20 C 79/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 15 505,74 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 505,74 Kč s 18,9 % úrokem ročně z částky 15 505,74 Kč od 2. 6. 2020 do 30. 8. 2020 a s 10 % úrokem ročně z částky 15 505,74 Kč od 31. 8.2020 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 15 505,74 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 8,9 % úrok ročně z částky 15 505,74 Kč od 31. 8. 2020 do zaplacení a o 10 % úrok z prodlení ročně z částky 15 505,74 Kč od 2. 6. 2020 do 31. 10. 2020 se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 526 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 15 505,74 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným [celé jméno žalovaného], [rodné číslo] Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše Kč 8 000 výše limitu kontokorentního úvěru byla dne 20.11.2009 navýšena na Kč [číslo]. Úroková sazba úvěru byla stanovena jako odchylka od referenční úrokové sazby, přičemž referenční úrokovou sazbou se rozumí sazba označená v [právnická osoba] jako běžná sazba a její výše je stanovena v [právnická osoba] ke dni uzavření smlouvy činila 15,90% (nyní ve výši 18,90% p.a.). Úrok je počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Ostatními náklady úvěru jsou: ceny za služby spojené s vedením kontokorentu podle podmínek stanovených Sazebníkem [právnická osoba] pro bankovní obchody platným v den provedení zpoplatněného úkonu. Žalovaný byl oprávněn opětovně čerpat úvěr až do sjednané výše, a to i opakovaně, s tím, že úvěr musí být vždy splacen nejpozději do jednoho (1) roku od každého prvního čerpání následujícího po splacení úvěru v plné výši. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením svých peněžitých závazků ze Smlouvy (přečerpáním kontokorentního úvěru) a [příjmení] prohlásila úvěr a další své pohledávky ze Smlouvy za okamžitě splatné a to ke dni 1.6.2020 a převedla pohledávku na evidenční pohledávku č. [bankovní účet] v částce Kč [číslo] (nepovolený záporný zůstatek). Dne 12.4.2020 byla žalovanému zaslána Poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy, dále dne 18.1.2021 Výzva k zaplacení před podáním žaloby. Pohledávka však nebyla do dnešního dne doplacena, od 1.6.2020 nebylo uhrazeno ničeho. Stav pohledávky ke dni 1.6.2020 je [číslo] (jistina pohledávky).“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o poskytování úvěru na sporžirovém účtu. V uvedené smlouvě se žalobkyně jako banka zavázala za podmínek stanovených smlouvou poskytovat žalovanému jako majiteli účtu č. [bankovní účet] kontokorent do výše 8 000 Kč s tím, že žalobkyně byla oprávněna uvedený limit kdykoliv měnit za podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalovaný se zavázal v případě čerpání peněžních prostředků platit úroky stanovené ve smlouvě, resp. v Oznámení [obec] spořitelny o výši úrokové sazby, přičemž ke dni uzavření smlouvy činila výše úrokové sazby 15,9 %. Soud dále zjistil, že v průběhu vztahu účastníků došlo ke změně úrokové sazby, která byla zveřejněna v ceníku pro kontokorent s účinností od 1. 12. 2016, a úroková sazba v tomto novém vzniku byla stanovena na 18,9 % ročně. Z výpisu ze sporožirového účtu vedené žalobkyní pro žalovaného pod zmíněným číslem [bankovní účet] za měsíc listopad roku 2009 soud zjistil, že v uvedeném období byla bankou stanovená výše kontokorentního úvěru na 12 000 Kč. Z mimořádného výpisu zaúčtovaných transakcí za období 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020 soud zjistil, že k 1. 6. 2020 došlo k určitému vyrovnání pohledávky nesplaceného kontokorentu žalovaného, a to převedením pohledávky ve výši 15 505,74 Kč na evidenční účet žalobkyně, a to z toho důvodu, že žalovaný čerpané peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky neuhradil, a to ani na základě výzvy ze dne 12. 4. 2020, v níž bylo sděleno, že pokud aktuálně dlužnou částku nevyrovná, dojde k výpovědi smlouvy o poskytnutí úvěru k 1. 6. a k povinnosti žalovaného dluh vyrovnat najednou. O zaplacení dlužné částky k aktuální výši k 16. 1. 2021 byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 18. 1. 2021, která mu byla zaslána prostřednictvím České pošty. Stav úvěru dále vyplývá z žalobkyní předložené sestavy označené jako Stav úvěru v minulosti, z něž je patrno přinejmenším to, že ke dni 1. 6. 2015 představoval dluh žalovaného 15 505,74 Kč s tím, že řádný úrok je stále v sazbě 18,9 %.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru na označeném sporožirovém účtu vznikl mezi žalobkyní a žalovaným závazek, který se s ohledem na dobu jeho vzniku řídí ustanovením § 497 a násl. obchodníku zákoníku účinného do 31. 12. 2013, tedy závazek v podobě smlouvy o úvěru, na základě které žalobkyně jako banka splnila svůj závazek poskytnout žalovanému přislíbené úvěrové prostředky, přičemž žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že poskytnuté peněžní prostředky, jejichž čerpání je zaznamenáno ve zmíněném výpisu z účtu dosud nevyrovnal. Soud tak žalovanému uložil povinnost uhradit dlužnou částku podle stavu ke dni 1. 6. 2020, tj. dluh ve výši 15 505,74 Kč zahrnující jednak jistinu úvěru a dále naběhlé smluvené úroky, které se žalovaný zavázal v případě čerpání peněžních prostředků uhradit. Soud dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zmíněné úroky jako cenu poskytnutých peněžních prostředků, které má stále k dispozici rovněž po splatnosti dlužné částky, která byla s ohledem na jednostranné neukončení smlouvy výpovědí ze strany žalobkyně splatná od 2. 6. 2020. Uvedený obchodní úrok představující, jak je již zmíněno, cenu peněžních prostředků, které má žalovaný stále k dispozici, je však žalovaný povinen zaplatit pouze od dne zmíněné splatnosti do 30. 8. 2020, a ode dne následujícího již jen ve výši podle ustanovení § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, resp. ve znění po novele provedené zákonem č. 186/2020, kterým došlo k omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele, přičemž zmíněná novela zákona o spotřebitelském úvěru se podle jejích přechodných ustanovení použije rovněž na smlouvy o spotřebitelském úvěru, které sice byly uzavřeny před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (této novely), avšak dlužník se do prodlení s plněním povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dostal po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. po dni 24. 4. 2020. Soud s ohledem na nedostatek skutkových tvrzení uvedených v žalobě, která je jinak projednatelná, vyšel se skutkového závěru, že s ohledem na jednostranné stanovení splatnosti ze strany žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného je žalovaný v prodlení od 2. 6. 2020 s celou částkou nesplacených peněžních prostředků poskytnutých v rámci kontokorentního úvěru, a tudíž podle zmíněného ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru vzniká věřiteli právo na pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené [anonymizována dvě slova] bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší, a to v případě, je-li žalovaný v prodlení delším než 90 dnů. Soud dále žalobkyni přiznal původně sjednaný úrok pouze na zmíněnou dobu 90 dnů, a dále pouze ve výši určené zmíněným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, a v části, týkající se požadavku na zaplacení úvěru na tento stanovený strop soud žalobu zamítl. Žalovanému soud dále uložil povinnost zaplatit z dlužné částky ode dne následujícího po její splatnosti, tj. od 2. 6. 2020 do zaplacení úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák., avšak vyjma období od 2. 6. 2020 do 31. 10. 2020, a to s ohledem na ustanovení § 9 zák. č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemií COVID-19, dle kterého od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. 5. 2020, do 31. 10. 2020 nevzniká úvěrujícímu právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru, a v této části tedy soud požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení zamítl. Rovněž jako v případě obchodního úroku vyšel soud ze skutkových tvrzení a zjištění, které měl k dispozici, tj., že žalovaný byl v prodlení od 2.6.2020 s ohledem na výpověď smlouvy ze strany žalobkyně a požadavek na okamžité splacení celého zůstatku nesplaceného úvěru.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 ods.t 1 o. s. ř., na základě kterého bylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žalobkyni jako převážně úspěšné účastnici sporu, neboť její neúspěch byl pouze v nepatrné části týkající se příslušenství. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, a dále paušální náhrada nákladů žalobkyně jako účastníka, který nebyl v řízení zastoupen, tj. náklady podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 300 Kč za úkony provedené v tomto řízení, a to výzva k plnění a podání žaloby, přičemž tyto náklady spolu s příslušnou DPH, kterou je žalobkyně povinna odvést podle zvláštního právního předpisu představují částku 1 526 Kč.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvod pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem určené třídenní.