Okresní soud v Sokolově · Rozsudek

20 C 9/2026

č. j. 20 C 9/2026-18

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-02-27 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSSO:2026:20.C.9.2026.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Sokolově rozhodl ve prospěch žalobkyně o vydání rozsudku, který žalovanému uložil povinnost zaplatit 1 530 Kč s úrokem z prodlení ročně ve výši 15 % od 7. října do zaplacení. Soud se opřel o § 18a a § 18b odst. 1 zákona o silniční přepravě, podle nichž cestující je povinen se prokázat platným jízdním dokladem nebo zaplatit jízdné a přirážku. Výše přirážky 1 500 Kč byla považována za v souladu s Smluvními přepravními podmínkami a právními limity uvedenými v § 37 odst. 6 a § 18a odst. 3 zákona o silniční přepravě. Náhrada nákladů řízení ve výši 1 852 Kč byla přiznána podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu jako úspěšnému účastníkovi sporu.

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 1 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 530 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 1 530 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 852 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 1 530 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského jdoucí z této částky ode dne následujících po její splatnosti s odůvodněním, že žalovaný dne datum použil ke své přepravě prostředek veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to autobus – linku číslo, a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky dopravce. Požadovaná částka je tak tvořena dlužným jízdným ve výši 30 Kč a přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud na základě účastníky, resp. žalobkyní předložených důkazů zjistil, že dne datum byla osobou pověřenou dopravcem, tj. žalobkyní, provedena přepravní kontrola, při které bylo zjištěno, že žalovaný se při jízdě autobusem na lince číslo neprokázal žádným jízdním dokladem, kde výše jízdného byla stanovena na 30 Kč, a žalovanému tak byla uložena přirážka k uvedenému jízdnému ve výši 1 500 Kč. Toto zjištění vyplývá ze zápisu o provedení této přepravní kontroly v uvedený den v 18:32 h., č. číslo, přičemž žalovaný údaje v uvedeném zápisu stvrdil svým podpisem. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě požadované částky vyzván prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 7. 2. 2025.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že použitím prostředku veřejné hromadné dopravy provozovaném žalobkyní byla mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím uzavřena smlouva o přepravě osoby podle ustanovení § 2550 obč. zák., na základě které vznikla žalované povinnost zaplatit jízdné. S ohledem na to, že žalovaný použil dopravní prostředek silniční přepravy (autobus), se tento vztah se řídí zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 18b odst. 1 uvedeného zákona, podmínky, za nichž se přepravují osoby, jejich zavazadla a věci a zvířata s nimi přepravovaná v silniční dopravě a integrované dopravě, stanoví přepravní řád a tarif. Žalovaný jako cestující měl podle ustanovení § 18a uvedeného zákona, jenž upravuje vztahy mezi cestujícím a dopravcem veřejné linkové dopravy, mj. povinnost na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky a na druhé straně řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem a průkazem je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících; pověřená osoba je mj. oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje.

5. Jelikož žalovaný uvedené povinnosti nesplnil, uložil mu soud jejich splnění tímto rozsudkem s tím, že dále dospěl k závěru, že výše požadované přirážky k jízdnému odpovídá Smluvním přepravním podmínkám žalobkyně účinných od 1. 8. 2021 a navazujícímu Ceníku a Přirážek k jízdnému tvořících přílohu k těmto smluvním podmínkám, přičemž tato přirážka je v limitu stanoveném v § 37 odst. 6 zákona o dráhách a v 18a odst. 3 zákona o silniční přepravě, dle kterých výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 obč. zák. a tento úrok je oprávněně požadován ode dne uvedeného ve výroku rozsudku, neboť již ode dne následujícího po provedené přepravní kontrole, je žalovaný v prodlení.

6. Právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno žalobkyni podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměna advokátem za její zastupování v řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 zmíněného advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna odvést podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 1 852 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené třídenní. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Nebude-li povinnost uložena tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.