22 C 153/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Durdovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 3 600 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 600 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 600 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jako „původní věřitel“), a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je investování do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 3 600 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 25. 11. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátila a dostala se tak do prodlení. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 600 Kč nejpozději splatné dne 25. 11. 2020 spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz (dříve www., Anonymizováno, ), na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byla žalovaná povinna obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření Smlouvy. K ověření totožnosti a skutečnosti, že je žalovaná majitelem jí uvedeného bankovního účtu pro vyplacení peněžních prostředků, byla žalovaná povinna uvést informace o své platební kartě jako je číslo platební karty, datum expirace, CVC/CVV kód a údaje pro , právnická osoba, ověření do platební brány banky, čímž byla zajištěna nejvyšší možná úroveň zabezpečení. Daným postupem žalovaná autorizovala provedení platby ve výši 1 Kč na bankovní účet původního věřitele, která jí byla následně vrácena. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající číslu Smlouvy. Totožnost žalované původní věřitel dále ověřoval prostřednictvím fotokopií občanského průkazu, které byla žalovaná povinna původnímu věřiteli poskytnout. K ověření úvěruschopnosti žalované požadoval původní věřitel doložení příjmu žalované, případně mohla žalovaná využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Banka, u níž je žalovanou uvedený účet veden, nejprve příjme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout. Žalovaná následně odeslala návrh na uzavření Smlouvy kliknutím na tlačítko „Závazně žádám o půjčku“. Původní věřitel s návrhem souhlasil a svůj souhlas sdělil žalované prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření Smlouvy. Původní věřitel poskytl žalované úvěr dne , datum, , a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá číslu Smlouvy. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dne podání žaloby vrácen. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce odeslané dne 11. 1. 2024. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2024, předžalobní výzvu ze dne 11. 1. 2024, podací lístek ze dne 11. 1. 2024 a potvrzení České spořitelny a.s.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího rodného čísla, čísla OP, adresy trvalého pobytu a doručovací adresy, dále telefonní číslo, emailovou adresu a číslo účtu. Na základě Smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 3 600 Kč se splatností do 35 dnů, sjednaná roční úroková sazba činí 457,50 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 4 302 %. Částka 3 600 Kč byla žalované vyplacena bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, – viz doklad o bezhotovostním převodu částky 3 600 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet žalované dne , datum, a potvrzení České spořitelny, a.s. Skutečnost, že je žalovaná majitelkou uvedeného účtu a že na tento účet byla dne , datum, připsána částka 3 600 Kč soud ověřil rovněž dotazem u Komerční banky, a.s. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , - viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Ujednání o úplatě za postoupení pohledávek ze dne , datum, a Seznam postoupených pohledávek, která následně pohledávku postoupila na žalobkyni postoupena – viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , jejíž přílohou je i seznam postoupených pohledávek, mezi nimiž je pod č. , číslo, i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované prokazatelně oznámeno oznámením ze dne 11. 1. 2024, které bylo prokazatelně odesláno žalované téhož dne. Předžalobní výzva byla žalované zaslána prokazatelně dne 11. 1. 2024. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019: „Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům – neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“11. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr v částce 3 600 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaná před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru v částce 3 600 Kč. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.

13. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7. 5. 2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019.

14. U úroků z prodlení z částky 3 600 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že „je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“.

15. V daném případě, vzhledem k nečinnosti žalované, rozhodl soud o její povinnosti částku 3 600 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží. Proto soud v rozsahu žalobkyní požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl (výrok I.) a přiznal žalobkyni právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (resp. byla neúspěšná jen v nepatrné části žalovaného nároku představující úrok z prodlení) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 600 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.