22 C 18/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Durdovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 54 325 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 11. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 14 325,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 825 Kč od 7. 12. 2021 do 10. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 825 Kč od 11. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 64,59 % ročně z částky 40 000 Kč od 7. 12. 2021 do 30. 12. 2021 a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 7. 12. 2021 dosáhne částky 134 899 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 022,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 54 325 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že Mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,59 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 342 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Do data zesplatnění úvěru žalovaný nic neuhradil. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč za prodlení o délce 30 dnů u splátek č. 1 a 2. V souvislosti s prodlením žalovaného žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 01. 10. 2021. K datu 05. 12. 2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 46 427,52 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 07. 12. 2021, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 46 427,52 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 427,52 Kč) s příslušenstvím b) smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím d) smluvní pokuta dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 46 427,52 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 6 500,20 Kč. e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 000 Kč ode dne 07. 12. 2021 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 64,59 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 31. 12. 2021) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8. 50 % p.a. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), tedy u částky v celkové výši 47 825 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Dle bodu 2 2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 134 899,00 Kč. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru.

2. Žalobkyně v rámci písemného vyjádření ze dne 3. 6. 2022 doplnila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází [anonymizováno] a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalovaný doložil výši svých příjmů, v případě jeho výdajů žalobkyně vycházela z jeho prohlášení, které neověřovala, vycházela z toho, že žalovaný na kartě hodnocení klienta svým podpisem stvrdil, že informace, které v souvislosti se smlouvou poskytl, jsou pravdivé a úplné.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne 8. 9. 2021 byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 2 342 Kč a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 112 416 Kč s úrokovou sazbou 64,58 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 87,58 % Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Dodatek [číslo] ke smlouvě, jehož obsahem je sjednání způsobu provedení uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku a Informace pro spotřebitele o podpisu na dálku. Dle výpisu z databáze [příjmení] zde nebyl žalovaný evidován a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalovaného hodnocena jako klient s vyšším rizikem. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni kopii občanského průkazu a výpis příjmů na svém běžném účtu za období od května do srpna 2021, v rámci Hodnocení klienta žalobkyně zohlednila doložené příjmy žalovaného, do výdajů žalovaného zohlednila částku 3 860 Kč tvořící životní minimum a částku 2 603 Kč coby výdaj na bydlení. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 40 000 Kč na účet žalovaného dne 9. 9. 2021, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy, skutečnost, že částka byla na účet žalovaného vyplacena a že se jedná o účet žalovaného, soud ověřil dotazem u [právnická osoba] Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 10. 9. 2021 bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 40 000 Kč, viz dodejka ze dne 30. 9. 2021. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 výzvy k úhradě dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 5. 12. 2021, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 6. 4. 2022 a žalobkyně ji zaslala žalovanému týž den, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 40 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, neuhradil žalobkyni do podání žaloby ničeho. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalovanému poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

5. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“ 11. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 64,59% p.a. (přičemž v září 2021 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 7,13 %) a RPSN činila 87,58 % p.a. (přičemž v září 2021 dosahovaly RPSN spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 7,92 %), hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši téměř desetinásobku obvyklé úrokové sazby a jedenáctinásobku RPSN. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V daném případě nemůže obstát argument žalobkyně, že žalovaný byl s podmínkami poskytnutí úvěru, včetně výše úrokové sazby, předem seznámen a souhlasil s ní. Žalobkyni jakožto poskytovateli spotřebitelských úvěrů je ustálená judikatura Nejvyššího soudu ohledně výše úroků jistě známa, a pokud v rozporu s ní nadále poskytuje úvěry s podstatně vyššímu úroky, nemůže z takového jednání profitovat. Vedle toho žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, a to i přes to, že v tomto směru došlo k doplnění žaloby písemným podáním ze dne 3. 6. 2022. Žalobkyně sice doložila k důkazu potvrzení o příjmu žalovaného, dostatečně se však nezabývala výdajovou stránkou měsíčního rozpočtu žalovaného a nedošlo tedy k porovnání příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalovaného, aby tak bylo nade vší pochybnost stanoveno, že žalovaný bude schopen úvěr splácet, a to za situace, kdy z hodnocení žalovaného v systému NRKI vyplývá vyšší riziko pro poskytnutí úvěru, kdy by měl být úvěr limitován výší vyplacen částky, případně zamítnut. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně se spolehla, pokud jde o výdaje žalovaného, pouze na jeho tvrzení, tyto si nijak neprověřila, přitom je evidentní, že žalovaný před poskytnutím úvěru poskytl žalobkyni výpis z účtu, ovšem pouze s příjmy. Jistě by nebyl problém doložit úplný výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé jednotlivé bezhotovostní úhrady či výběry z bankomatů. Položka výdajů za bydlení je nereálně nízká, v této částce by měly být zahrnuty i platby za energie, není ani vysvětlen důvod takto nízkých výdajů za bydlení, který neodpovídá obvyklým cenám. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou i v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7. 5. 2022), jak vyplývá k bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 40 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby žalobkyni nic neuhradil, soud tedy částku ve výši 40 000 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 6. 4. 2022, písemnost byla žalovanému odeslána 6. 4. 2022, v souladu s ustanovení § 573 o. z. se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného dne 9. 4. 2022, od 10. 4. 2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 11. 4. 2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.)

15. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečné úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 022,68 Kč, přičemž tato částka představuje 47,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 717 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 325 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby a účast na jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 8. 2022 náhrada 2 630,15 Kč za 204 ujetých km v částce 1 930,15 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 10,7 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 030,15 Kč ve výši 3 576,33 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a paušální náhradu za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ze dne 3. 6. 2022, neboť k jejímu podání byla žalobkyně soudem vyzvána z důvodu neúplných skutkových tvrzení a důkazních návrhů v žalobě.