22 C 171/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Fuchsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky zaplacení částky 119 539 Kč s příslušenstvím + částky 12 404,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 051,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 119 539 Kč a částky 12 404,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , anonymizováno, (dále též jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč (dále též jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 13. 2. 2025. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 72,85 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 452 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2025, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Do data zesplatnění úvěru žalovaný nic neuhradil. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč za prodlení o délce 30 dnů u splátek č. 1 a 2. V souvislosti s prodlením žalovaného žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 12. 3. 2025. K datu 18. 5. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 118 141,76 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 20. 5. 2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci ke dni podání žaloby dluží následující částky:a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 118 141,76 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 100 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 18 141,76 Kč) s příslušenstvímb) smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvímc) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvímd) smluvní pokuta dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 118 141,76 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 20. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 12 404,70 Kč.e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 100 000 Kč ode dne 20. 5. 2025 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 72,85 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 31. 12. 2021) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12 % p.a.U dlužných částek uvedených pod písm. a), b), c), tedy u částky v celkové výši 119 539 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Dle bodu 2 2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 371 635 Kč. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne , datum, byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 6 452 Kč a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 309 696 Kč s úrokovou sazbou 72,85 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 102,83 %. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Dodatek č. 1 ke smlouvě, jehož obsahem je sjednání způsobu provedení uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku a Informace pro spotřebitele o podpisu na dálku. Dle výpisu z databáze SOLUS zde nebyl žalovaný evidován a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalovaného hodnocena jako klient s vyšším rizikem. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni kopii občanského průkazu a výpis poplatků na svém běžném účtu, v rámci Hodnocení klienta žalobkyně zohlednila žalovaným uvedené příjmy ve výši 29 794 Kč, do výdajů žalovaného zohlednila částku 4 860 Kč tvořící životní minimum a částku 5 845 Kč coby výdaj na bydlení. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 100 000 Kč na účet žalovaného dne 13. 2. 2025, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy, skutečnost, že částka byla na účet žalovaného vyplacena a že se jedná o účet žalovaného, soud ověřil dotazem u , právnická osoba, . Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 2. 2025 bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 100 000 Kč. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 výzvy k zaplacení dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 18. 5. 2025, které bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou. Předžalobní výzva je z data 13. 8. 2025 a žalobkyně ji zaslala žalovanému týž den, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 100 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, neuhradil žalobkyni do podání žaloby ničeho. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalovanému poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

4. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 72,85 % p.a. (přičemž v únoru 2025 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 8,28 %) a RPSN činila 102,83 % p.a. (přičemž v únoru 2025 dosahovaly RPSN spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 8,57 %), hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši téměř devítinásobku obvyklé úrokové sazby a dvanáctinásobku RPSN. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V daném případě nemůže obstát argument žalobkyně, že žalovaný byl s podmínkami poskytnutí úvěru, včetně výše úrokové sazby, předem seznámen a souhlasil s ní. Žalobkyni jakožto poskytovateli spotřebitelských úvěrů je ustálená judikatura Nejvyššího soudu ohledně výše úroků jistě známa, a pokud v rozporu s ní nadále poskytuje úvěry s podstatně vyššímu úroky, nemůže z takového jednání profitovat. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou.

11. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 100 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby žalobkyni nic neuhradil, soud tedy částku ve výši 100 000 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci oznámení o zesplatnění. Žalobkyně má tedy právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného dle tohoto oznámení (výrok I.)

12. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 051,74 Kč, přičemž tato částka představuje 43 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 598 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 131 943,70 Kč sestávající z částky 6 380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 320 Kč ve výši 5 737,20 Kč.