20 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem titul Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 17 532 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 841 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 13 841 Kč od 7.8.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 3 691 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 306 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 17 532 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný koupil od [právnická osoba] [obec], spol. s r. o., se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ prodávající“) zboží za celkovou kupní cenu ve výši 12.990 Kč (dále jen„ celková kupní cena“). Část kupní ceny ve výši 688 Kč zaplatil žalovaný přímo prodávajícímu (dále jen„ přímá platba“) na zbylou výši kupní ceny čerpal úvěr u žalobce. Žalovanému bylo zboží řádně předáno a žalovaný se stal jeho výlučným vlastníkem. Žalobce, jehož předmětem podnikání je poskytování spotřebitelského úvěru, uzavřel dne 2.2.2016 se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Součástí smlouvy o úvěru jsou všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru společnosti [právnická osoba], které jsou přiloženy ke smlouvě o úvěru. Smlouvu o úvěru podepsal za žalobce prodávající na základě smluvního zmocnění. Na základě této smlouvy o úvěru žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.302 Kč, což odpovídá rozdílu celkové kupní ceny a přímé platby. Úvěr byl čerpán bezhotovostně tak, že žalobce zaplatil částku rovnající se výši úvěru prodávajícímu. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 28,79% ročně, tj. částku v celkové výši 15.824 Kč, a to v 23 pravidelných měsíčních splátkách po 688 Kč, splatných dle splátkového kalendáře. Dle článku 5.3. všeobecných obchodních podmínek, ocitne-li se žalovaný v prodlení se splacením dvou měsíčních splátek současně, je žalobce oprávněn úvěr zesplatnit. Oznámení o zesplatnění spolu s výzvou k úhradě dlužné částky je žalobce povinen vyhotovit písemně a doručit žalovanému na jeho korespondenční adresu. Za dlužnou částku, ze které budou počítány úroky z prodlení, bude, ve smyslu 6.

3. VOP považován souhrn jak dlužné jistiny, tak dlužného smluvního úroku. Dle článku VI. odst. 1 smlouvy má žalobce právo požadovat po žalovaném rovněž smluvní pokutu ve výši 30% z celkové výše poskytnutého úvěru. Žalovaný do dne zesplatnění uhradil pouze dvě splátky po 688 Kč, naposledy dne 20.4.2016 a proto s ohledem na výše uvedené ustanovení všeobecných obchodních podmínek a smlouvy o úvěru žalobce, pro prodlení žalovaného se splácením dvou splátek současně, žalobce celý úvěr písemně zesplatnil. Z důvodu neplnění splátkové povinnosti byly žalovanému zaslány žalobcem dvě upomínky. Druhá upomínka, zaslaná žalovanému doporučeně ze dne 27.7.2016 v sobě zahrnovala oznámení o zesplatnění úvěru s uvedením data zesplatnění úvěru, a to ke dni sepisu upomínky. Žalovaný byl tímto dopisem vyzván k zaplacení částky ve výši 18.139 Kč, která se skládá z výše zesplatněného úvěru (neuhrazené jistiny vč. smluv. úroku) ve výši 14.448 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.691 Kč. Poté bylo vedeno insolvenční řízení s povolením oddlužení, které na sebe žalovaný podal (toto řízení vedeno pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]). Insolvenční řízení bylo dle § 418 odst. 5. ins. z. pravomocně zastaveno. V rámci tohoto řízení žalovaný uhradil pouze 607,04 Kč. Přihlášená pohledávka (vč. smluvní pokuty) žalobce byla v přezkumném řízení uznána v plné výši. Žalovanému byla ještě před podáním žaloby zaslána jedna předžalobní výzva ze dne 15.10.2020, avšak bezvýsledně. Žalobce po žalovaném nárokuje i smluvní pokutu ve výši 30% z výše poskytnutého úvěru (30% z 12.302 Kč), tj. částku ve výši 3.691 Kč. V případě prodlení žalovaného s placením dlužné částky je žalovaný povinen platit úroky z prodlení stanovené právním předpisem, a to za celou dobu prodlení, a to počínaje uplynutím deseti dnů ode dne zesplatnění úvěru, tj. od 7.8.2016 do zaplacení.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 2.2.2016 smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 302 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 23 splátkách po 688 Kč, tj. splatit celkem 15 824 Kč. Roční úroková sazba byla vyjádřena jako 28,79 %. Žalovaný se zavázal jednotlivé splátky poskytnutého úvěru zasílat na účet žalobkyně uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že pokud žalovaný jako zákazník poruší ustanovení smlouvy o úvěru nebo Všeobecných obchodních podmínek zejména tím, ocitne-li se v prodlení se splácením dvou měsíčních splátek úvěru současně nebo bylo zahájeno insolvenční nebo exekuční řízení týkající se jeho majetku, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 30 % z celkové výše úvěru, která je splatná do 10 dnů ode dne doručení písemné výzvy žalobkyně k její úhradě. Ze zmíněných Všeobecných podmínek smlouvy o úvěru, na něž smlouva odkazuje, mj. vyplývá, že pro případ prodlení se splácením měsíčních splátek má žalobce právo požadovat od žalovaného úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení ode dne následujícího po splatnosti měsíční splátky až do zaplacení (nutno připomenout, že tyto smluvní úroky žalobkyně nepožadovala) a dále, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splácením dvou měsíčních splátek současně, stávají se dnem následujícím po splatnosti druhé neuhrazené splátky splatnými všechny dosud neuhrazené splátky s tím, že za dlužnou částku, ze které budou počítány úroky z prodlení bude považován souhrn jak dlužné jistiny, tak dlužných smluvních úroků. Soud dále zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovaného dopisem ze dne 27.7.2016, v němž mu oznámila zesplatnění úvěru a zároveň tento měl dopis sloužit jako předžalobní výzva k plnění. Uvedený dopis byl žalovanému zaslán prostřednictvím zástupkyně žalobkyně a žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy do vlastních rukou předán dne 29.7.2016, jak vyplývá z předložené poštovní doručenky. V uvedeném dopisu žalobkyně tedy žalovanému oznámil, že s ohledem na nesplnění smluvních povinností, a to prodlení se dvěma měsíčními splátkami současně, se staly dnem následujícím po splatnosti druhé neuhrazené splátky splatnými všechny dosud neuhrazené splátky, čímž tedy došlo dne 27.7.2016 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala zaplacení dlužné částky 14 448 Kč a smluvní pokuty 3 691 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky na učet u žalobkyně uvedený ve zmíněné výzvě.

4. Po zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením shora označené smlouvy ze dne 2.2.2016 vznikl mezi účastníky závazek v podobě smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 obč. zákoníku. Žalobkyně prokázala, že jako úvěrující splnila svůj závazek poskytnout žalovanému jako úvěrovanému přislíbené peněžní prostředky, přičemž žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných úroků v dohodnuté výši dosud nevrátil, a k úhradě tak po zohlednění částečných plnění zůstává částka 13 841 Kč. Úroky v daném případě zjevně představují rozdíl mezi částkou 15 824 Kč, kterou měl žalovaný prostřednictvím shora uvedených splátek žalobci poskytnout a výši úvěrových prostředků. Soud tak žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení zmíněné částky 13 841 Kč. Kromě dlužné částky soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyní požadovaný úrok z prodlení, který po žalovaném jako dlužníkovi v prodlení oprávněně podle ust. § 1970 obč. zákoníku požaduje ode dneů kdy se žalovaný dostal do prodlení v důsledku porušení smluvních povinností řádně hradit sjednané splátky úvěru. Dle zmíněného ustanovení § 1970 obč. zák., výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Stran požadované smluvní pokuty soud uvádí, že v této části považuje žalobu za nedůvodnou, a tudíž jí zamítl. Uvedené ujednání o smluvní pokutě ve výši 30 % z celkové výše úvěru, kterou měl žalovaný zaplatit již v případě prodlení dvou měsíčních splátek úvěru současně, byť je výslovně uvedeno v samotném textu smlouvy, a nikoliv v navazujících Všeobecných obchodních podmínkách, soud považuje za nepřiměřené ujednání, neboť žalovaný měl uvedenou smluvní pokutu, tj. částku 3 691 Kč zaplatit již v okamžiku, kdy se dostal do prodlení s úhradou dvou splátek, tj. částky 1 376 Kč. Soud v daném případě neshledal žádné zvláštní okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou smluvní pokutu jako sankci za prodlení aplikovat, a ujednání o smluvní pokutě pro zjevnou nerovnováhu v právech smluvních stran k újmě spotřebitele pro daný případ neaplikoval, resp. podle ustanovení § 1815 obč. zákoníku k tomuto ujednání nepřihlédl. Dl zmíněného ust. § 1815 obč. zákoníku se totiž k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá, což se v dané věci nestalo.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého soud náhradu nákladů řízení pro částečný neúspěch žalobkyně poměrně rozdělil. Náklady, které v souvislosti s tímto řízením žalobkyni vznikly, představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále odměna advokáta určená podle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1999 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, uplatnění předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 300 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby a příslušná DPH, tj. náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Neúspěch žalobce v daném případě představoval přibližně 21 % předmětu řízení. Při zohlednění úspěchu a neúspěchu tak žalobkynii přísluší 58 % jeho nákladů řízení, tj. částka 1 306 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud aplikoval zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, tj. ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně se obdobných nároků na obdobném skutkovém základu domáhá u zdejšího soudu opakovaně, přičemž byly splněny další podmínky pro aplikaci zmíněného zvláštního ustanovení, tj. předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšovala [číslo] - Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně se v daném případě zjevně domáhá plnění na základě typové smlouvy, jejíž uzavření nabízela neurčitému počtu zájemců a nároky z těchto smluv, které případně uplatňuje u soudu, umožňují využít předcházející návrhy, tj. jednotný žalobní vzor, neboť se ze strany dlužníků jedná o typické porušování závazků. Jinými slovy, stejně tak, jak žalobkyně v případě sjednávání úvěru využívá formuláře, do něhož doplňuje pouze požadovanou výši úvěru a tomu odpovídající výši splátek a aktuální úrokovou sazbu, tak stejným způsobem může uplatňovat žalobní požadavky.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro určení lhůty příznivější, než zákonem stanovené třídenní.