20 C 38/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 025 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 880 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 4 000 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 165 Kč a 980 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 923 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 6 025 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem: [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ [právnická osoba]“), smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum] (dále jen„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena v souladu s příslušnými ustanoveními právních předpisů upravujících podmínky uzavírání smlouvy na dálku, zejména v souladu s ustanovením § 1841 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jakož i zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vyplnil a podal žádost o zápůjčku na internetových stránkách společnosti [právnická osoba] - [webová adresa] basic, kde žalovaný, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku -vyplnil žádost o poskytnutí úvěru žalobcem. Žalovaný za účelem získání úvěru vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru své jméno, příjmení, rodné číslo, email, a telefonní číslo, informaci o požadované výši úvěru a doby trvání úvěru, dále své zaměstnaní u společnosti [právnická osoba], bankovní spojení č.ú. [bankovní účet]. Po provedení identifikace žalovaného dle [číslo obč. průkazu] a kontroly informací o něm v souladu s článkem 2.. Všeobecných obchodních podmínek (dále jen "VOP"), posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ověření bonity prostřednictvím služby TelcoScore a bankovních výpisů žalovaného, nahlédnutím do příslušných databází NRKI a telefonickým ověřením u zaměstnavatele žalovaného, [právnická osoba] rozhodla o poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 4.000 Kč. Na základě výše uvedené žádosti byl žalovanému zaslán návrh Smlouvy. Žalovaný souhlasil s návrhem Smlouvy a klikl na tlačítko k podpisu. Žalobcem byl vygenerován a odeslán speciální SMS kód [číslo] (který byl žalobcem zaslán na telefonní číslo žalovaného [tel. číslo] dne 15. 03. 2020. Současně na základě rozhodnutí o poskytnutí úvěru prověřila společnost [právnická osoba] přes službu [webová adresa] – výpis z běžného účtu – Kontomatik, že žalovaný je majitelem uvedeného bankovního účtu č.ú. [bankovní účet]. Žalovaný vyplnil obdržený SMS kód (určený výhradně k podpisu smlouvy) do i-frame, tímto okamžikem byla Smlouva digitálně podepsána a vygenerovaná v pdf formátu zaslána žalovanému. Současně se zadáním SMS kódu potvrdil žalovaný, svůj souhlas se Všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem, které jsou nedílnou součástí Smlouvy se společností [právnická osoba] Žalovaný dále souhlasil se zpracováním osobních údajů, udělil souhlas s ověřením bonity prostřednictvím služby TelcoScore a potvrdil, že se seznámil s notifikací ke zpracování osobních údajů a k nahlédnutí do úvěrových registrů NRKI. Dne 15. 03. 2020 byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 4.000 Kč z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] [bankovní účet] na bankovní účet žalovaného č.ú. [bankovní účet]. Na základě Smlouvy, uzavřené shora uvedeným způsobem, poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného č.ú. [bankovní účet] zápůjčku ve výši 4.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v souladu s čl. II bod 4 Smlouvy spolu s příslušenstvím nejpozději dne 14. 04. 2020 na bankovní účet společnosti [právnická osoba] [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] s [variabilní symbol]. Současně se žalovaný spolu s jistinou ve výši 4.000 Kč zavázal splatit: poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 880 Kč; smluvní poplatek ve výši 165 Kč za službu "Presto" - Expresní vyplacení úvěru – služba„ Presto“ ([příjmení] služba je volitelná a schválení půjčky není podmíněno touto službou. Služba„ Presto“ nabízí nejrychlejší cestu k penězům u schválené půjčky.„ Presto“ je zpoplatněna 165 Kč jednorázově bez ohledu na výši čerpané půjčky a lze ji zvolit v průběhu žádosti o půjčky. Poplatek "Presto" je splatný spolu s jistinou úvěru dne 14. 04. 2020. Poplatek za poskytnutí Úvěru, ve výši 880 Kč splatný spolu s jistinou úvěru dne 14. 04. 2020; zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 21. 10. 2020 postoupil původní věřitel, společnost [právnická osoba], pohledávku vůči žalovanému na žalobce. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne 06.11.2020 a vyzván k úhradě celého závazku. Na základě výše uvedeného a v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. zaslal právní zástupce žalobce žalovanému po neúspěšných výzvách k úhradě předžalobní výzvu, avšak ani na základě této výzvy nedošlo ze strany žalovaného ani k částečné úhradě dluhu. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho, a tak žalobce podává tuto žalobu, kterou se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 5.045 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se na základě Smlouvy ze dne 15. 3. 2020 uzavřené s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], zavázal splatit Smluvní pokutu, dle čl. 1 písmene I a čl. 6 všeobecných obchodních podmínek společnosti [právnická osoba], ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Smluvní pokuta ke dni 15.12. 2020 činní 980 Kč“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádné ze shora citovaných žalobních tvrzení za nesporné neprohlásil, a soud tudíž důvodnost žalobkyní uplatněných nároků hodnotil pouze na základě skutkového stavu zjištěného z důkazů předložených žalobkyní.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr s poukazem na zákon o spotřebitelském úvěru a občanský zákoník s tím, že za nedílnou součást smlouvy byly prohlášeny Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník [právnická osoba] se jako věřitel zavázala poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč v podobě zmíněného spotřebitelského úvěru, a to převodem na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 880 Kč specifikovaného s odkazem na čl. 1 Sazebníku a dále s poplatky za volitelné služby ve výši 194 Kč, přičemž z obsahu smlouvy vyplývá, že se jedná o službu označenou jako,,Presto“ ve výši 165 Kč a službu v podobě informační SMS ve výši 29 Kč měsíčně. [právnická osoba] se dle ujednání ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky na účet uvedený v záhlaví smlouvy, avšak v záhlaví uvedené smlouvy, a to v rubrice připravené pro údaj o čísle bankovního účtu žalovaného, žádný údaj uveden není. Smlouva dále obsahovala ustanovení o vlastnostech poskytovaného úvěru, který byl v této části smlouvy charakterizován tak, že celková výše úvěru 4 000 Kč je poskytovaná za úrokovou sazbu 0 % ročně s tím, že tzv. roční procentní sazba nákladů (RPSN) je 987,22 a úvěr bude splacen jednorázově, tj. prostřednictvím jedné splátky ve výši 5 074 Kč Smlouva byla ze strany žalovaného podepsána prostřednictvím SMS kódu [číslo], který žalovaný pro podpis smlouvy tímto způsobem, tj. na dálku, obdržel na telefonní číslo [tel. číslo] tak, jak vyplývá ze záznamu o odeslání zmíněné SMS zprávy předloženého žalobkyní. Soud dále zjistil, a to z potvrzení o platbě vystaveného společností [právnická osoba] dne 15. 3. 2020, že uvedeného dne byla na účtu [bankovní účet] vedeného na majitele [právnická osoba] zaúčtována platba ve výši 4000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet] označená variabilním symbolem [číslo] se zprávou pro příjemce ve znění,,Vaše FlexiFin půjčka.“ Přestože nebylo v záhlaví zmíněné smlouvy o úvěru uvedeno číslo účtu žalovaného, zjistil soud, že žalovaný byl majitelem účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba], jak vyplývá z výpisu z běžného účtu pořízeného prostřednictvím aplikace Kontomatik. Ze shora zmíněných Všeobecných obchodních podmínek, na které mj. odkazovala Smlouva o úvěru, a to všeobecných obchodních podmínek platných ode dne 1. 3. 2020 soud mimo jiné zjistil, že poplatek, který měl žalovaný vedle poskytnutých peněžních prostředků uvedené společnosti zaplatit, je v těchto podmínkách definován jako odměna za poskytnutí úvěru, která musí být zaplacena dlužníkem společně s jistinou. Ve zmíněných podmínkách je dále v rubrice označené jako Odpovědnost, a to v článku 6.4 uvedeno, že ocitne-li se dlužník v prodlení s úhradou dlužné částky, má věřitel vůči dlužníkovi nárok na úrok z prodlení v zákonné výši a dále na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a dále je zde mimo jiné uvedeno omezení, že věřiteli náleží smluvní pokuta, která však nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové částky úvěru. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 21. 10. 2020 smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru uvedených v seznamu pohledávek tvořícího přílohu [číslo] smlouvy, mezi nimiž byla rovněž pohledávka za žalovaným z titulu zmíněné smlouvy o úvěru. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím písemného sdělení ze dne 6. 11. 2020 ze strany společnosti [právnická osoba], a k úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván přímo žalobkyní prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 3. 12. 2020.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením shora zmíněné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 3. 2020 vznikl mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným závazek v podobě Smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. obč. zák.. Žalobkyně popsala v žalobě postup a způsob uzavření zmíněné smlouvy, a soud s ohledem na absenci jakékoliv obrany ze strany žalovaného nemá pochybnosti o tom, že žalovaný za použití prostředků dálkové komunikace projevil svoji vůli přistoupit k uvedené smlouvě prostřednictvím příslušného SMS kódu, který měl k dispozici tak, jak vyplývá z příslušného záznamu o odeslání zprávy obsahující tento údaj. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl majitelem účtu, na který byly poskytnuty přislíbené peněžní prostředky. Soud opětovně poukazuje na to, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a soud nemá tudíž žádnou pochybnost o vypovídací hodnotě důkazu představujícího Výpis o ověření majitele příslušného účtu prostřednictvím automatizovaného systému Kontomatik, tedy prostřednictvím aplikace, do které se žalovaný zjevně přihlásil pro ověření skutečnosti, že je skutečným majitelem platebního účtu jako žadatel o spotřebitelský úvěr. Jelikož žalobkyně prokázala, že společnost [právnická osoba] splnila svůj závazek úvěrujícího poskytnout přislíbené peněžní prostředky, má soud za to, že žalovanému tedy vznikla povinnost uvedené úvěrové prostředky vrátit spolu s plněním ve výši 880 Kč označené jako poplatek za poskytnutí půjčky. Uvedený poplatek soud právně kvalifikoval jako úrok podle zmíněného ustanovení § 2395 obč. zák., tedy odměnu za poskytnuté peněžní prostředky, bez ohledu na to, jak je uvedená částka ve smlouvě označená, a bez ohledu na to, že v parametrech úvěru ve zmíněné smlouvě je uvedeno, že uvedené peněžní prostředky jsou poskytovány za úrok v sazbě 0 %. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávek, je smlouvou, na základě které došlo podle ustanovení § 1879 obč. zák. ke změně v osobě věřitele pohledávky ze zmíněného úvěrového závazku, kterým je žalobkyně, která je tedy ve věci aktivně legitimována, a žalovaný je tak uvedené povinnosti povinen splnit v její prospěch. Soud dále žalovanému uložil povinnost zaplatit z dlužné jistiny úvěrových prostředků úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 1970 obč. zák. a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého závazku.

5. Na druhé straně soud však neshledal důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení poplatků za volitelné služby označené jako,,Presto“ ve výši 165 Kč a službu v podobě informační SMS ve výši 29 Kč měsíčně. Sjednaná služba označená jako,,Presto“ byla vymezena v sazebníku společnosti [právnická osoba] účinného od 1.3.2020, na který smlouva odkazovala a byla definována jako volitelná služba pro požadavek na zaslání peněžních prostředků do tří minut od schválení poskytnutí úvěru a informační SMS byla definovaná jako služba, prostřednictvím které je dlužník informován na blížící se splátku úvěru tak, aby se nedostal do prodlení. Žalobkyně však poskytnutí těchto služeb v žalobě přímo netvrdila, natož aby jejich poskytnutí prokázala, a soud tak v této části žalobu zamítl. Podle názoru soudu se totiž nejedná o paušální platby placené bez ohledu na čerpání těchto služeb, a břemeno tvrzení a důkazní stran skutečného poskytnutí služeb bylo na žalobkyni. Soud dále došel k závěru, že žaloba není důvodná v části požadavku týkajícího se požadované smluvní pokuty. Z ustálené judikatury je zřejmé, že smluvní pokuta je považována za zásadní ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a toto ujednání by mělo být součástí smlouvy samotné tak, aby věřitel byl na první pohled srozumitelně informován o případném plnění, které mu hrozí pro případ porušení určité smluvní povinnosti, což se v daném případě nestalo, neboť smluvní pokuta byla uvedená pouze ve Všeobecných podmínkách, na které smlouva odkazovala. Takto sjednaná smluvní pokuta mohla uniknout běžné opatrnosti žalovaného jako spotřebitele, a soud má za to, že smluvní pokuta byla v daném případě sjednána nemravně, a je jí tudíž třeba podle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. považovat za neplatné ujednání smlouvy, které lze však oddělit od jejího obsahu podle ustanovení § 576 obč. zák., neboť je zřejmé, že by k právnímu jednání, tedy k uzavření smlouvy došlo i bez této neplatné části.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil s ohledem pouze na částečný úspěch žalobkyně ve sporu. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále odměna za její zastupování advokátem podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a to odměna za 3 úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení, předžalobní výzvy k plnění a písemného podání ve věci samé po 200 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu. Tyto náklady tak představují částku 1 489 Kč, a jelikož žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze co do 81 % předmětu řízení a žalovaný co do 19 % předmětu řízení, přísluší žalobkyni náhrada jejích nákladů v rozsahu 62 %, tj. částka 923 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tou samou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které její právní předchůdkyně nabízí neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má žalobkyně, resp. původní věřitel v rámci správy svých pohledávek a plnění zákonných povinností jistě k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř, přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem určené třídenní.