20 C 54/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 5 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 000 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 4 000 Kč od 7. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 1 200 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 4 000 Kč od 13. 2. 2025 do 6. 9. 2025 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 000,08 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že: „Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v původní výši 4000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2025-02-12. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve Smlouvě dále zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 1200 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 5200 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1,00 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru dle čl. 2 Smlouvy v kapitalizované výši 1200 Kč nejpozději splatných dne 2025-02-12, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.svycarskapujcka.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný povinen obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaný potvrdil, že návrh Smlouvy přečetl a s jejím obsahem souhlasí. Žalovaný se dále zavázal poskytnout žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající číslu Smlouvy. Po přijetí této platby byla Smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, jenž žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 3439 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být Smlouvou vázán. SMS kód byl uveden na poslední straně Smlouvy. Žalovaný výše uvedenými kroky uzavřel s žalobkyní Smlouvu. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, , a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá číslu Smlouvy. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě od platební brány TheyPay.cz, s.r.o., ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2025-08-28.“.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaná za použití prostředků dálkové komunikace přistoupila dne , datum, ke smlouvě označené jako smlouva o úvěru č. , číslo, . V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v podobě úvěru ve výši 4 000 Kč na dobu 30 dnů s datem splatnosti 12. 2. 2025. Žalovaná se zavázala uvedené peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1 200 Kč, který byl tedy vyjádřen jako úrok v denní sazbě 1 % s tím, že tzv. roční procentní sazba nákladů byla vyjádřena jako 2 334 %. Uvedené peněžní prostředky měly být žalované poskytnuty na její bankovní účet, který byl ve smlouvě spolu s dalšími osobními údaji týkající se žalované uveden, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Soud dále z potvrzení společnosti ThePay, a. s., ze dne , datum, zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, z účtu žalobkyně převedena částka 4 000 Kč, a že tato transakce byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, , tedy číslem zmíněné úvěrové smlouvy. Soud dále zjistil, že se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce obrátila na žalovanou s výzvou k úhradě před podáním žaloby, a to s výzvou ze dne 28. 8. 2025, v níž žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené dne , datum, , který po sečtení všech nákladů a sankcí představuje částku 6 576,38 Kč a dále, aby uhradila náklady právního zastoupení ve výši 4 356 Kč. Uvedená výzva byla jako poštovní zásilka předána k poštovní přepravě České poště, s. p. jako zásilka s podacím číslem RR1921809260E, tak jak vyplývá z potvrzení o podání této zásilky ze dne 2. 9. 2025.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání žalobkyně a žalované spočívající v uzavření shora zmíněné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, představuje právní jednání, kterým účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Pro posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda právní žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v tomto směru však neuvedla žádná tvrzení, a zkoumání úvěruschopnost žalované nevyplývá ani z důkazů předložených žalobkyní, z nichž by mohl soud splnění této podmínky posoudit. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Jelikož žalobkyně prokázala, že byly peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč žalované skutečně poskytnuty, vznikla za této situace žalované jako spotřebiteli povinnost podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Poskytnuté peněžní prostředky z důvodu neplatné smlouvy tak představují zvláštní druh bezdůvodné obohacení, o jehož vydání byla podle názoru soudu žalovaná řádně vyzvána prostřednictvím předžalobní upomínky z 28. 8. 2025, jež byla k poštovní přepravě podána dne 2. 9. 2025, byť v této upomínce byl požadavek žalobkyně kvalifikován jako požadavek na vrácení jistiny úvěru spolu s úrokem a se zmíněnými sankcemi a náklady. Soud je přesvědčen, že na základě uvedených výzev mohla žalovaná přinejmenším poskytnutou jistinu vrátit, což neučinila. Za dané situace tak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje dlužná jistina ve výši 4 000 Kč, kterou je tedy žalovaná povinna vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dobu od 7. 9. 2025. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána jinak, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Jak již soud naznačil, za výzvu k plnění považuje shora zmíněnou předžalobní upomínku, která byla k poštovní přepravě podána dne 2. 9. 2025, a podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. došla do sféry dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 9. 2025, a žalovaná tak měla plnit následující den, tj. 6. 9. 2025. Ode dne následujícího, tj. od 7. 9. 2025 je tak žalovaná v prodlení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého soud s ohledem na částečný úspěch žalobkyně náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, a právo na náhradu nákladů řízení částečně přiznal žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníku sporu. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a dále odměna advokáta určená podle ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, a to odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis návrhu) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby podle §14b odst. 2 advokátního tarifu. Spolu s příslušnou DPH tak náklady řízení představují 1 852 Kč. Žalobkyně byla úspěšná přibližně co do 77 % předmětu řízení, a při zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu jí tak náleží 54 % jejích nákladů, tj. 1000,08 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tou samou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které nabízí neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má žalobkyně v rámci správy svých pohledávek jistě k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na procesní pasivitu žalované neměl příležitost zkoumat její možnosti pro úhradu dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, a tudíž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější než zákonem podpůrně v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovené lhůty třídenní.

8. K odůvodnění povinnosti uložené ve výrok IV tohoto rozsudku soud uvádí, že žalobkyně své požadavky vůči žalované uplatnila prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož soud v dané věci požadovaný elektronický platební rozkaz nevydal, doměřil žalobkyni soudní poplatek postupem upraveným v položce 2, bodu 2 Sazebníku soudních poplatků tvořícího přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 1, bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, žalobkyně jako poplatník na tomto poplatku dosud zaplatila 400 Kč, a zbývá tak doplatit ve výroku IV tohoto rozsudku uvedenou částku 600 Kč. K důvodu nevydání elektronického platebního rozkazu soud uvádí, že podle rozvrhu práce zdejšího soudu příslušná vyšší soudní úřednice platební rozkaz nevydala s ohledem na pochybností stran důvodnosti všech požadovaných plnění, a tedy potřebnosti tyto požadavky věcně projednat, tedy že není možné jen na základě skutkových tvrzení vyhovět požadavku žalobkyně, a bez dalšího vydat požadovaný elektronický platební rozkaz. Oprávněnost tohoto postupu je zjevná rovněž s ohledem na výsledek sporu, kdy byla žaloba částečně zamítnuta, a doměření soudního poplatku je tak důvodné i z tohoto pohledu.