20 C 98/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 47 442 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21 600 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 21 600 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.</b> <b>II. Žaloba o 9 339 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 251,84 Kč, o 10% úrok z prodlení ročně z částky 9 339 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, o 16 503 Kč, o úrok ve výši 30 726,53 Kč a o 86,09% úrok ročně z částky 28 642,70 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 47 442 Kč s příslušenstvím. Toto požadované plnění blíže vyjádřila v návrhu rozsudečného výroku tak, že se jedná o pohledávku ve výši 30 939,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 339,00 Kč ve výši 10% ročně od 31.01.2020 do 12.03.2020 ve výši 516,36 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 43 839,00 Kč ve výši 10% ročně od 13.03.2020 do 30.03.2020 ve výši 219,20 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 43 339,00 Kč ve výši 10% ročně od 31.03.2020 do 27.05.2020 ve výši 698,24 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 41 339,00 Kč ve výši 10% ročně od 28.05.2020 do 07.07.2020 ve výši 470,81 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 39 339,00 Kč ve výši 10% ročně od 08.07.2020 do 18.08.2020 ve výši 458,96 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 37 339,00 Kč ve výši 10% ročně od 19.08.2020 do 19.10.2020 ve výši 643,06 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 35 339,00 Kč ve výši 10% ročně od 20.10.2020 do 18.12.2020 ve výši 588,98 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 34 339,00 Kč ve výši 10% ročně od 19.12.2020 do 04.01.2021 ve výši 162,16 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 32 339,00 Kč ve výši 10% ročně od 05.01.2021 do 28.02.2021 ve výši 494,07 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 30 939,00 Kč ve výši 10% ročně od 01.03.2021 do zaplacení, dále o pohledávku ve výši 16 503,00 Kč a o úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31.01.2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p.a. z částky 35 444,25 Kč od 31.01.2020 do 18.08.2020 ve výši 16 242,81 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p.a. z částky 35 042,70 Kč od 19.08.2020 do 19.10.2020 ve výši 4 953,80 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p.a. z částky 33 042,70 Kč od 20.10.2020 do 18.12.2020 ve výši 4 520,40 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p.a. z částky 32 042,70 Kč od 19.12.2020 do 04.01.2021 ve výši 1 242,02 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p.a. z částky 30 042,70 Kč od 05.01.2021 do 28.02.2021 ve výši 3 767,50 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,09 % p.a. z částky 28 642,70 Kč od 01.03.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31.1.2020 dosáhne částky 154 310,00 Kč.

2. K odůvodnění žaloby dále uvedla to, že:„ Žalobce je s účinností ode dne 11.5.2018 držitelem povolení [obec] [anonymizováno] banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, které bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Také před datem 11.5.2018 žalobce vždy vlastnil veškerá potřebná podnikatelská oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů. Do nabytí účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském oprávnění, tj. do 30.11.2016, žalobce v souladu s tehdy platnou právní úpravou poskytoval spotřebitelské úvěry na základě živnostenského oprávnění Poskytování spotřebitelského úvěru (jednalo se o ohlašovací vázanou živnost). Toto lze ověřit nahlédnutím do veřejně přístupného živnostenského rejstříku na internetových stránkách [webová adresa]. V období od 1.12.2016 do 10.5.2018 byl žalobce oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry na základě úpravy v přechodných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně na základě § 169 odst. 1, podle kterého ten, kdo byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr na základě živnostenského oprávnění, může provozovat tuto činnost na základě živnostenského oprávnění do doby, než [obec] národní banka rozhodne o žádosti o udělení oprávnění k činnosti, nejdéle však do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tuto žádost podal do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalobce byl před nabytím účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru držitelem živnostenského oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů a dne 16.02.2017 podal žádost o udělení oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů podle nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Žalobce tak byl oprávněn spotřebitelské úvěry poskytovat i v období od 1.12.2016 (datum nabytí účinnosti nového zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) do 10.5.2018. Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 36 000,00 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,66 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 679,00 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a [anonymizováno] (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: Částka ve výši 2 679,00 Kč ze dne 23.05.2019, Částka ve výši 2 679,00 Kč ze dne 24.06.2019, Částka ve výši 2 679,00 Kč ze dne 23.07.2019, Částka ve výši 2 679,00 Kč ze dne 21.10.2019, Částka ve výši 2 679,00 Kč ze dne 26.11.2019. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 1 497,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 5, 6, 7, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499,00 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. v celkové výši 800,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 4, 5, 6, 7, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4 x 200,00 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3., podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 6 splatné dne 25.11.2019. K datu 29.01.2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 43 042,70 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 31.01.2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: Částka ve výši 1 500,00 Kč ze dne 12.03.2020, Částka ve výši 500,00 Kč ze dne 30.03.2020, Částka ve výši 2 000,00 Kč ze dne 27.05.2020, Částka ve výši 2 000,00 Kč ze dne 07.07.2020, Částka ve výši 2 000,00 Kč ze dne 18.08.2020, Částka ve výši 2 000,00 Kč ze dne 19.10.2020, Částka ve výši 1 000,00 Kč ze dne 18.12.2020, Částka ve výši 2 000,00 Kč ze dne 04.01.2021, Částka ve výši 1 400,00 Kč ze dne 28.02.2021. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 28 642,70 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 43 042,70 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 35 444,25 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 598,45 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 497,00 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2., tak jak je specifikována shora, v celkové výši 800,00 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu [číslo] smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 31.01.2020 do zaplacení, tj. smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 43 042,70 Kč od 31.01.2020 do 12.03.2020 ve výši 1 807,68 Kč, smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 41 542,70 Kč od 13.03.2020 do 30.03.2020 ve výši 747,72 Kč, smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 41 042,70 Kč od 31.03.2020 do 27.05.2020 ve výši 2 380,32 Kč, smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 39 042,70 Kč od 28.05.2020 do 07.07.2020 ve výši 1 600,64 Kč, smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 37 042,70 Kč od 08.07.2020 do 18.08.2020 ve výši 1 555,68 Kč, smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 35 042,70 Kč od 19.08.2020 do 19.10.2020 ve výši 2 172,48 Kč, smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 33 042,70 Kč od 20.10.2020 do 18.12.2020 ve výši 1 982,40 Kč, smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 32 042,70 Kč od 19.12.2020 do 04.01.2021 ve výši 544,68 Kč, smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 30 042,70 Kč od 05.01.2021 do 28.02.2021 ve výši 1 652,20 Kč a smluvni pokuta ve výši 0,1% z částky 28 642,70 Kč od 01.03.2021 do zaplaceni. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 16 503,00 Kč. e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31.01.2020 do zaplacení, tj. úrok z částky 35 444,25 Kč od 31.01.2020 do 18.08.2020 ve výši 16 242,81 Kč, úrok z částky 35 042,70 Kč od 19.08.2020 do 19.10.2020 ve výši 4 953,80 Kč, úrok z částky 33 042,70 Kč od 20.10.2020 do 18.12.2020 ve výši 4 520,40 Kč, úrok z částky 32 042,70 Kč od 19.12.2020 do 04.01.2021 ve výši 1 242,02 Kč, úrok z částky 30 042,70 Kč od 05.01.2021 do 28.02.2021 ve výši 3 767,50 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 28 642,70 Kč od 01.03.2021 do zaplaceni. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,09 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), tedy u částky v celkové výši 30 939,00 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu 2.2. je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 154 310,00 Kč. Co se týče požadovaných úroků za poskytnutí úvěru, tak jak již bylo výše uvedeno, ve smlouvě byl tento úrok vyjádřen prostřednictvím tzv. efektivní úrokové sazby. Touto žalobou žalobce požaduje přiznání úroku v nominální úrokové míře odpovídající efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Vyjádření úroku v efektivní sazbě tedy odpovídá jeho vyjádření v nominální úrokové sazbě. Jedná se pouze o matematickou operaci. Problematikou efektivní a nominální úrokové míry se zabývá i Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení], znalec v oboru ekonomika, ve svém„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“ ze dne 25.10.2018, které bylo zpracováno na žádost žalobce. V tomto vyjádření je mj. popisován přesný vztah (matematický vzorec pro přepočet) nominální a úrokové míry. Znalec dále uvádí a vypočítává, jaká je výše nominální a efektivní úrokové míry u totožného úvěru se stejnými parametry (výše úvěru, výše počet splátek, frekvence splácení). Znalec potvrzuje, že pokud je ve smlouvě o úvěru uvedena efektivní úroková míra, lze dopočítat na základě uvedeného vztahu z efektivní úrokové sazby úrokovou sazbu nominální, s tím, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná. Znalec pro zjednodušení ke svému vyjádření připojil i převodní tabulky uvádějící přepočet úrokové sazby z efektivní na nominální. Z těchto tabulkek lze ověřit, že úrok v nominální úrokové míře požadovaný touto žalobou odpovídá úroku v efektivní úrokové míře sjednanému ve smlouvě.“.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že smlouvu před podpisem trochu četla, ale až nyní si uvědomila, kolik měla ve výsledku uhradit, s čímž původně vůbec nepočítala. Osoba, se kterou jednala, jí ke smlouvě řekla pouze to, kolik budu splácet, což jí v tu chvíli uspokojilo. Po ztrátě brigády jako dalšího zdroje příjmu zbyl žalované pouze starobní důchod ve výši 10 000 Kč, ze kterého nic hradit nemohla. V případě zmíněné brigády jsem si přibližně přišla na 5 000 Kč měsíčně a myslela si, že by dluh mohla uhradit, což se jí však nepodařilo. Dále uvedla, že tolik peněz, co žalobkyně požaduje, nejsem schopna uhradit, neboť jsem starobní důchodkyně a můj důchod činí 10 500 Kč měsíčně. Pokud mám dluh uhradit, tak mohu nanejvýš splácet 3 000 Kč měsíčně, abych vůbec vyšla.

4. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v rámci své obrany proti žalobě žádné důkazy nenavrhla, hodnotil soud důvodnost uplatněného nároku pouze dle důkazů předložených žalobkyní s přihlédnutím ke shora uvedeným výhradám žalované. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaná připojila dne [datum] svůj podpis na dokument označený jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru opatřeným [číslo] přičemž tento dokument žalobkyně soudu předložila pro prokázání tvrzení o uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru. V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrové prostředky ve výši 36 000 Kč s tím, že doba splácení úvěru v případě jeho řádného a včasného plnění je 48 měsíců. Úvěrové prostředky měly být splaceny ve splátkách po 2 679 Kč, které měly být hrazeny nejpozději 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit tak činila 128 592 Kč. Zápůjční úroková sazba podle smlouvy činila 129,66 % ročně a roční procentní sazba nákladů 129,66. Článek 6 v uvedené smlouvě obsahoval ujednání o důsledcích vyplývajících z prodlení klienta, přičemž z článku 6.1. vyplývá, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným ve smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto ustanovení nevzniká a souhrn smluvních pokut byl omezen na maximální částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dále bylo v bodu 6.2 upraveno, že poskytovatel má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to částku 200 Kč u každé splátky, z jejíž úhradou je v prodlení o délce 15 dnů. Dále zde bylo v bodu 6.5. sjednáno, že pokud klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.6. smlouvy bylo dále sjednáno, že při prodlení klienta s plněním závazku dle smlouvy je poskytovatel oprávněn poskytovat náhradu způsobené újmy v plné výši a zaplacení nákladů v řízení spojených s vymáháním pohledávky v nalézacích a případně i exekučních řízeních s tím, že jakákoliv ujednání o smluvní pokutě nemají na právo poškozené strany vliv. V bodě 6.7. bylo sjednáno, že při prodlení klienta s hrazením jakéhokoliv peněžitého dluhu je na něm poskytoval úvěru oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. V bodě 6.9. bylo mimo jiné uvedeno, že souhrn výše všech ze strany poskytovatelů uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Ve zmíněném článku 6, a to v jeho bodu 6.3. bylo dále sjednáno, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.

2. části ve smlouvě. Úročení úvěru bylo upraveno v článku 2 smlouvy, z něhož mimo jiné vyplývá, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a tento úrok běží i po zesplatnění úvěru s tím, že žalobkyně je oprávněná požadovat úrok v maximální výši 151 310,40 Kč, přičemž tato částka odpovídá 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit (míněno 48 splátek po 2 679 Kč). Soud dále zjistil, že uzavření uvedené smlouvy předcházel podpis žalované na dokumentu označeném jako Prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru a dále hodnocení klienta obsahující analýzu jeho bonity. Soud dále zjistil, že peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč byly na účet žalované, tj. na účet uvedený ve shora zmíněné smlouvě, tj. na účet [číslo] [bankovní účet] z účtu žalobkyně poskytnuty dne [datum] tak, jak vyplývá z dokumentu o vyplacení úvěru, a to záznamu z elektronického výpisu vedeného [právnická osoba], přičemž soud s ohledem na vyjádření žalované, která poskytnutí tohoto plnění nezpochybnila, nemá pochybnosti o původnosti tohoto dokladu. Soud dále zjistil, že k uvedené smlouvě o úvěru byl vypracován splátkový kalendář, v němž je uvedeno, jakým způsobem budou jednotlivé splátky úvěru započítávány na úrok a na jistinu, přičemž z údajů uvedených v tomto splátkovém kalendáři vyplývá, že se jedná o běžné anuitní splácení, kdy se postupně mění poměr splátky úroku a jistiny při totožné výši splátky. V přípisu ze dne 29. 1. 2020 oznámila žalobkyně žalované, že se ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, čímž došlo v souladu se smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 35 444,25 Kč sestávající z dlužné jistiny původního úvěru Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 7 598,45 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 1 497 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč. Na možnost zesplatnění dluhu byla žalovaná dříve upozorněna výzvou ze dne 25.11.2019 a 27.12.2019. Předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, přičemž předžalobní výzva obsahovala jeho specifikaci a byla žalované zaslána prostřednictvím poštovní přepravy.

5. S ohledem na požadované příslušenství dlužné částky se soud při hodnocení důvodnosti požadavku žalobkyně nejprve zaměřil na zkoumání charakteru závazku účastníků vzniklého uzavřením shora uvedené smlouvy, resp. vyplacením peněžních prostředků ve výši 36 000 Kč. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná spolu se žalobkyní projevily vůli zřídit mezi sebou závazek podle ustanovení § 1724 odst. 1 obč. zák., dle kterého smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, avšak soud dále dospěl k závěru, že zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 obč. zák., dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, nevznikl. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaná přistoupila ke shora označené smlouvě o úvěru, a svým podpisem tedy stvrdila všechna prohlášení ve smlouvě uvedená, mimo jiné to, že bere na vědomí, jakým způsobem budou poskytnuté peněžní prostředky úročeny a jakým způsobem bude případně sankcionována, pokud by nastalo její prodlení. Soud však uvedenou smlouvu považuje podle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. za právní jednání, jejž se příčí dobrým mravům, a tudíž za právní jednání neplatné. Absolutní neplatnost uvedené smlouvy jako celku podle přesvědčení soudu způsobuje ujednání o výši úroku a zmíněných sankcí za prodlení žalované. Soud na úvod odůvodnění předesílá, že každá smlouva je výsledkem shodného projevu vůle jejích stran, avšak v daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná na straně úvěrovaného vystupovala jako spotřebitel a smlouva, kterou uzavírala, byla zjevně smlouvou adhezního typu, kde žalovaná měla výrazně omezenou možnost vyjednávání o jejím obsahu. Soud považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou. Soud neupírá žalobkyni právo jako poskytovateli úvěru zvážit rizikovost každé peněžní transakce, a tomu tedy přizpůsobit i výši úroků a zajištění své pohledávky, avšak výše úroků má své limity stanovené ustálenou judikaturou. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud, např. v rozhodnutí pod sp. zn. 33 Odo 236/2005 a dále např. v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor ohledně rozporu určité výše úroku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k výši úrokových sazeb uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ze zmíněných rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud se zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru, které by vyšší sazbu úroku připouštěly. Z údajů dostupných na internetových stránkách ČNB [webová adresa], ARAD-Systém časových řad) vyplývá, že průměrná úroková sazba úvěrů pro domácnost určeného na spotřebu představovala v době uzavření smlouvy, tj. v období května roku 2019 sazbu 8,30 % ročně. Trojnásobek této průměrné úrokové sazby, který by měl být pro soud měřítkem pro hodnocení platnosti, či neplatnosti úvěrové smlouvy tak představuje 24,9 %, a na první pohled je tedy zjevné, že úroková sazba sjednaná ve smlouvě tento limit převyšuje, a to téměř 5x. Na závěr o nepřiměřené výši uvedeného úroku nemá vliv ani omezení jeho výše na částku 151 310,40 Kč, neboť tento limit by v případě, že by žalovaná setrvávala v prodlení, byl naplněn až za více než 3 roky, tedy z pohledu soudu se nejedná o žádné významné omezení horní hranice úroků, které by v případě platnosti smlouvy mohla žalobkyně požadovat, a to navíc za situace, kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského do úplného zaplacení dluhu, tj. obecnou sankci za prodlení s plněním peněžitého dluhu stanovenou v § 1970 obč. zák.. Soud se neopomněl zabývat možnou aplikací ustanovení § 577 obč. zák., dle kterého, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Soud vzal rovněž v úvahu ustanovení § 574, v němž je uvedeno výkladové pravidlo, resp. zásada, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle přesvědčení soudu však aplikace posledně dvou zmíněných ustanovení obč. zák. není na místě, neboť samotnou smlouvu o úvěru soud zhodnotil jako smlouvu, kterou poskytovatel úvěru poškozuje své klienty jako spotřebitele jednak již zmíněnou výší požadovaných úroků, a dále množstvím sankcí, které činí smlouvu částečně nepřehlednou. Na zmíněnou smlouvu lze totiž vztáhnout závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12, z něhož lze dovodit, že nelze poskytnout právní ochranu takovým věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. V případě, který projednával Ústavní soud, se jednalo o úvěr, s nímž byl spojen úrok ve výši 79 % ročně a RPSN 115,32 % ročně, tj. úrok vyšší, než je v projednávaném případu. Pokud Ústavní soud smlouvu obdobného charakteru z již uvedených důvodů vyhodnotil jako absolutně neplatnou, je třeba tak učinit i v případě smlouvy, kde jsou požadované úroky vyšší. Pro posledně zmíněné závěry svědčí rovněž další rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 416/2013, z jehož závěrů, které sice byly přijaty pro účely trestního řízení, ale dle přesvědčení soudu jsou plně aplikovatelné i na daný případ, vyplývá, že půjčka s úrokem přesahujícím 44 % je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 trestního zákoníku o [anonymizováno] lichvy. Pokud tedy podle Nejvyššího soudu smluvní úrok v sazbě přesahující 44 % ročně odporuje dobrým mravům v takové intenzitě, že je možné při splnění dalších podmínek uvažovat dokonce o [anonymizováno] lichvy, je závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy při sjednání úroku mnohem vyšším logickým závěrem civilního soudu. Zmíněná absolutní neplatnost tedy nemůže být nahrazena postupem podle zmíněného ustanovení § 577 obč. zák., a to ani v případě, že žalobkyně požaduje žalobou pouze úrok ve výši 86,9 % ročně, k němuž uvádí, že se jedná ve skutečnosti o nominální vyjádření úrokové sazby ve smlouvě uvedené jako efektivní úroková míra. Soud se na podkladě předloženého znaleckého vyjádření charakterem požadovaných úroků nezabýval, neboť za úroky je nutno dle zmíněného ust. § 2395 obč. zákoníku považovat to, co má úvěrovaný vrátit vedle poskytnutých peněžních prostředků. Lze si jen stěží představit, že spotřebitel se ve smlouvě postupem jako znalec zabývá tím, zda úroky jsou vyjádřeny nominálně, či jako efektivní úroková míra. Spotřebitel by měl mít ve smlouvě jasnou informaci podanou způsobem stanoveným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy v podobě roční procentní sazby nákladů. Ta je v daném případě vyjádřena jako 129,66 % ročně, a zcela jasně vyjadřuje náklady spojené s úvěrem, tedy to, co by měl úvěrující nad rámce poskytnuté jistiny hradit. Pokud stejnou hodnotou žalobkyně ve smlouvě vyjádřila„ zápůjční úrokovou sazbu“, považuje soud tento údaj za relevantní. Shora uvedené závěry soud stran neplatnosti smlouvy by však byly shodné i při výchozí hodnotě výše úroků 86,09 % ročně, neboť tato sazba přiměřenou výši úroků převyšuje téměř 3,5x.

6. S ohledem na shora uvedené závěry se tak žalobkyně nemohla z neplatné smlouvy vůči žalované domáhat plnění v ní uvedených včetně uplatněných smluvních pokut, k jejichž výši se soud již s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy více nevyjadřuje. Jelikož však žalobkyně prokázala, že žalovaná od ní obdržela peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, je nutno toto plnění s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 obč. zák., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Poté pak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje právě částku 36 000 Kč. Soud však v rámci spravedlivého uspořádání vztahů účastníků zohlednil při stanovení výše skutečného bezdůvodného obohacení v době vyhlášení rozsudku částečné platby ze strany žalované, a to nesporné plnění uvedené v žalobě samotnou žalobkyní, tj. 14 400 Kč, a bezdůvodné obohacení je tak ve výši 21 600 Kč, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat a dále je povinna vedle uvedené dlužné částky zaplatit žalobkyní požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od data 17. 5. 2019, kdy se dostala žalovaná do prodlení. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, jehož splatnost z logiky věci nemohla být účastníky dosud ujednána, a proto je pro stanovení splatnosti tohoto dluhu nutno aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za výzvu k plnění lze dle soudu považovat v daném případě shora zmíněné výzvy z roku 2019, a pokud žalobkyně z částky, kterou soud shledal důvodnou, požaduje úrok z prodlení od 1. 3. 2021, jedná se o okamžik, kdy již byla žalovaná v prodlení s úhradou dluhu, byť dluhu z jiného právního důvodu., ale částečně shodného obsahu. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého by měla právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaná jako převážně úspěšnější účastník sporu. Žalované však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.

8. O způsobu plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého podle požadavku žalobkyně stanovil k úhradě dluhu včetně jeho příslušenství splátky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Soud vyšel z nezpochybněných osobních a majetkových poměrů žalované, a dospěl k přesvědčení, že požadované splátky neznamenají nepřiměřené znevýhodnění žalobkyně jako věřitele, a to s ohledem na výši dlužné částky, a dále s přihlédnutím k tomu, že platební kázeň je zajištěná podmínkou ztráty výhody splátek při nezaplacení některé z nich. Uvedené splátky navíc umožní žalované řádné vyrovnání dluhu, aniž by se dostala pod finanční tlak, a jsou tedy formou motivace k dobrovolnému splnění povinnosti uložených tímto rozsudkem.