20 C 7/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úroky ve výši 20 000 Kč a s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení a se 25,85 % úrokem ročně z částky 20 000 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o úroky ve výši 6 519,09 Kč se zamítá</b> <b>III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaná strana coby úvěrovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem, tj. společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec] (dále jen "původní věřitel"), Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok] (dále jen "smlouva") dle zákona o spotřebitelském úvěru a dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Následně nabyla pohledávku společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ postupitel“), a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum] uzavřené s původním věřitelem. Žalobce coby postupník uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa], coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná strana vyrozuměna oznámením o postoupení. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované straně bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu určitou, a to ve výši 20 000,00 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenstvím, a to ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 01.11.2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne [datum], což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaná strana na svůj závazek nesplnila na dlužnou pohledávku ničeho. Touto žalobou se žalobce po žalované straně domáhá úhrady jistiny dlužné částky 20 000,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z dlužné jistiny od data splatnosti tj. od 02.11.2018 do zaplacení a dále se smluvním úrokem z jistiny dlužné částky v sazbě ve výši 25,85 % p.a. od 02.10.2017 do zaplacení. Nárok žalobce na smluvní úrok vyplývá z článku II. odst. 1 smlouvy o úvěru. Ostatní příslušenství dluhu žalobce po žalované straně nepožaduje, když se domáhá úhrady pouze jistiny dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a smluvního úroku z dlužné jistiny, jak shora v tomto článku uvedeno. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Z uvedených informací původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalované strany, při zohlednění životního minima žalované strany (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovanou stranu lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované strany úvěr splácet.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a soud tak důvodnost žaloby posuzoval pouze dle důkazů předložených žalobkyní.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný v dokumentu označeném jako Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [rok] svým podpisem dne [datum] potvrdil, že mu společnost [právnická osoba] poskytla v hotovosti od obchodního zástupce této společnosti prostředky ve výši 20 000 Kč. K této smlouvě týž den přistoupila uvedená společnost prostřednictvím svého zástupce. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 14 6000 Kč označenou ve smlouvě jako celkové náklady spotřebitelského úvěru. Hotovostní režim splácení poskytnutých peněžních prostředků byl ve smlouvě sjednán tak, že se žalovaný zavázal celkovou částku 34 600 Kč uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč splatných 1. den v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Tzv. RPSN dle smlouvy činí 189,38 % a zápůjční úroková sazba 25,85 % ročně. Soud dále zjistil, že žalovaný podepsal dne [datum] listinu označenou jako předpis splátek pro smlouvu č. [anonymizováno] [rok] obsahující mj. pořadí splátek od prvé splátky do třinácté splátky se stanoveným datem splatnosti a s uvedením toho, na co je každá splátka započítána. První až pátá splátka tak byla určena vždy v rozsahu 1 056 Kč na úrok, v rozsahu 828 Kč na poplatek za správu úvěru, v rozsahu 716 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek a v rozsahu 0 Kč na jistinu; šestá splátka byla určena v rozsahu 320 Kč na úrok, v rozsahu 260 Kč na poplatek za správu úvěru, v rozsahu 220 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek a v rozsahu 1 800 Kč na jistinu a třináctá splátka v celém jejím rozsahu připadla na jistinu. Soud dále zjistil, že se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce na žalovaného obrátila s předžalobní upomínkou – výzvou k úhradě, a to dopisem ze dne 26.2.2020, v němž poukázala na uzavření shora uvedené smlouvy a dále na to, že na závazek vyplývající z této smlouvy nebylo hrazeno řádně a včas a žalobkyně požádala o vyrovnání dluhu, který vyčíslila na 44 834,57 Kč Kč spolu s náklady za zastoupení advokátem ve výši 11 616 Kč. Výzva byla téhož dne podána k poštovní přepravě, jak vyplývá z příslušného podacího lístku. Soud dále zjistil, že byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky vyplývající z označené smlouvy o úvěru, a to Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] obsahující seznam postupovaných pohledávek. Dála byla uzavřena Smlouva o prodeji části závodu ze dne [datum] obsahující seznam převáděných pohledávek. Smlouva uzavřená mezi žalovanou a společnost [právnická osoba] byla na základě Smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum] převedena na obchodní společnost [právnická osoba], [právnická osoba] poté postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením shora označené smlouvy ze dne [datum], [číslo] vznikl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud však uvedené právní jednání, tj. uzavřenou smlouvu, posoudil jako z části neplatnou. Soud při respektování výkladového pravidla dle ustanovení § 574 obč. zák. dle kterého, na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné dospěl k závěru, že smlouva je neplatná v té části, dle které měl žalovaný poskytnout plnění nad rámec sjednaných úroků, tj. plnění označené jako Poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč Poslední zmíněná ujednání byly totiž nedílnou součástí formulářové smlouvy, kterou právní předchůdkyně žalobkyně předložila jako nabídku úvěrové smlouvy žalovanému bez zjevné možnosti vyjednávání o jejím obsahu, a toto právní jednání nemohlo vyvolat zamýšlený právní následek, a to vznik smlouvy, resp. její části, neboť se podle ustanovení § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům, a je tak neplatná, a k této neplatnosti soud dle ustanovení § 588 obč. zák. musí přihlédnout i bez návrhu. Soud zároveň dospěl k závěru, že neplatnost se týkala takové části právního jednání, tj. smlouvy, kterou lze od jejího ostatního obsahu oddělit, a podle ustanovení § 576 obč. zák. je tak neplatná jen tato část, neboť bylo možno předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud totiž nemá pochybnosti s ohledem na absenci jakéhokoliv vyjádření žalovaného, že by uvedenou smlouvu o úvěru uzavřel, tj. že by požádal o poskytnutí úvěrových prostředků ve výši 20 000 Kč za smluvený úrok 25,85 % ročně, který by při smluvené splatnosti po dobu třinácti měsíců shora uvedenými splátkami představoval částku 5 600 Kč. Jak již soud uvedl, uvedený rozpor s dobrými mravy soud v případě vymezené části smlouvy shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků a smluveného úroku. Soud totiž ujednání o zmíněných úplatách nad rámec smluvených úroků považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků, za které je všeobecně považován zmíněný úrok. Pokud bylo v dané smlouvě ujednání o úroku doplněno o zmíněné úplaty představující částku 9 000 Kč a z žalobních tvrzení a z žalobkyní předložených důkazů není zjevné, že se skutečně jednalo o úplatu za skutečně poskytnuté služby, považuje soud tyto úplaty za nepřiměřené a způsobující zmíněný rozpor s dobrými mravy. S ohledem na absenci zmíněných skutkových tvrzení týkající se poskytnutí vymezených služeb, by soud veškerá plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků, které by měl žalovaný úvěrujícímu vrátit, považoval za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která by s ohledem na její nepřiměřenost způsobila rozpor s dobrými mravy, a tudíž neplatnost smlouvy. Při uvedeném hodnocení obsahu smlouvy by tak soud mohl s přihlédnutím ke způsobu splácení pro účely tohoto rozhodnutí výši úroku vyjádřit z ročního hlediska téměř jako výši tzv. RPSN, jež byla ve smlouvě vypočtena na 189,38. V daném případě by totiž výše RPSN byla téměř shodná s výší úrokové sazby, neboť soud by tato plnění jinak posoudil, jak je již zmíněno, v celém rozsahu jako úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, tj. jinými slovy jako úrok. Případný rozdíl ve výši roční sazby úroku a výše RPSN by mohl být dán pouze časovou hodnotou peněz, přičemž tento rozdíl by byl v daném případě nepatrný, a na zmíněnou nemravnost příslušenství lze tak jednoduše usuzovat z hlediska ve smlouvě vyjádřené RPSN. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru soud odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen zmíněný právní názor stran rozporu určité výše smluvených úroků v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, resp. roční procentní sazba nákladů vysoká, zjišťoval soud, jaká byla průměrná roční procentní sazba nákladů, poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům v České republice v období uzavření dané smlouvy o půjčce. Pro správnost této úvahy soud tedy neporovnával úrokovou sazbu, ale zmíněnou roční procentní sazbu nákladů, která je ve smlouvě o úvěru v daném případě vyjádřena jako 189,38. Z údajů dostupných na internetových stránkách ČNB [webová adresa]) soud zjistil, že zmíněná roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů se v období měsíce října roku 2017 pohybovala na úrovni 9,53, z čehož vyplývá, že RPSN v dané smlouvě o půjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 19x. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny vyjádřených roční průměrnou sazbou nákladů je tak v projednávaném případě v rozporu s dobrými mravy, a podle zmíněného ust. § 588 obč. zákoníku soud k němu nepřihlíží. Ještě znatelnější rozpor s dobrými mravy je v případě porovnání průměrné výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům, v České republice v témže období, neboť z totožného zdroje lze zjistit, že tato sazba byla 9,01 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu nákladů, resp. úroků, v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo standardní nabídku úvěru. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005, a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měla ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadovala plnění v rozporu s právním řádem.

5. Jelikož soud s ohledem na shora uvedené závěry považuje za platnou tu část smlouvy, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč za smluvený roční úrok 25,85 % ročně, zabýval se soud dále tím, zdali žalobkyně požaduje tyto úroky oprávněně za dobu od 2. 10. 2017 do zaplacení. Ze skutkových zjištění je zřejmé, že žalovaný z poskytnutých peněžních prostředků dosud nic neuhradil, a proto se neuplatní pro placení smluvených úroků splátky podle stanoveného předpisu splátek ke smlouvě, o kterém je zmínka shora. Smluvené úroky 25,85 % jsou v limitu ustálené judikatury, o níž je zmínka shora, a lze je tedy považovat za přiměřený úrok, který je žalovaný povinen jako cenu poskytnutých peněžních prostředků povinen podle zmíněného ustanovení § 2395 obč. zák. zaplatit spolu s dlužnou jistinou. Žalobkyně však své právo mj. na zmíněné úroky a rovněž úroky z prodlení uplatnila žalobou až dne 1. 11. 2021, a podle ustanovení § 1805 odst. 2 obč. zák. jí do doby, než své právo uplatnila u soudu náleží úroky ve výši jistiny, neboť dle zmíněného ustanovení § 1805 odst. 2 obč. zák. věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží. Uvedené pravidlo tedy znamená, že jakékoliv úroky, tedy i běžné neboli obchodní úroky a úroky z prodlení nesmějí do určité doby přerůst jistinu, což se v daném případě stalo. Úroky v sazbě 25,85 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 2. 10. 2017, tj. za dobu, od níž žalobkyně tyto úroky oprávněně požaduje, neboť žalovaný peněžní prostředky z přislíbeného úvěru obdržel dne 1. 10. 2017 do dne předcházejícího k uplatnění práva u soudu, tedy podání žaloby, tj. do dne 31. 10. 2021 představují částku 21 119,09 Kč a úroky z prodlení ve výši 9 % ročně, na které má žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného ode dne 2. 11. 2018, tj. ode dne vzniku prodlení dle ustanovení § 1970 obč. zák. právo, do dne předcházejícího podání žaloby, tj. do dne 30. 10. 2021, představují částku 5 400 Kč. Soud tak žalovanému s ohledem na uvedené závěry o platné části smlouvy představující ujednání v podobě smlouvy o úvěru uložil zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč spolu se smluveným úrokem jako cenou peněz jdoucí od 1. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 1970 obč. zák. od 2. 11. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 2. 11. 2018 do dne předcházejícího podání žaloby přiznal soud žalobkyni pouze úroky v souhrnné výši 20 000 Kč podle zmíněného ustanovení § 1805 odst. 2 obč. zák., neboť soud nezjistil žádný rozumný důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně a posléze žalobkyně jako věřitel otálely s uplatněním práva na zaplacení dluhu vůči žalovanému. Za uvedené období byly požadovány souhrnné úroky ve výši 26 519,09 Kč a soud tak požadavek na zaplacení souhrnných úroků ve výši 6 519,09 Kč zamítl. Jelikož soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o prodeji části závodu ze dne [datum] a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] jsou smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným, uložil soud povinnost plnit dluh ve prospěch žalobkyně, která je tedy ve sporu aktivně věcně legitimovaná.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., na základě kterého soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení jako účastníku, který měl ve věci sice úspěch jen částečný, avšak jeho neúspěch byl v poměrně nepatrné části. Náklady, které v souvislosti s tímto řízením žalobkyni vznikly, představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále odměna advokáta určená podle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1999 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, uplatnění předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 300 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby a příslušná DPH, tj. náklady řízení ve výši 2 252 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud aplikoval zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, tj. ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně se obdobných nároků na obdobném skutkovém základu domáhá u zdejšího soudu opakovaně, přičemž byly splněny další podmínky pro aplikaci zmíněného zvláštního ustanovení, tj. předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč, a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Množství shodných žalob lze dovodit rovněž z velkého množství postupovaných pohledávek tvořícího seznam smlouvy o postoupení. Žalobkyně se v daném případě zjevně domáhá plnění na základě typové smlouvy, jejíž uzavření původní věřitel nabízel neurčitému počtu zájemců a nároky z těchto smluv, které případně uplatňuje u soudu, umožňují využít předcházející návrhy, tj. jednotný žalobní vzor, neboť se ze strany dlužníků jedná o typické porušování závazků.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého určil soud k plnění uložených povinností zákonem stanovenou třídenní lhůtu, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty příznivější.