20 C 52/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený datum bytem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno . proti žalované: Anonymizováno , a.s., IČO číslo sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 žaloba o vyloučení věcí ze soupisu

I. Z exekuce na majetek povinného , jméno FO, , narozeného , datum, , prováděné soudním exekutorem , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, a pod sp. zn. , spisová značka, se vylučuje osobní automobil , typ vozidla, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 568,53 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby z exekuce prováděné soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, a pod sp. zn. , spisová značka, byl vyloučen osobní automobil registrační značky , SPZ, . K odůvodnění svého požadavku žalobce uvedl, že s povinným, na jehož majetek je označená exekuce vedena, uzavřel kupní smlouvu ze dne , datum, , podle které nabyl vlastnické právo ke specifikovanému vozidlu za obvyklou kupní cenu 65 000 Kč. V uvedené smlouvě prodávající mj. prohlásil, že uvedené vozidlo není předmětem exekuce a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by bránily prodeji vozidla. Žalobce dále uvedl, že při koupi vozidla překontroloval osvědčení o jeho registraci, a z něj zjistil, že povinný je evidovaným vlastníkem od 4. 3. 2022. Žalobce je přesvědčen, že vozidlo získal v dobré víře v oprávnění převodce převést vlastnické právo k tomuto vozidlu. Žalobce dále uvedl, že mu byl doručen dopis soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 23. 11. 2023, v němž byl vyzván k předložení nabývacího titulu k motorovému vozidlu a společně s touto výzvou mu byly doručeny exekuční příkazy k prodeji movitých věcí povinného. V uvedené výzvě exekutor sdělil, že povinný je omezen v nakládání se svým majetkem již od roku 2018. Žalobce má za to, že pokud exekutor nebyl za 1,5 roku schopen provést exekuci prodeje movitých věcí, jedná se o jeho hrubé pochybení a nelze toto klást k tíži žalobce. Žalobce totiž do tohoto okamžiku neměl důvod pochybovat o řádném nabytí vlastnického práva k uvedenému vozidlu, a proto neprodleně podal návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu provedeného soudním exekutorem, avšak tomuto návrhu soudní exekutor nevyhověl, a nezbylo mu, než aby se obrátil na soud.

2. Žalovaný požadavek žalobce odmítl, a soudu tedy navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. Žalovaný poukázal na to, že návrh na zahájení exekuce na povinného byl podán dne 29. 6. 2018 a vyrozumění o zahájení exekuce bylo vydáno dne 6. 8. 2018. Žalobce dále poukázal na ustanovení § 44a zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, dle kterého nebyl povinný během probíhajícího exekučního řízení oprávněn nakládat se svým majetkem s tím, že právní jednání, kterým povinný poruší tuto povinnost je neplatné, neboť v daném případě byla vznesena námitka neplatnosti. Žalovaný se tedy domnívá, že soudní exekutor postihl předmětné vozidlo zcela oprávněně a soudní exekutor i žalovaný jako oprávněný se v exekučním řízení dovolali neplatnosti převodu vlastnického práva předmětnému vozidlu z povinného na žalobce. V tomto směru žalovaný odkázal na exekuční příkaz č. j. , spisová značka, ze dne 8. 12. 2023, ve kterém se neplatnosti převodu vozidla dovolal soudní exekutor a dále na vyjádření žalovaného k návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu ze dne 12. 1. 2024, ve kterém se dovolal neplatnosti převodu vozidla žalovaný. Žalovaný dále uvedl, že žalobce měl a mohl nahlédnout do centrální evidence exekucí, ze které by zcela spolehlivým a velmi rychlým způsobem zjistil, že povinný je omezen v nakládání se svým majetkem. Podle žalovaného žalobce nevyložil potřebnou míru opatrnosti, resp. nevynaložil žádné úsilí, aby zjistil, zda tvrzení povinného, že je oprávněn s předmětným vozidlem nakládat je pravdivé.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že na majetek povinného , jméno FO, , narozeného , datum, , jsou vedeny exekuce soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod spisovými značkami , spisová značka, a , spisová značka, . Soud dále zjistil, že jmenovaný soudní exekutor vydal dne 8. 12. 2013 exekuční příkaz pod č. j. , spisová značka, . Podle obsahu se jednalo o exekuční příkaz k provedení exekuce prodeje movitých věcí, přičemž soudní exekutor pojal do soupisu postižených movitých věcí povinného mj. ve výroku tohoto rozsudku specifikovaný automobil. Z uvedeného exekučního příkazu dále vyplývá, že se tímto úkonem exekutor dovolal neplatnosti převodu vozidla ze dne , datum, , neboť povinný byl již v této době omezen v nakládáním se svým majetkem. Soud dále zjistil, že tentýž soudní exekutor vydal rovněž dne 8. 12. 2023 exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí, tentokráte pod č. j. , spisová značka, a rovněž pojal do soupisu movitých věcí povinného předmětné vozidlo a zároveň se dovolal neplatnosti jeho převodu ze dne , datum, . Soud dále zjistil, že před vydáním uvedených exekučních příkazů vydal soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, dne 6. 8. 2018 vyrozumění o zahájení exekuce pod č. j. , spisová značka, ve věci oprávněné společnosti , právnická osoba, ., tedy žalované. Povinný byl v tomto vyrozumění poučen o tom, že po jeho doručení nesmí nakládat se svým majetkem včetně majetku patřícího do společného jmění manželů (s uvedenými výjimkami) s tím, že právní jednání, kterým tuto povinnost poruší, je neplatné, přičemž neplatnost tohoto právního jednání může podle ustanovení § 44a odst. 1 exekučního řádu namítnout oprávněný. S ohledem na vyjádření žalobce, který nezpochybnil, že zmíněné vyrozumění o zahájení exekuce bylo povinnému doručeno, nemá soud pochybnosti o tvrzení žalované v tomto směru. Soud dále zjistil, že několikráte jmenovaný soudní exekutor rozhodl usnesením ze dne 22. 1. 2024, č. j. , spisová značka, a usnesením ze dne 9. 2. 2024, č. j. , spisová značka, o zamítnutí návrhu žalobce na vyškrtnutí předmětného vozidla ze soupisu předmětného vozidla, tj. movité věci, která byla pojata do soupisu shora uvedenými exekučními příkazy v obou vedených exekucích proti povinnému , jméno FO, . Dále bylo zjištěno, že povinný , jméno FO, jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli dne kupní smlouvu s odkazem na ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku. Předmětem této kupní smlouvy bylo vozidlo specifikované ve výroku tohoto rozsudku, přičemž prodávající v bodě pod bodem I této smlouvy prohlásil a svým podpisem stvrdil, že předmět prodeje je v jeho výlučném vlastnictví, a že na vozidlo neváznou žádná práva a pohledávky třetích osob a dále prohlásil, že vůz není odcizený, vozidlo není použita jako zástava, není předmětem exekuce a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by bránily prodeji vozidla. Vozidlo bylo prodáno za kupní cenu ve výši 65 000 Kč. Z osvědčení o registraci uvedeného vozidla (velkého technického průkazu) vystaveného Městským úřadem , adresa, pod č. , číslo, soud zjistil, že povinný , jméno FO, byl jako vlastník předmětného vozidla registrován od 4. 3. 2022 a žalobce následně ode dne 30. 10. 2023.

4. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že se žalobci podařilo prokázat jeho dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k dané věci, tedy specifikovanému automobilu. Podle ustanovení § 1111 občanského zákoníku platí, že získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo § 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. V daném případě soud souhlasí se žalovanou, že důsledkem doručení vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 6. 8. 2018 vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, je zákaz nakládání s majetkem povinného podle ustanovení § 44a odst. 1 exekučního řádu (tzv. generální inhibitorium). Pokud tedy povinný prodal vozidlo žalobci, zjevně tento zákaz porušil. Pokud následně exekutor ve shora zmíněných exekučních příkazech k provedení exekuce prodejem movitých věcí uplatnil námitku relativní neplatnosti převodu vozidla na základě smlouvy ze dne , datum, , postupoval dle zmíněného ustanovení § 44a odst. 1 exekučního řádu, neboť jinak by se toto právní jednání (prodej vozidla) považovalo za platné. Za daného stavu bylo tedy na žalobci, aby podle citovaného ustanovení § 1111 občanského zákoníku prokázal již zmíněnou jeho dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k vozidlu. Podle přesvědčení soudu je dobrá víla žalobce v oprávnění převodce převést vlastnické právo k vozidlu prokázána z následujících důvodů; prvním z těchto důvodů je skutečnost, že žalobce nabyl vozidlo na základě řádného právního titulu, a to písemné kupní smlouvy, která obsahovala podstatné náležitosti, tj. vymezení předmětu koupě, zjevně obvyklou kupní cenu, což nikdo z účastníků nezpochybnil a zejména prohlášení prodávajícího o skutečném a právním stavu vozidla. Dalším z důvodů je skutečnost, že žalovaný jako nový vlastník vozidla splnil společně s povinným jako prodávajícím povinnost vyplývající z ustanovení § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na podzemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a to povinnost požádat o zápis změny vlastníka daného silničního vozidla. Dobrá víra žalovaného spočívající v přesvědčení, že vozidlo není mimo jiné předmětem exekuce byla posílena postupem příslušného obecního úřadu, který provedl zápis změna vlastníka za situace, kdy byl povinný jako původní vlastník evidován v registru vozidel od 4. 3. 2022. Z uvedených úředních údajů je tedy zjevné, že povinný, byť byly proti němu vedeny dvě exekuce jedním soudním exekutorem, volně bez jakéhokoliv omezení nakládal s movitou věcí téměř 20 měsíců. Žalobce tak neměl podle přesvědčení soudu důvod pochybovat o tom, že povinný nebyl omezen v nakládání s uvedenou věcí, a podvědomě tedy vycházel z předpokladu, který je upraven v ustanovení § 7 občanského zákoníku, na který v žalobě rovněž odkazuje, že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. V daném případě se podle přesvědčení soudu jednalo o běžný prodej movité věci, a to automobilu, a žalobce jako kupující vyvinul podle přesvědčení soudu běžnou opatrnost, která v něm vzbudila dobrou víru v oprávnění převodce k prodeji vozidla. S ohledem na námitku žalované, že žalobce mohl, a dokonce měl nahlédnout do centrální evidence exekucí, z níž by zjistil, že povinný je omezen v nakládání se svým majetkem, se soud zabýval tím, zda bylo možno po žalobci spravedlivě tento postup vyžadovat. Soud souhlasí se žalovanou, že případným nahlédnutím do centrální evidence exekucí, pokud tam skutečně exekuce na povinného byla evidována, mohl žalobce omezení povinného zjistit. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že ačkoli jsou obecně exekuce častým tématem ve veřejném prostoru, není tento postup nutnou a nezbytnou součástí při prodeji movitých věcí. Přístup do uvedené databáze je navíc zpoplatněn, a pro veřejnost tak není zcela jednoduchý, neboť vedle příslušné registrace vyžaduje i zmíněný poplatek. Žalobce tedy v dané věci jednal s dostatečnou běžnou obezřetností, a naopak exekutor jako profesionál nevyužil všech možností vozidlo v majetku povinného včas postihnout. Soudní exekutor měl možnost evidovat probíhající exekuci nejen ve zmíněném registru exekucí, ale i v registru silničních vozidel, což se v dané věci nestalo. Soud si je vědom, že z žádného právního předpisu nevyplývá exekutorovi povinnost hlásit vedení exekuce registru vozidel, avšak soudu je z úřední činnosti známo, že přinejmenším Městský úřad , adresa, na základě žádosti exekutora běžně činí poznámku do registru vozidel a kupující při podání žádosti o změnu v registru na tuto skutečnost upozorňuje. Pokud tedy exekutor jako profesionál ode dne zahájení exekuce přinejmenším do vydání shora zmíněných exekučních příkazů nepátral po movitém majetku povinného, když zjevně mohl dotazem na registr vozidel zjistit, že je od 4. 3. 2022 registrován jako vlastník vozidla, tak nelze vyčítat žalobci, že se jako laik spokojil s prohlášením povinného o neexistenci exekuce podpořené záznamem ve zmíněném technickém průkazu o jeho vlastnictví bez jakékoliv poznámky o vedené exekuci. Soud tedy zásadní a poslední důvod pro své rozhodnutí shrnuje tak, že exekuční příkaz k prodeji vozidla byl vydán až dne 8. 12. 2023, přičemž povinný byl jako vlastník v registru vozidel u předmětného vozidla registrován od 4. 3. 2022, a v tomto se soud shoduje s žalobcem, že exekutor nepostupoval v souladu se zásadou rychlosti řízení, kterou je rovněž exekuční řízení ovládáno. Pokud by v exekučním řízení bylo postupováno řádně, k převodu vozidla na žalobce by nemuselo dojít. Liknavý postup v exekuci za daného stavu tedy nelze klást k tíži žalobce, který podle názoru soudu, jak již několikrát naznačeno, vyvinul potřebnou obezřetnost při zjišťování skutečného vlastníka vozidla, a soud jej po posouzení shora uvedených zjištění považuje za poctivého nabyvatele, a žalobě s ohledem na uvedené závěry vyhověl.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého byla náhrada nákladu řízení přiznána žalobci jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále odměny advokáta, který žalobce v řízení zastupoval, a to odměny za tři úkony právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení, podání ve věci samé ( sepisu žaloby), jednání u soudu po 2 300 Kč, a dále odměna v poloviční výši za tzv. předžalobní upomínku spolu s paušální náhradou hotových výdajů pro 300 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby, to vše podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Výše uvedené odměny byla stanovena z tarifní odměny určené podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) zmíněné vyhlášky, neboť žaloba o vyloučení věci z exekuce je ve své podstatě žalobou určovací, tj. z tarifní hodnoty 35 000 Kč. K nákladů řízení dále náleží cestovné zástupce žalobce na trase Kolín – Sokolov a zpět podniknuté osobním vozidlem , SPZ, ve výši 3 443 Kč (náhrada za pohonné hmoty a dále paušální náhrada na 1 km ve výši 5,60 Kč) a dále příslušná DPH, kterou je zástupce žalobce povinen odvézt podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 18 568,53 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci rukám jeho zástupce podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení §160 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého neshledal důvody pro stanovení lhůty k plnění pro žalovanou příznivější, než zákonem podpůrně určené, třídenní.