22 C 164/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Durdovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 4 436 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 536 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 436 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni i poplatek ve výši 2 900 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, souhrnného poplatku a příp. pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 154 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 3. 2013. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 2 464 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 13. 8. 2012. Ke dni 5. 3. 2013 činila dlužná jistina částku 2 517,59 Kč a dlužný souhrnný poplatek částku 1 864,41 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 4 436 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 517,59 Kč a dlužného poplatku ve výši 1 864,41 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 5 749,86 Kč (jedná se o úrok ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 517,59 Kč od 31. 3. 2013 do 27. 9. 2023, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 172,46 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 2 571,59 Kč od 21. 8. 2012 do 27. 9. 2023), úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 517,59 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 517,59 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě zjištění učiněných z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu 4 000 Kč a poplatek v částce 2 900 Kč, tedy celkem částku 6 900 Kč ve 45 týdenních splátkách po 154 Kč a poslední splátku ve výši 124 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 2 464 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně s účinností od 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno dne 27. 10. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.

4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

5. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla půjčku v částce 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit ve 45 splátkách 6 900 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy. Postupoval podle již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy. Předložená smlouva o půjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 657 občanského zákoníku v tehdejším znění. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. V tomto případě soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o půjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná měla podle smlouvy za poskytnutí částky 4 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 2 900 Kč. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2012/45* poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ještě přísněji lze smluvní vztah zhodnotit s přihlédnutím k poměru mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 83,8 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku v tehdejším znění neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o půjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalovanému neposkytla. Toto ujednání nelze v případě předchůdkyně žalobkyně oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Podle ustanovení § 451 tehdejšího občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se obohatil o částku 4 000 Kč, vrátila 2 464 Kč, dluží 1 536 Kč. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl.

6. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o.z. ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí bezdůvodného obohacení, podle něhož není – li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, nebo určená v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto případě byl žalovaný vyzván k plnění oznámením o postoupení pohledávky datovaném 29. 9. 2023, prokazatelně odeslaném 27. 10. 2023 a to ve lhůtě 10 dnů. Z ustanovení § 573 o. z. vyplývá domněnka, že zásilka byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, to je 1. 11. 2023. Po uplynutí 10 denní lhůty poskytnutou žalobkyní (tedy od 14. 11. 2023) se žalovaný dostal do prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 1 téhož o. z., má žalobkyně právo na úrok z prodlení. Jeho výši pak stanovila vláda svým nařízením č. 351/2013 Sb., jíž výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní (tedy 7,5 % ročně) neodporuje.

7. Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.