Okresní soud v Sokolově · Rozsudek

22 C 112/2025

č. j. 22 C 112/2025-67

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-09-10 · ZAMITNUTI,VYHOVENI · ECLI:CZ:OSSO:2025:22.C.112.2025.1

Citované zákony (12)

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Fuchsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro žaloba o zaplacení 35 472 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 509 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 509 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 35 472 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, (dále též jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč (dále též jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 71,04 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 161 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 265 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil dne 21. 8. 2023 částku 2 161 Kč, dne 21. 9. 2023 částku 2 161 Kč a dne 29. 11. 2023 částku 2 169 Kč. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (3 x 499 Kč) za prodlení o délce 30 dnů u splátek č. 3, 4, 5. V souvislosti s prodlením žalovaného žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 600 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 4 splatné dne 20. 11. 2023. K datu 24. 1. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 34 845,31 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 26. 1. 2024, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil dne 14. 2. 2024 částku 4 000 Kč, dne 15. 4. 2024 částku 5 000 Kč a dne 17. 5. 2024 částku 5 000 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky:a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 21 640,31 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 34 845,31 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 618,58 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 226,73 Kč) s příslušenstvím.b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím.c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 600,00 Kč s příslušenstvím.d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 26. 1. 2024 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 34 845,31 Kč od 26. 1. 2024 do 14. 2. 2024 ve výši 697 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 31 110,31 Kč od 15. 2. 2024 do 15. 4. 2024 ve výši 1 897,71 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 26 640,31 Kč od 16. 4. 2024 do 17. 5. 2024 ve výši 852,48 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 21 640,31 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 11 735,31 Kč.e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 26. 1. 2024 do zaplacení, tj. úrok z částky 29 618,58 Kč od 26. 1. 2024 do 15. 4. 2024 ve výši 3 333,42 Kč, úrok z částky 26 640,31 Kč od 16. 4. 2024 do 17. 5. 2024 ve výši 326,40 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 21 640,31 Kč od 18. 5. 2024 do zaplaceni. Žalobkyně žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 71,04 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 20. 3. 2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 15.00 % p.a.U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b) a c) tedy u částky v celkové výši 23 737 Kč (žalobkyně se ve prospěch žalovaného rozhodla součet uvedených nároků zaokrouhlit směrem dolů na celé koruny a nedomáhat se zaplacení zbývajících haléřových položek), požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobkyně u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) a f) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu 2 2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 109 209 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne , datum, byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 2 161 Kč (z toho částka 1 896 Kč představuje výši splátky bez pojištění) a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovaným bez pojištění byla sjednána ve výši 91 008 Kč s úrokovou sazbou 71,04 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 99,41 % (bez pojištění). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Dodatek č. 1 ke smlouvě, jehož obsahem je sjednání způsobu provedení uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku a Informace pro spotřebitele o podpisu na dálku. Současně žalovaný podepsal přihlášku do pojištění, jejíž součástí byly i informační dokumenty ke sjednanému pojištění. Dle výpisu z databáze SOLUS zde nebyl žalovaný evidován a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalovaného hodnocena jako klient s vyšším rizikem. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni kopii občanského průkazu a výpis příjmů na svém běžném účtu za období od července 2022 do června 2023, v rámci Hodnocení klienta žalobkyně zohlednila doložené příjmy žalovaného ve výši 17 700 Kč, do výdajů žalovaného zohlednila částku 4 860 Kč tvořící životní minimum a částku 3 915 Kč coby výdaj na bydlení. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 30 000 Kč na účet žalovaného dne , datum, , který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy, skutečnost, že částka byla na účet žalovaného vyplacena a že se jedná o účet žalovaného, soud ověřil dotazem u Raiffeisnbank, a.s. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 10. 7. 2023 bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 30 000 Kč, viz dodejka ze dne 13. 7. 2023. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 3 výzvy k úhradě dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 24. 1. 2024, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 19. 8. 2024 a žalobkyně ji zaslala žalovanému týž den, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 40 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, uhradil žalobkyni do podání žaloby částku 20 491 Kč. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalovanému poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

4. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 71,04% p.a. (přičemž v červenci 2023 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 9,57 %) a RPSN činila 87,58 % p.a. (přičemž v červenci 2023 dosahovaly RPSN spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 9,45 %), hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši více než sedminásobku obvyklé úrokové sazby a desetinásobku RPSN. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V daném případě nemůže obstát argument žalobkyně, že žalovaný byl s podmínkami poskytnutí úvěru, včetně výše úrokové sazby, předem seznámen a souhlasil s ní. Žalobkyni jakožto poskytovateli spotřebitelských úvěrů je ustálená judikatura Nejvyššího soudu ohledně výše úroků jistě známa, a pokud v rozporu s ní nadále poskytuje úvěry s podstatně vyššímu úroky, nemůže z takového jednání profitovat. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou.

11. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby žalobkyni uhradil částku 20 491 Kč, soud tedy částku ve výši 9 509 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 19. 8. 2024, písemnost byla žalovanému odeslána 19. 8. 2024, v souladu s ustanovení § 573 o. z. se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného dne 22. 8. 2024, do 2. 9. 2024 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 3. 9. 2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.)

12. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu řízení, když procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.