaný ředitel mohl dne 2. 5. 2023 nanejvýš rozhodnout o mimořádné odměně pro žalobkyni pouze za období od 1. do 2. 5. 2023, kdy k ní on, a již nikoli rada města, jako k „řadovému zaměstnanci“ plnil úkoly zaměstnavatele.

5. Soud se dále zabýval tím, zdali s ohledem na již zmíněné rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 4481/2014 právní jednání nového ředitele žalované příspěvkové organizace nesplňuje náležitosti disimulovaného právního úkonu, neboť soud se zároveň zamyslel nad tím, zdali účelem stanovení mimořádné odměny ze dne 2. 5. 2023 novým ředitelem nebyla skrytá snaha přimět, resp. domluvit se s žalobkyní na předčasném ukončení pracovního poměru, tedy že by žalobkyně nevyčkávala na výpověď jejího pracovního poměru, neboť v jejím případě nastala fikce nadbytečnosti dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, na základě kterého by byl zaměstnavatel oprávněn dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, a pracovní poměr by skončil uplynutím výpovědní doby, za kterou by žalobkyni jako zaměstnanci samozřejmě náležel plat, respektive jeho náhrada. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, žalobkyně na uvedenou výpověď nečekala, a s žalovanou se na skončení jejího pracovního poměru právě pro nadbytečnost s účinností k 31. 5. 2023 dohodla. Pokud by k takové dohodě nedošlo, zůstala by žalobkyně zaměstnankyní žalované, a bylo by pouze na žalované, zda by se rozhodla s ohledem na zjevnou nadbytečnost dát žalobkyně výpověď z pracovního poměru. Za daného stavu a při zohlednění délky a běhu výpovědní doby podle ustanovení § 51 odst. 1 a 2 zákoníku práce by tak žalobkyně měla právo na náhradu platu za další dva měsíce. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně a žalovaná v zastoupení nového ředitele nezamýšlely simulovat právě náhradu platu za toto období, jak sama žalobkyně naznačila při ústním jednání dne 2. 7. 2024. S odkazem na již zmíněné rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 4481/2014 však soud k tomuto uvádí, že odměna přiznaná novým ředitelem, resp. právní jednání, kterým tak učinil, tyto podmínky nesplňuje, a toto právní jednání tedy nelze podle ustanovení § 18 zákoníku práce vyložit pro žalobkyni jako zaměstnance příznivějším způsobem. Pokud žalobkyně jako zaměstnanec skutečně uzavřela dohodu o ukončení pracovního poměru v situaci, kdy měla od nového ředitele stanovenou mimořádnou odměnu, kterou mohla považovat za kompenzaci náhrady platu za případnou výpovědní dobu, jednalo se ze strany obou účastníků této série jednání, o jednání, která podle ustanovení § 547 občanského zákoníku svým obsahem a účelem neodpovídají dobrým mravům, a ani zákonu. Pokud by totiž žalobkyně setrvala v pracovním poměru a vyčkávala na případnou výpověď z důvodu nadbytečnosti, musela by být totiž žalované bez ohledu na zmíněnou nadbytečnost k dispozici, a žalovaná by ji případně mohla při změně situace k výkonu práce vyzvat. Za situace, kdy byl pracovní poměr skončen dohodou, byla této povinnosti žalobkyně ušetřena, a navíc daný stav by byl výhodný pouze pro ni, nikoliv pro žalovanou. Jak je již shora uvedeno, právní jednání nového ředitele žalované příspěvkové organizace ze dne 2. 5. 2023 tak soud pro nedostatek vážnosti vůle zaměstnavatele (§ 551 obč. zákoníku) a pro rozpor se zákonem vyhodnotil jako neplatné, a toto jednání tedy žádný nárok žalobkyně založit nemohlo. Soud tak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 150 o. s. ř., na základě kterého soud po předchozím upozornění na možnost takového postupu nepřiznal žalované jako úspěšné účastníci sporu právo na nákladu řízení (soud si je vědom chybné procesní formulace výroku pod bodem II tohoto rozsudku, kde je uvedeno, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení, byť úmyslem soudu bylo rozhodnout, že žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení). Podle zmíněného ustanovení § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě soud dospěl po zhodnocení skutkových zjištění a procesního výsledku sporu, že je možno aplikovat toto výjimečné ustanovení stran nákladů řízení. V daném případě by soud uložení povinnosti žalobkyni hradit náklady řízení žalované zastoupené advokátem považoval za nespravedlivé s ohledem na okolnosti, které daný spor vyvolaly, na postup žalované, při jednání s žalobkyní po jejím odvolání z funkce ředitelky a dále na procesní postup žalované v samotném řízení. Uplatnění požadavku žalobou soud v případě žalobkyně a priori nevyhodnotil jako snahu o zneužití práva, ale upřímnou snahu domoci se práva na mimořádnou odměnu, kterou jako ředitelka žalované organizace v předchozích letech pravidelně dostávala za splnění téměř shodných mimořádných úkolů. Za mimořádně neprofesionální jednání v daném případě soud považuje jednání nového ředitele, který žalobkyni nahradil, a který poté, co rozhodl o stanovení domnělé mimořádně odměny dne 2. 5. 2023 se na žalobkyni obrátil se sdělením ze dne 20. 6. 2023, v němž své jednání odvolal pro omyl, který mj. spatřoval v tom, že dodatečně zjistil, že mimořádné pracovní úkoly, které měla žalobkyně splnit, a které sám ve stanovení mimořádné odměny dne 2. 5. 2023 vymezil jako organizace plesu, masopustu a výstav, vyhodnotil jako úkoly, které nejsou mimořádné ani zvlášť významné, ale byly náplní práce žalobkyně. V daném případě si soud nemůže odpustit poznámku, že nově vybraný ředitel zřejmě neměl v době svého nástupu do funkce povědomost o tom, co je náplní práce vedoucího zaměstnance, tedy sám zjevně nevěděl, co je náplní jeho práce v době, kdy rozhodoval o mimořádné odměně. Navíc vedoucí zaměstnanec příspěvkové organizace vykonává činnost, která je stanovena ve zřizovací listině této organizace, a soud předpokládá, že ředitel se s touto zřizovací listinou mohl seznámit. Další důvod pro moderaci práva na náhradu nákladů řízení soud spatřuje v situaci, kdy se žalovaná žalobě bránila tím, že sama žalobkyně připravila rozhodnutí o stanovení mimořádné odměny. Bylo-li by tomu skutečně tak, je opětovně zarážející, že pokud chce někdo rozhodnout o odměně v takové výši (115 942 Kč), která má být poskytnuta z veřejných peněz, neměl by nekriticky přijímat návrh zaměstnance, který si o takovou odměnu sám ,,požádal“, ale předpokládá se určitá míra vlastního úsudku. Dalším důvodem je skutečnost, že žalovaná poukazovala na porušování povinnosti žalobkyně při registraci smluv, což mělo být také jedním z důvodů pro odvolání dříve stanovené odměny. Toto jednání žalované soud opětovně považuje za zcela účelové ve vztahu ke stanovení mimořádné odměně, byť ji soud posoudil jako nedůvodnou. Pokud by však měla být odměna skutečně stanovena za úkoly tak, jak byly vymezeny, nemělo následné zjištění stran chyb v registraci smluv ve veřejném registru s úkolem, pro jehož splnění byla odměna stanovena nic společného, a žalovaná se tak zjevně snažila za každou cenu hledat důvody pro nápravu pochybného jednání v podobě stanovení mimořádné odměny. Žalobkyně tedy mohla některé své pracovní úkoly vykonávat v rozporu se zákonem, ale pokud by žalovaná, která na tato pochybení poukazuje, sama stran platových záležitostí ve vztahu k žalované postupovala v souladu se zákonem, tento spor by nebyl vyvolán. Ze všech uvedených důvodů by soud tedy považoval přiznání nákladů řízení žalované za nespravedlivé, a rozhodl tak, že žalovaná, byť jinak úspěšný účastník sporu, na tyto náklady právo nemá.