22 C 134/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Durdovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 22. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný cestoval dne datum dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní, a to autobusem – linkou 133 bez platného jízdního dokladu, čímž porušil povinnosti cestujícího, a vznikla mu proto povinnost uhradit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalovaného je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil na výzvu soudu. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to zápis o provedené přepravní kontrole číslo (variabilní symbol) ze dne datum, smluvní přepravní podmínky anonymizována dvě slova dopravy (anonymizováno) platné od 1. 8. 2018, Tarif anonymizováno platný od 1. 8. 2018 vč. dodatků a předžalobní výzvu zaslanou právním zástupcem žalobkyně včetně dokladu o odeslání. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaný byl kontrolován v obec dne datum v 7:54 na lince anonymizováno ve stanici ulice a neprokázal se jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla pověřenou osobou dopravce ověřena dle občanského průkazu. Uloženou povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému žalovaný nesplnil, když dlužnou částku neuhradil na místě kontrol, ani do 15 dnů ode dne kontroly. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podmínky přepravy stanoví dle § 18b zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, přepravní řády. Z ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) téhož zákona pak vyplývá povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním doklady, a pokud tak neučiní, podle písm. e) téhož ustanovení zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně je cena jízdného a přirážka k jízdnému stanovena Tarifem anonymizováno. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný ve shora uvedeném případě cestoval dopravním prostředkem žalobkyně bez platného jízdního dokladu a vznikla mu proto povinnost uhradit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má proto podle ust. § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.