20 C 40/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 6 523 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 500 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 4 500 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 2 523 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 6 523 Kč od 1. 4. 2024 do 1. 5. 2025 a z částky 2 523 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 703,76 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 6 523 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení jdoucím z této částky od 1. 4. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že: „Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , zapsaného v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , sídlem , adresa, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO žalobkyně, , jako postupníkem a novým věřitelem. Obě smlouvy o postoupení pohledávek jsou součástí tohoto žalobního návrhu. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 4500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2024-03-31. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 4500 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1889.85 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 133.15 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód 56878. Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne , datum, . K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , číslo, . Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Jako variabilní symbol, byl mezi stranami zvolen jako rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2025-04-25. Poplatek za poskytnutí úvěru je stanoven dle článku II.2.b. smlouvy, kdy je poplatek stanoven jako vyšší než v případě řádného splácení, nicméně jelikož žalovaný překročil dobu splatnosti úvěru. Poplatek obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů původním věřitelem, dále náklady vznikající původnímu věřiteli v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro původního věřitele. Žalobce dále sděluje, že žalovaný dal souhlas se zpracováním osobních údajů a také souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 6523 Kč nejpozději splatných dne 2024-03-31.“.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaná a společnost , právnická osoba, . uzavřely dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . V uvedené smlouvě se označená společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, které se žalovaná v případě jejich čerpání zavázala splatit do 30 dnů, a to do , datum, spolu s částkou ve výši 133,15 Kč označené jako úrok a s částkou 1 889,85 Kč označené jako poplatek za sjednání úvěru, tedy celkem 6 523 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaná sdělila uvedené společnosti číslo účtu pro čerpání z úvěru, a to , č. účtu, Částka 4 500 Kč byla na uvedený účet žalované společností , právnická osoba, . převedena dne , datum, , jak vyplývá z potvrzení o provedení transakce z běžného účtu vedeného u banky ČSOB, a.s. pod č. , číslo, na majitele , právnická osoba, s tím, že tato transakce byla označena variabilním symbolem v podobě rodného čísla žalované a dále zprávou pro příjemce ve znění , Anonymizováno, ze dne , datum, . Soud dále zjistil, že , právnická osoba, a společnost žalobkyně uzavřely dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které došlo mj. k postoupení pohledávky z titulu uvedené smlouvy o úvěru, jak vyplývá ze seznamu pohledávek tvořících přílohu k této smlouvě a dále z oznámení společnosti , právnická osoba, . o postoupení pohledávek ze dne , datum, , v němž již byla žalovaná původním věřitelem vyzvána k plnění ve prospěch žalobkyně, a toto oznámení s výzvou k plnění bylo téhož dne podáno k poštovní přepravě, jak vyplývá z příslušeného podacího lístku České pošty, s.p., stejně jako předžalobní výzva ze stejného dne.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání společnost , právnická osoba, a žalované spočívající v uzavření shora zmíněné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, představuje právní jednání, kterým uvedení účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření této smlouvy, tj. ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 85/2024. Pro posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v tomto směru však uvedla pouze obecná tvrzení, a to, že „žalovaný dal souhlas se zpracováním osobních údajů a také souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr“, a navíc k těmto tvrzení nepředložila žádné důkazy, z nichž by mohl soud splnění této podmínky posoudit. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Jelikož žalobkyně prokázala, že byly peněžní prostředky její právní předchůdkyní žalované skutečně poskytnuty, vznikla za této situace žalované jako spotřebiteli povinnost podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Poskytnuté peněžní prostředky z důvodu neplatné smlouvy tak představují bezdůvodné obohacení, o jehož vydání byla podle názoru soudu žalovaná řádně vyzvána prostřednictvím zmíněných upomínek, byť v těchto upomínkách byl požadavek žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, kvalifikován jako požadavek na vrácení jistiny úvěru spolu se zmíněnými sankcemi a náklady. Soud je přesvědčen, že na základě uvedených výzev mohla žalovaná přinejmenším poskytnutou jistinu vrátit, což neučinila. Za dané situace tak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje dlužná jistina ve výši 4 500 Kč, kterou je tedy žalovaná povinna vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dobu od 2. 5. 2025. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána jinak, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Jak již soud naznačil, za výzvy k plnění považuje za shora zmíněné oznámení o postoupení pohledávek a výzvu k plnění, která byla k poštovní přepravě podána dne 25. 4. 2025, a podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. došla do sféry dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 30. 4. 2025, a žalovaná tak měla plnit dne 1. 5. 2025. Ode dne 2. 5. 2025 je tak žalovaná v prodlení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Povinnost uloženou tímto rozsudkem je žalovaná povinna splnit ve prospěch žalobkyně, neboť soud dále dospěl k závěru, že došlo k postupné změně věřitele uvedené pohledávky, a to na základě uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterým je nyní žalobkyně. Předmětem zmíněné smlouvy byla sice pohledávka identifikovaná jako pohledávka ze spotřebitelského úvěru, avšak soud dospěl k závěru, že uzavřením této postupní smlouvy předchozí věřitel, společnost , právnická osoba, a žalobkyně projevili vůli postoupit pohledávku založenou poskytnutím peněžních prostředků ve výši 4 500 Kč, tj. bez ohledu na její právní kvalifikaci, čímž došlo tedy ke změně osoby věřitele uvedené pohledávky dle ustanovení § 1879 obč. zák.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého soud s ohledem na částečný úspěch žalobkyně náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, a právo na náhradu nákladů řízení částečně přiznal žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníku sporu. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a dále odměna advokáta určená podle ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, a to odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis návrhu) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby podle §14b odst. 2 advokátního tarifu. Spolu s příslušnou DPH tak náklady řízení představují 1 852 Kč. Žalobkyně byla úspěšná přibližně co do 69 % předmětu řízení a při zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu jí tak náleží 38 % jejích nákladů, tj. 703,76 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tou samou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které její předchůdkyně nabízí neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má žalobkyně v rámci správy svých pohledávek jistě k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory. O množství typových pohledávek svědčí rovněž seznam postoupených pohledávek zjevně shodného typu, a je tudíž nepochybné, že žalobkyně v rámci svého obchodování s pohledávkami má vytvořeny jednotné žalobní vzory.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na procesní pasivitu žalované neměl příležitost zkoumat její možnosti pro úhradu dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem., a tudíž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější než zákonem podpůrně v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovené lhůty třídenní.