20 C 46/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 103 416 Kč s příslušenstvím a o 10 304,02 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 74 238 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 74 238 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 29 178 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 103 416 Kč od 24. 5. 2024 do 19. 8. 2025 a z částky 29 178 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení, o 10 304,02 Kč, o úrok ve výši 78,08 % ročně z částky 85 410,73 Kč od 24. 5. 2025 do 16. 6. 2025 a o úrok 12 % ročně z částky 85 410,73 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 103 416 Kč s příslušenstvím a dále 10 304,02 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že: „Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, (dále též jen „smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 27.12.2024. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 86 000,00 Kč (dále též jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 27.12.2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 881,00 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2025, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu je uveden v příloze této žaloby. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalobce žalovanému oznámil schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: Částka ve výši 5 881,00 Kč ze dne 17.01.2025, Částka ve výši 5 881,00 Kč ze dne 17.02.2025. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 998,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 3, 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499,00 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 400,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 3, 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200,00 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200,- Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3.smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné dne 18.03.2025. K datu 22.05.2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4.smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 102 018,08 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5.smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 24.05.2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2.smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 102 018,08 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 85 410,73 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 16 607,35 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998,00 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400,00 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 102 018,08 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24.05.2025 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 10 304,02 Kč. e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 85 410,73 Kč ode dne 24.05.2025 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,08 % p.a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 17.06.2025) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.00 % p.a. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), tedy u částky v celkové výši 103 416,00 Kč (žalobce se ve prospěch žalovaného rozhodl součet uvedených nároků zaokrouhlit směrem dolů na celé koruny a nedomáhat se zaplacení zbývajících haléřových položek), požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu 2.2.smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 338 745,00 Kč.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli za použití prostředků dálkové komunikace (internetu) smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru č. , číslo, , a to dne 27. 12. 2024. Žalobkyně při ověřování totožnosti žalovaného měla k dispozici náhled jeho občanského průkazu. V uvedené smlouvě se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 86 000 Kč, které mohl čerpat z přislíbeného úvěru. Čerpané peněžní prostředky se zavázal žalovaný splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5 881 Kč nejpozději do 18. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem v následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Splátka zahrnovala splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a sjednaného pojištění. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 78,08 % a tzv. RPSN 113,06 % bez zahrnutí pojištění. Smlouva dále obsahovala ujednání o způsobu úročení úvěru s tím, že sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru dle smlouvy s tím, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou, požadovat částku v maximální výši 338 745,60 Kč odpovídající 120 % z celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit. Smlouva dále obsahovala důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, a to povinnost zaplatit v případě prodlení splátky o délce 30 dnů smluvní pokutu ve výši 499 Kč, maximálně však 2 999 Kč za kalendářní rok, dále 200 Kč jako účelně vynaložené náklady za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Soud dále zjistil, že žalobkyně dne 27. 12. 2024 na účet žalovaného uvedený v záhlaví smlouvy, tj. na účet č. 02041860014/30300, poukázala částku 86 000 Kč, což vyplývá z dokladu o vyplacení této částky z účtu č. , č. účtu, . Soud dále zjistil, že žalobkyně se na žalovaného obrátila prostřednictvím výzev ze dne 22. 4. 2025 a 19. 5. 2025, ve kterých jej upozornila na prodlení se splácením příslušných splátek a zároveň na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 22. 5. 2025 posléze žalobkyně žalovanému sdělila, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů došlo v souladu se smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývající z uvedené smlouvy, a zároveň žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacených částí úvěrů, běžných úroků, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025, ve které byla skladba dluhu rovněž uvedena, a tato výzva byla podáno k poštovní přepravě dne 13. 8. 2025, a to dle předloženého podacího archu.

4. Po zhodnocení shora uvedený zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy ze dne 27. 12. 2024, č. , hodnota, , zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání, a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky poskytne a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uvedenou smlouvu, resp. jednání žalobkyně v rámci jejího podnikání, kdy určitému okruhu zájemců nabízí peněžní prostředky za podmínek podle vzorové smlouvy, považuje za jednání neplatné, neboť se podle ustanovení § 580 občanského zákoníku příčí dobrým mravům. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje plnění od počátku k nemožnému. Soud dospěl k závěru, že smlouva se jako celek příčí dobrým mravům s ohledem na peněžní plnění požadovaná v důsledku prodlení žalovaného, která představují nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, kdy žalovaný na straně úvěrovaného vystupuje jako spotřebitel. Daná smlouva představuje zjevně smlouvu formulářovou, kdy žalovaný neměl možnost vyjednávat o jejím obsahu, a to v části týkající se úročení úvěrů a plněních spojených s tímto úvěrem, a to i v souvislosti s jeho nastalým prodlením. Náklady daného spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě vyjádřeny tzv. roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 113,06 %, přičemž úrok byl sjednán ve výši 78,08 %. Uvedené úroky a další náklady spojené s úvěrem, včetně požadovaných platebních povinností v důsledku prodlení žalovaného soud považuje za plnění, která jsou v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině úvěru, a jedná se tak podle soudu v daném případě o lichvu dle § 1796 občanského zákoníku, která způsobuje neplatnost smlouvy. Takové jednání je rovněž zakázáno podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku jako jednání, která jsou v rozporu s požadavkem přiměřenosti a představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má zároveň za to, že množství platebních povinností uvedených ve smlouvě tak, jak je shora popsáno, nepředstavuje předmět plnění, který byl spotřebiteli představen jasným a srozumitelným způsobem. Smlouva s ohledem na její rozsah a odkaz na další dokumenty smlouvu rozvádějící, činí toto právní jednání značně nepřehledné. V daném případě se jedná o neplatnost tzv. absolutní, k níž musí soud přihlížet od počátku. Veškeré platební povinnosti nad rámec vrácení jistiny peněžních prostředků tak soud tedy považuje za povinnosti, které ve svém důsledku způsobují zmíněný rozpor s dobrými mravy. Soud v daném případě odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, a pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy. V daném případě lze pro tyto účely použít již zmíněný údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v prosinci roku 2024, byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB (www.cnb.cz) roční procentní sazba náklad korunových úvěrů na úrovni 10 %, což znamená, že RPSN v dané smlouvě celorepublikový průměr přesahovala více než 10x. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy je nutno na poskytnuté peněžní prostředky nahlížet jako na bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, které se žalovanému na úkor žalobkyně dostalo. Soud má totiž dále za to, že podle zmíněného rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 1484/2004, jednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit, neboť v případě daného úvěru bylo záměrem žalobkyně získat z poskytnutých peněžních prostředků jistý výnos, a úvěr je dle shora uvedené zákonné definice spojen s povinností platit úroky. Smlouva, jak je již zmíněno, je tak neplatná jako celek. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005 a žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů tak měla ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu, neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadovala plnění v rozporu s právním řádem. Přestože žalovaný neměl povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, měl s ohledem na její neplatnost poskytnuté peněžní prostředky ve výši 86 000 Kč vrátit z titulu zmíněného bezdůvodného obohacení, neboť dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Jelikož žalovaný žalobkyni uhradil dvě splátky po 5 881 Kč, jeho bezdůvodné obohacení představuje 74 238 Kč, které je povinen žalobkyně vrátit spolu s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 517 občanského zákoníku, a to ode dne 20. 8. 2025, tedy ode dne, kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradu svého dluhu. Uvedený úrok z prodlení je tedy žalovaný povinen zaplatit až poté, co byl k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení vyzván, neboť bezdůvodné obohacení představuje pohledávku splatnou na výzvu. Podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V daném případě žalobkyně žalovanou podle zjištění soudu řádně vyzvala k plnění zahrnující celé bezdůvodné obohacení teprve prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025, u které měl soud na rozdíl od předcházejících výzev od žalobkyně navíc doklad o jejím předání k poštovní přepravě téhož dne, tj. 13. 8. 2025, a podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. se má za to, že tato výzva došla do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 8. 2025. Žalovaná tak měla plnit ihned, tj. následujícího dne, tj. 19. 8. 2025, a jelikož neplnila, je v prodlení od 20. 8. 2025. Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data pozdějšího, uložil soud žalovanému platit tento úrok z prodlení v souladu s návrhem žalobkyně Ve zbývající části tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, a to s ohledem na jejich přibližně shodný poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu.