22 C 180/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Durdovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 5 431 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 2. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 375,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 5 431 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 797 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 16. 7. 202, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh uhradil ničeho. K uzavření Smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, se kterými se žalovaný seznámil. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Totožnost žalovaného ověřila na základě skenu dokladu totožnosti s fotografií žalovaného a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč, které žalobkyně požaduje v souladu s článkem 2.3 Smlouvy - písemné výzvy odeslány dne: 23. 7. 2022, 30. 7. 2022, 6. 8. 2022, 15. 8. 2022 a 30. 8. 2022. Žalobkyně však s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a její rozhodnutí nezatěžovat žalovaného neúměrnými náklady v souvislosti s jeho prodlením však vymáhá náklady spojené s uplatněním pohledávky pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, tedy 1 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům. Ze smlouvy o zápůjčce ve znění jejího dodatku z téhož dne (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že dne [datum] připojili pod tuto Smlouvu podpisy dva zástupci žalobkyně, za žalovaného je zde namísto podpisu uvedeno jméno a příjmení žalovaného, datum [datum] a PIN kód. Ve Smlouvě se věřitel zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 3 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů od účinnosti Smlouvy, klient se zavazuje za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 797 Kč a splatit úvěr spolu s poplatkem nejpozději do 16. 7. 2022, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru dle Smlouvy činí 2 969 %. Ve Smlouvě je v článku 2.3 sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s platbou klienta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady spojené s prodlením klienta za jeho upomínání. Nedílnou součástí Smlouvy jsou žalobkyní předložené všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z předžalobní upomínky datované dnem 22. 5. 2023, a z příslušného podacího lístku ze dne 24. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 8 900 Kč do tří dnů s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. U dalších upomínek dlužné platby (5 upomínky předcházející zaslání předžalobní výzvy) žalobkyně nedoložila doklad o jejich zaslání žalovanému.

4. Dále soud k důkazu provedl žalobkyní předložené potvrzení o bezhotovostním převodu částky 3 500 Kč na účet [bankovní účet] dne [datum] z účtu [bankovní účet] vedeném na majitele [právnická osoba], se zprávou pro příjemce„ Identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od [anonymizována dvě slova]“. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 27. 10. 2023 vyplývá, že byla na bankovní účet č. [bankovní účet], který je účtem žalovaného, od žalobkyně připsána dne [datum] částka 3 500 Kč.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:

6. Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“ 9. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o peněžité zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu zápůjčky včetně sjednaného poplatku ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnuté zápůjčky, Smlouvu soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů.

12. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově řádně nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru (skutková tvrzení žalobkyně byla v daném případě pouze obecného rázu bez uvedení konkrétních skutečností týkajících se žalovaného). Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované osoby má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019.

13. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 3 500 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 3 500 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, částku 3 500 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě 3 dnů prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému odeslána 24. 5. 2023, dle domněnky vyplývající z ustanovení § 573 o. z. se třetí pracovní den, tj. 29. 5. 2023, písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, lhůta pro plnění uplynula žalovaného dne 1. 6. 2023 a ode dne následujícího, tj. od 2. 6. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.).

14. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky, tedy sjednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky a sjednané účelně vynaložené náklady za upomínání žalovaného uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze Smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II. rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 375,44 Kč, přičemž tato částka představuje 28,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,44 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,56 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 431 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.