20 C 86/2023
č. j. 20 C 86/2023-39
V PLATNOSTIOkresní soud v Sokolově určil, že žalobkyně není od určitého dne vlastníkem ani provozovatelem osobního automobilu tovární značky Mazda Premacy. Soud dospěl k závěru, že vlastnické právo k vozidlu se převedlo s účinností kupní smlouvy podle § 1099 občanského zákona. Soud schválil soudní smír, podle něhož žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 1 600 Kč a náklady řízení ve výši 10 000 Kč v měsíčních splátkách po 800 Kč. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 99 odst. 1 občanského soudního řádu.
Plný text
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: žaloba na určení, že žalobkyně není vlastníkem věci a o zaplacení částky 2 600 Kč s příslušenstvím
I. Určuje se, že žalobkyně není ode dne 6. 6. 2020 vlastníkem ani provozovatelem osobního automobilu tovární značky Mazda Premacy, VIN kód, poslední známá registrační značka.
II. Soud schvaluje tento smír: Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobkyni 1 600 Kč a náklady řízení ve výši 10 000 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 800 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci na účet č. bankovní účet s variabilním symbolem číslo počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení soudního smíru pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že není od 6. 6. 2020 vlastníkem a provozovatelem silničního motorového vozidla specifikovaného ve výroku pod bodem I tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Dne datum uzavřeli žalobkyně a žalovaný kupní smlouvu k prodeji automobilu (dále i jako„ smlouva“). Žalobkyně udělila žalovanému plnou moc ke splnění ohlašovací povinnosti ve vztahu k přepisu vozidla v evidenci držitelů motorových vozidel a žalovaný se zavázal (čl. VI. smlouvy) k nahlášení změn v evidenci na vlastní náklad. Žalovaný převzatou povinnost nesplnil, a to přesto, že jej k tomu žalobkyně znovu vyzvala přípisem ze dne 3. 8. 2020. V průběhu druhé poloviny roku 2020 vyšlo najevo, že s vozidlem jsou opakovaně páchány přestupky, za které nese v důsledku porušení právní povinnosti žalovaného objektivní odpovědnost žalobkyně jako evidovaný provozovatel vozidla. Žalobkyně podala návrh na změnu v evidenci vozidel, s ohledem na absenci aktuální evidenční prohlídky však již registr odmítl provedení navrhovaných změn. Žalobkyně je tak v současné době v rozporu se skutečností evidována jako vlastník a provozovatel automobilu a bez potvrzení tohoto stavu pravomocným rozhodnutím soudu nemá možnost uvedenou situaci změnit. Jakmile se žalobkyně dozvěděla o tom, že žalovaný nedostál nadepsanému závazku, vyzvala ho ke zhojení uvedeného a bez zbytečného odkladu sama vyzvala evidenční úřad v souladu s § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ke změně evidovaných údajů. Příslušný úřad žádost odmítl s odkazem na skutečnost, že k ní nebyl přiložen protokol o evidenční prohlídce, který žalobkyně nemá a ani nemůže mít k dispozici. Žalobkyně je tak nucena postupoval v souladu s platnou judikaturou vyšších soudů v obdobných případech, mj. s ohledem na výklad podaný Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 7 As 254/2016-33 ze dne 6. 12. 2016 a zejména s ohledem na závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. 11. 2021, podle kterých se bývalý vlastník vozidla zapsaného v centrální evidenci vozidel může domáhat vyškrtnutí svých osobních údajů z evidence pouze tehdy, pokud dosáhne pravomocného rozsudku, který určí, že není vlastníkem vozidla. Tím je osvědčen i naléhavý právní zájem žalobkyně, neboť bez podání žaloby nelze odstranit zápis v evidenci, který neodpovídá hmotněprávnímu stavu, čímž žalobkyni vystavuje odpovědnosti za vozidlo, aniž by byla jeho vlastníkem či nad ním měla skutečnou kontrolu.“.
2. Žalobkyně dále požádala o vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 2 600 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského jdoucí od 5. 6. 2023. Tento požadavek žalobkyně odůvodnila tak, že:„ Žalobkyně obdržela po datu převodu automobilu a. příkaz k úhradě pokuty ve výši 1.000 Kč (příkaz stát. instituce sp. zn. anonymizováno spisová značka ze dne 23. 9. 2020), vydaný na základě porušení povinnosti požádat u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností o provedení zápisu změny vlastníka vozidla; příkaz k úhradě pokuty ve výši 1.600 Kč (příkaz stát. instituce č.j. spisová značka spisová značka ze dne 24. 11. 2020), vydaný proto, že jako provozovatel vozidla nezajistila ve dvou případech dodržování pravidel silničního provozu. K uvedenému jednání došlo až po převodu vlastnictví k automobilu na žalovaného. Uvedené příkazy byla žalobkyně povinna uhradit proto, že žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost zajistit za žalovanou změnu záznamu v registru silničních vozidel. V důsledku porušení právní povinnosti žalovaného tak žalobkyni vznikla škoda ve výši celkem 2.600 Kč“.
3. Žalovaný se k prvnímu požadavku žalobkyně vyjádřil tak, že potvrdil, že dne datum podepsal kupní smlouvu, dle které koupil vozidlo uvedené v žalobě. Toto vozidlo však tři dny poté dále prodal za stejnou kupní cenu, za jakou jej zakoupil od žalobkyně, neboť nebyl s vozidlem spokojen z hlediska jeho technického stavu. Žalovaný vyjádřil vědomost o tom, že měl zajít na evidenci vozidel a zajistit přepis. Potvrdil, že tzv. přepis vozidla na sebe, ani na dalšího kupujícího vůbec neřešil a vyjádřil pochopení, že žalobkyni nezbývá jiná možnost jejího výmazu z registru, než na základě rozsudku požadovaného v tomto řízení.
4. Soud se při zkoumání oprávněnosti prvního požadavku (určení vlastnictví vozidla) nejprve zaměřil se na posouzení toho, zdali je splněna procesní podmínka existence naléhavého právního zájmu podle ustanovení § 80 o. s. ř., dle kterého, určení, zda pro právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný právní zájem žalobkyně na požadovaném určení dán je, neboť za situace, kdy je stále v rozporu se skutečným stavem zapsána jako vlastník a provozovatel v registru vozidel, přestože vlastnické právo k vozidlu pozbyla na základě shora uvedené kupní smlouvy, a se zřetelem k tomu, že nelze zajistit potřebnou součinnost nového vlastníka, kterým již není žalovaný, nemůže podle ustanovení § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dosáhnout změny v registraci samostatnou (jednostrannou) žádostí, neboť pro takový postup zmíněný zákon ve svém ustanovení § 8a odst. 2 a § 8 odst. 4 písm. b) vyžaduje mj. předložení protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla. Splnění poslední uvedené podmínky nezbytné pro změnu v zápise registru vozidel není pro žalobkyni možné, neboť dané vozidlo nemá k dispozici tak, aby mohla uvedenou evidenční prohlídku nechat provést. S ohledem na nesporná skutková tvrzení, kdy žalovaný pravdivost citovaných žalobních tvrzení stran prodeje vozidla potvrdil, dospěl soud k závěru, že žalobkyně pozbyla své vlastnické právo k předmětnému vozidlu na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené se žalovaným podle ustanovení § 1099 obč. zák., dle kterého se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí již samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, leda že je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle ustanovení § 2079 odst. 1 obč. zák., na základě které žalobkyně splnila svojí povinnost kupujícímu odevzdat věc, v daném případě shora specifikované motorové vozidlo, a umožnila mu nabýt vlastnické právo k této věci. Od okamžiku účinnosti této smlouvy, tj. od datum tak žalobce již není vlastníkem ani provozovatelem vozidla specifikovaného ve výroku tohoto rozsudku, a soud tak žalobě stran tohoto požadavku na určení vyhověl.
5. O druhém z uplatněných nároků soud rozhodl postupem dle ust. § 99 o.s.ř., dle kterého pro společný návrh účastníků a uzavřenou dohodu, která není v rozporu s právními předpisy, schválil smír uvedený pod výrokem pod bodem II, a to včetně ujednání o náhradě nákladů řízení. Proti výroku tohoto rozsudku pod bodem I je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání je třeba podat k Okresnímu soudu v Sokolově, se sídlem adresa žalovaného O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni. Proti výroku tohoto rozsudku pod bodem II není přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí. Účastníci, kteří se vzdali odvolání, se již nemohou účinně odvolat.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.