20 C 57/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 16 000 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že,,Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] s.r.o., [IČO], zapsaného v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl [anonymizováno], vložka [číslo], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [rok] [číslo] úvěr ve výši 16000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2021 -09-24. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 16000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč, stanoveného dle čl. 8 smlouvy o úvěru. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalovaného. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [rok] [číslo]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2021 -09-14. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobce, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného [příjmení] bank, zda mu byla v měsíci [anonymizováno] [rok] zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 16000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 16, 000 Kč Kč nejpozději splatných dne 2021 -09-24.“.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že z účtu společnosti [právnická osoba] vedeného [anonymizována dvě slova] pod č. [bankovní účet] byla dne [datum] vyplacena na účet č. [bankovní účet], jehož majitelkou je žalovaná, částka 16 000 Kč, přičemž tato transakce byla identifikována variabilním symbolem [číslo]. Uvedené zjištění vyplývá z předloženého výpisu z uvedeného účtu za období dubna roku 2019, č. výpisu 004. Soud dále zjistil, že již zmíněná společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1 k této smlouvě, přičemž z předložené přílohy vyplývá, že mezi postupovanými pohledávkami byla rovněž pohledávka za žalovanou identifikovaná mj. číslem shodným s variabilním symbolem, pod kterým byla poskytnuta shora zmíněná částka 16 000 Kč [právnická osoba] uvedené oznámení o postoupení pohledávky sdělila žalované prostřednictvím dopisu ze dne 14. 9. 2021 a dopisem z téhož byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], a to již ve prospěch žalobkyně. Uvedené zásilky byly k poštovní přepravě předány rovněž dne 14. 9. 2021, což vyplývá z příslušného podacího lístku předloženého žalobkyní podací číslo [anonymizováno]. Zjevně k existenci závazku v podobě smlouvy o spotřebitelském úvěru předložila žalobkyně dokument označený jako Smlouva o uživatelském účtu, z jehož obsahu vyplývá, že se má jednat o smlouvu, kterou měla uzavřít společnost [právnická osoba] a žalovaná, na základě které měl být pro žalovanou zřízen po její registraci na internetových stránkách uvedené společnosti uživatelský účet pro poskytování úvěrových prostředků, přičemž další dokument, který žalobkyně předložila, byl dokument označený jako Smlouva o revolvingovém úvěru, na základě kterého se společnost [právnická osoba] jako úvěrující měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky do úvěrového rámce dále ve smlouvě uvedeného, přičemž tento úvěrový rámec byl vymezen tak, že žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky do výše 10 000 Kč v případě, že se jedná o první čerpání a 60 000 Kč v ostatních případech. Poslední dva zmíněné dokumenty byly soudu předloženy, bez toho aniž by bylo zjevné, jak k nim společnost [právnická osoba] a žalovaná přistoupily, tj. bez příslušných podpisů, přičemž k ostatním žalobním tvrzením ohledně toho, jak mělo dojít k uzavření závazku mezi [právnická osoba] s. r. o. a žalovanou žalobkyně žádné důkazy nepředložila.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně nepředložila dostatečné důkazy ke svým tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaná projevily vůli zřídit mezi sebou závazek, tj. uzavřít smlouvu o shora tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice v žalobě popsala proces uzavírání smlouvy na dálku prostřednictvím internetu, avšak předložila soudu pouze dokumenty, z nichž není patrno, jakým způsobem žalovaná jednala, tj. zda k uvedeným smlouvám vůbec přistoupila. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy podle ustanovení § 1725 obč. zák., dle kterého je smlouva uzavřena, jakmile strany ujednaly její obsah. Je tedy zjevné, že soud nemá za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl závazek v podobě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 obč. zák. Soud má však za prokázané, že společnost [právnická osoba] dne [datum] poskytla žalované částku ve výši 16 000 Kč, a s ohledem na procesní pasivitu žalované, která se k přijatému plnění nevyjádřila, dospěl soud k závěru, že je možno toto plnění s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Poté pak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje zmíněnou částku 16 000 Kč, kterou je tedy žalovaná povinna vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne 25. 9. 2021, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je totiž závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za výzvu k plnění je v daném případě možno považovat předžalobní upomínku a zároveň oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], v nichž byla žalovaná vyzvána k zaplacení mj. jistiny dluhu, tj. rovněž částky 16 000 Kč, která je předmětem tohoto řízení. S ohledem na to, že tato výzva byla téhož dne podána k poštovní přepravě, byla podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. doručena do sféry dispozice žalované 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 17. 9. 2021, a měla tak plnit následující pracovní den dle ustanovení § 607 obč. zák., tj. dne 20. 9. 2021 a v prodlení je tedy ode dne následujícího, tj. od 21. 9. 2021. Pokud je tedy v daném případě požadován úrok z prodlení ode dne 25. 9. 2021, jedná se o den, kdy již žalovaná byla v prodlení. Povinnost uloženou tímto rozsudkem je žalovaná povinna splnit ve prospěch žalobkyně, neboť soud dále dospěl k závěru, že došlo ke změně věřitele uvedené pohledávky, a to na základě zmíněné Smlouvy o postoupení pohledávek. Předmětem zmíněné smlouvy byla sice pohledávka identifkována jako pohledávka ze spotřebitelského úvěru, avšak soud dospěl k závěru, že uzavřením této smlouvy původní věřitel a žalobkyně projevili vůli postoupit pohledávku založenou poskytnutím částky 16 000 Kč, tj. bez ohledu na její právní kvalifikaci, čímž došlo tedy ke změně osoby věřitele uvedené pohledávky podle ustanovení § 1879 obč. zák.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého byla náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1 tohoto právního předpisu, a to odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby podle §14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 2 252 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tou samou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které nabízí předchůdkyně žalobkyně neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má předchůdkyně žalobkyně v rámci správy svých pohledávek jistě k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv, a následná rozdílná právní kvalifikace soudem je bez významu. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější, než zákonem podpůrně určené tří denní.