20 C 7/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 648,28 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 000 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 7 000 Kč od 3. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 3 960,38 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 10 960,38 Kč od 4. 2. 2023 do 2. 6. 2023 a z částky 3 960,38 Kč od 3. 6. 2023 do zaplacení, o úrok z prodlení ve výši 693,66 Kč, o úrok ve výši 9 621,28 Kč, o 361 Kč a 1 687,90 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 12 648,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že„ Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, k tomu prosím vizte poslední větu 2. odstavce na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 14.08.2022. Ke sjednané odměně za inkaso splátek žalobce doplňuje, že civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 203/2013 ze dne 23.04.2014 zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel. Také Ústavní soud České republiky ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10.04.2014 neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany, a konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru. Výše uvedené je dle právního názoru žalobce možno aplikovat i ohledně sjednané odměny za inkaso splátek, která je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady, tj. příslušenství, původního věřitele související s výběrem každé jednotlivé splátky, řádnou péčí dobrého hospodáře o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele. Žalobce doplňuje, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaný potvrdil připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku ve výši 8 000 Kč, která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 4 039,62 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 3 960,38 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 19 888 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 10 960,38 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 8 927,62 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 14.08.2022. Ode dne 15.08.2022 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dne 04.04.2022 byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, ve znění pozdějších dodatků (dále jen jako„ smlouva o postoupení pohledávek“). Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 01.02.2023. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 03.02.2023, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. K uvedenému prosím vizte § 3 odst. 2. a 3. rámcové smlouvy. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 31 086,43 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 10 960,38 Kč, nesplaceného smluvního úroku 766,52 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 5 241,56 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 994,06 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1 925,48 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3 000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 227,37 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 990,32 Kč, postoupené smluvní pokuty ve výši 5 480,74 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného, žalobce učinil rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky za žalovaným tak bude následující nesplacená jistina 10 960,38 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 766,52 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 5 241,56 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 994,06 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 925,48 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 693,66 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 15.08.2022 do 16.01.2023, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 10 960,38 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. K uvedenému prosím vizte prostřední sloupec textu na 2. straně smlouvy pod nadpisem„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“, příp.„ Splatnost úvěru a výše úroku“, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 693,66 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 15.08.2022 do 16.01.2023, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 10 960,38 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 687,90 Kč. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 9 621,28 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného úroku 766,52 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 5 241,56 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 994,06 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1 925,48 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 693,66 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 04.02.2023 z jistiny ve výši 10 960,38 Kč. K nárokovaným účelně vynaloženým nákladům mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovaným žalobce uvádí, že nejprve vyvíjel snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, kdy v dopise ze dne 26.02.2023 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky či ke kontaktování žalobce na sděleném telefonním čísle. Zároveň byl žalovaný informován o tom, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobce nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, o jejichž výši byl žalovaný v dopise informován (k uvedenému prosím vizte poslední stranu dopisu): Odchozí dopis 48.00 Kč, Odchozí dopis doporučeně 74.00 Kč, Odchozí telefonický hovor 72.00 Kč, Osobní návštěva 217.00 Kč. Žalobce nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v celkové výši 361 Kč, za odeslaný obyčejný dopis v počtu 0, za odeslaný doporučený dopis v počtu 0, za odchozí (spojené) telefonické hovory v počtu 2 a cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 1. Žalobce doplňuje, že kopie obyčejně zaslaných dopisů jsou přílohou tohoto návrhu, dále pak, že žalobce může na vyžádání soudu poskytnout soubor se zvukovým záznamem hovoru se žalovaným, jsou-li náklady za takový úkon tímto žalobním návrhem nárokovány. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobce ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 10 960,38 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 15.08.2022 do 16.01.2023. Žalobce tak po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 1 687,90 Kč. Smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Žalobce tak učinil z toho důvodu, aby si smluvní pokuta zachovala svoji zajišťovací funkci, a aby nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, a tedy i vymizení její funkce jako sankce za nesplácení dluhu. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na ust. § 168 odst. 1 téhož zákona“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a soud tudíž skutkový stav věci zjišťoval pouze z žalobkyní předložených důkazů.

3. Ke stavu věci tak soud zjistil, že se žalovaný dne 14.6.2021 na formuláři společnosti [právnická osoba], na tuto společnost obrátil se žádostí o úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu čtrnácti měsíců s tím, že měsíčně bude splácet 1 992 Kč vždy k 20. dni v měsíci a první splátku zaplatí v červnu 2021 a dále, že žalovaný označená jako úvěrovaný a společnost [právnická osoba], označená jako úvěrující, uzavřeli dne 14.6.2021 smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] rovněž na formuláři uvedené společnosti, podle které se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému jako úvěrovanému (dlužníkovi) peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč označené jako spotřebitelský úvěr a dále jako neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Uvedené peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, s úplatou ve výši 7 350 Kč označenou jako úplata za poskytnutí úvěru, dále s náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a dále s částkou 2 700 Kč za inkaso plateb v hotovosti přímo v bydlišti žalovaného (inkasní poplatek). Celková dlužná částka splatná žalovaným jako dlužníkem byla tedy vyčíslena na 27 888 Kč s tím, že celkové náklady spotřebitelského úvěru představují 12 888 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku uhradit ve čtrnácti splátkách po 1 992 Kč s prvním datem splátky do měsíce od podpisu smlouvy a každou další splátkou, až do úplného zaplacení se splatností do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Ve smlouvě je dále uvedeno, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dosud neuhrazená část celkové dlužné částky, nedohodnou-li se dlužník a věřitel jinak. Součástí smluvních ujednání bylo dále ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. V podmínkách smlouvy byla dále vyjádřena roční procentní sazba nákladů, která v případě úvěru splatného ve čtrnácti měsících představovala 272,44 a roční úrok byl vyjádřen v sazbě 15 % Součástí smlouvy dále byla příloha č. 1 obsahující předpis splátek mj. pro typ úvěru sjednaný se splatností na čtrnáct měsíců, přičemž každá splátka s ohledem na její anuitní charakter byla rozčleněná v procentuálním vyjádření na část, která připadá na jistinu, dále na úrok, dále na úhradu za poskytnutí úvěru, na náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek s tím, že poměr těchto jednotlivých plnění se s ohledem na postupné splácení měnil. Z listiny označené jako standardní informace o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný podepsal dne 14.6.2021 mj. vyplývá, že peněžní prostředky byly poskytnuty žalovanému podle uvedené smlouvy v hotovosti v den jejího uzavření, a dále zde žalovaný obdržel informace o platbách spojených s úvěrem a způsobu výpočtu RPSN. Soud dále zjistil, že pohledávka z uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupená na žalobkyni, jak vyplývá z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023 uzavřené na podkladě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022. Obě uvedené smlouvy žalobkyně předložila jako důkaz spolu s přílohou, z níž je patrno, že rovněž pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla předmětem zmíněného 31 185,52 Kč specifikované jako závazek žalované vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené se společností [právnická osoba], prostřednictvím upomínky ze dne 26.2.2023, a dále předžalobní upomínky ze dne 24.5.2023, která byla žalovanému zaslána prostřednictvím pošty tak, jak vyplývá z příslušného podacího archu ze dne 29.5.2023.

4. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], nevznikl uzavřením smlouvy ze dne 14.6.2021 závazek v podobě smlouvy o úvěru tak, jak bylo samotnou smlouvou předjímáno a jak tento závazek hodnotí rovně žalobkyně. Uvedená smlouva ve svém záhlaví sice odkazuje na ust. § 2395 obč. zák., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytuje na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za uvedenou žádost totiž nelze požadovat formulář, kterým se žalovaný na uvedenou společnost obrátil, neboť tento formulář soud s ohledem na podnikání společnosti [právnická osoba], která nabízí peněžní prostředky, a na postavení žalovaného jako spotřebitele, posoudil pouze jako projevení zájmu žalovaného o peněžní prostředky, neboť ze samotné smlouvy vyplývá, že společnost [právnická osoba], tuto žádost zpracovávala, za což dokonce ve Smlouvě o úvěru účtuje poplatky v podobě nákladů za vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za poskytnutí úvěru. Obraz o skutečném závazku tedy podává žalobkyní předložená Smlouva o úvěru [číslo] kterou však soud, jak je již zmíněno, jako úvěrový závazek neposoudil, neboť uvedená smlouva nepředstavuje smlouvu dle citovaného ust. § 2395 obč. zák. Smlouva o úvěru představuje tzv. konsensuální závazek, a pro její vznik tedy stačí dohoda o podstatných náležitostech, a nevyžaduje se tudíž, aby fakticky došlo k poskytnutí peněžních prostředků. V daném případě žalovaný projevil zájem o okamžité, hotovostní, poskytnutí peněžních prostředků, což rovněž v žádosti o tyto peněžní prostředky deklaroval a smlouva byla rovněž v tomto duchu uzavřena. S ohledem na skutečný průběh vzniku závazku mezi uvedenými účastníky by soud v případě platnosti smlouvy tuto smlouvu hodnotil jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a nás. obč. zák., dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, přičemž v daném případě by se mohlo jednat o tzv. úročnou zápůjčku podle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák., dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Soud však má za to, že mezi účastníky platný a závazek ani v podobě smlouvy o úvěru, ani v podobě smlouvy o zápůjčce nevznikl. Soud totiž dospěl k závěru, že poskytovatel peněžních prostředků, společnost [právnická osoba], rozdělením plnění, které měl žalovaný vedle poskytnuté jistiny 15 000 Kč vrátit, do shora uvedených položek zastřela svůj skutečný úmysl požadovat po žalované úroky vyšší, než ve smlouvě uvedených 1 444 Kč. V daném případě má totiž soud za to, že je zcela absurdní, aby cena peněžních prostředků byla násobně nižší, než náklady na samotný poskytnutý úvěr, a soud má tedy za to, že společnost [právnická osoba], měla zájem primárně těžit nikoli z úroku, který měl žalovaný zaplatit, ale z vedlejších poplatků ve skladbě shora uvedené. S ohledem na formulářový charakter smlouvy je zřejmé, že žalovaný neměl možnost o obsahu uvedené smlouvy vyjednávat, a soud tudíž plnění nad rámec uvedené jistiny podle jeho skutečného charakteru posoudil jako úroky, neboť podle ust. § 555 odst. 1 obč. zák., se právní jednání posuzuje podle svého obsahu a podle ust. § 555 odst. 2 obč. zák., má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Z tohoto pohledu tak soud při posuzování zmíněné platnosti uvedeného závazku vzal v úvahu, že skutečné úroky představují částky 12 888 Kč a spolu s jistinou 15 000 Kč měl tedy žalovaný úvěrujícímu vrátit částku 27 888 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z těchto údajů lze stanovit, že roční úroková sazba představuje 115,20 %. Soud dále vzal v úvahu veřejně přístupné údaje o průměrné sazbě spotřebitelských úvěrů poskytovaných v době sjednávání zmíněné smlouvy o úvěru, tj. v červnu roku 2021, přístupné na stránkách České národní banky [webová adresa]), a zjistil, že v uvedeném období tato průměrná sazba spotřebitelských úvěrů představovala 7,62 % ročně. Reálně sjednaný úrok ve smlouvě o úvěru je tedy více něž 15x vyšší. Uvedená smlouva se tedy podle přesvědčení soudu svým obsahem příčí dobrým mravům, a soud tak postupem podle ust. § 588 obč. zák., i bez návrhu přihlédl k neplatnosti zmíněného právního jednání (smlouvě o úvěru, která se svým obsahem příčí dobrým mravům). Závěry ohledně neplatnosti zmíněného právního jednání vycházejí rovněž z ustálené judikatury, přičemž např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 1484/2004 vyplývá právní názor týkající se rozporu určité výše úroků sjednaných a úroků obvyklých sjednaných v době jejich sjednání. Ze zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok je možno považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroků poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době vzniku závazku, které nalézací soud v daném případě neshledal. Soud se dále v duchu zmíněného judikátu zabýval tím, zda by ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny bylo možno oddělit od ostatního ujednání obsahu smlouvy, neboť v případě, že by uvedený závazek soud hodnotil jako zápůjčku, bylo by tento závazek možno sjednat jako bezúročný. Soud má však v daném případě za to, že společnost [právnická osoba], by nikdy žalované uvedené prostředky jako bezúročnou zápůjčku neposkytla a ujednání o plnění nad rámec uvedené jistiny tak od ostatního obsahu smlouvy oddělit nelze.

5. S ohledem na shora uvedené právní závěry má však soud za to, že s ohledem na prokázanou skutečnost, že žalovaný skutečně obdržel peněžité plnění ve výši 15 000 Kč, které dosud zcela nevrátil, lze toto plnění v dané situaci kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 obč. zák., dle kterého se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Podle ust. § 2991 odst. 1 obč. zák., se ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný část plnění ve výši 8 000 Kč podle uvedené, byť neplatné smlouvy poskytl, a po odečtení těchto plateb z dlužného bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč zbývá částka 7 000 Kč, a soud tak žalované uložil povinnost uvedenou částku vrátit spolu s úrokem z prodlení podle ust. 1970 obč. zák., tj. s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského. Uvedený úrok z prodlení je však žalovaný povinen zaplatit až poté, co byl k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení vyzván. Podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V daném případě žalobkyně žalovaného podle zjištění soudu řádně vyzvala k plnění prostřednictvím předžalobní výzvy podané k poštovní přepravě dne 29.5.2023, a podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. se má za to, že tato výzva došla do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 1.6.2023. Žalovaný tak měl plnit ihned, tj. následujícího dne, tj. 2.6.2023, a jelikož neplnil, je v prodlení od 3.6.2023. Ve zbývající části tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaná jako převážně úspěšnější účastník. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.