22 C 11/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Durdovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 9 690 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 521,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 9 690 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO, a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o půjčce č. číslo (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni i souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, souhrnného poplatku a příp. pojištění se žalovaná zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 306 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2013. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 310 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 25. 1. 2013 do 27. 9. 2023) a úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 690 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o půjčce ze dne datum, Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, zákaznickou kartu, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 vč. poštovního podacího archu ze dne 27. 10. 2023 a předžalobní výzvu ze dne 3. 6. 2024 vč. podacího lístku ze dne 4. 6. 2024. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu 10 000 Kč a souhrnný poplatek v částce 8 360 Kč, tedy celkem částku 18 360 Kč v 60 týdenních splátkách po 306 Kč. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 310 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně s účinností od datum postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalované odesláno dne 27. 10. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu, žalovaná však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradila ničeho. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalované poskytla půjčku v částce 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v 60 splátkách 18 360 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy. Postupoval podle již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy. Předložená smlouva o půjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 657 občanského zákoníku v tehdejším znění. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. V tomto případě soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o půjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná měla podle smlouvy za poskytnutí částky 10 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2011 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ještě přísněji lze smluvní vztah zhodnotit s přihlédnutím k poměru mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 72,45 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku v tehdejším znění neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o půjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalované neposkytla. Toto ujednání nelze v případě předchůdkyně žalobkyně oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Podle ustanovení § 451 tehdejšího občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se obohatila o částku 10 000 Kč. Vrátila 310 Kč, dluží 9 690 Kč. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o.z. ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí bezdůvodného obohacení, podle něhož není – li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, nebo určená v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto případě byla žalovaná vyzvána k plnění oznámením o postoupení pohledávky datovaném 29. 9. 2023, prokazatelně odeslaném 27. 10. 2023, a to ve lhůtě 10 dnů. Z ustanovení § 573 o. z. vyplývá domněnka, že zásilka byla doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, to je 1. 11. 2023. Po uplynutí 10 denní lhůty poskytnutou žalobkyně se žalovaná dostala do prodlení, tedy od 14. 11. 2023. Podle ustanovení § 517 odst. 1 téhož o. z., má žalobkyně právo na úrok z prodlení, které uplatnila ve výši 7,05 %, tato výše není v rozporu s výší pak stanovenou vládou nařízením č. 351/2013 Sb., a proto jí soud ohledně požadované výše úroku z prodlení vyhověl. Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, neboť tyto nároky vyplývají z neplatné smlouvy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 521,38 Kč, přičemž tato částka představuje 12,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,19 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,81 %, když při určení poměru úspěchu a neúspěchu vycházel soud z žalované částky včetně příslušenství vyčísleného ke dni rozhodnutí soudu). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 690 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 150 Kč ve výši 661,50 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.