22 C 222/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Fuchsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 119 265 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 316 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 2. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 119 265 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, (dále též jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč (dále též jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalované došlo dne , datum, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 73,81 % p.a. splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 5 342 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru s tím, že v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada pojištění schopnosti žalované vyčerpaný úvěr řádně splácet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na emailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Dále byla schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřena žalobkyní na základě výpisů z databází NRKI a SOLUS. Do data zesplatnění úvěru žalovaná uhradila celkem 10 684 Kč v podobě pouhých dvou splátek po 5 342 Kč ve dnech 26. 6. 2023 a 27. 7. 2023. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč za prodlení o délce 30 dnů u splátek č. 3 a 4. V souvislosti s prodlením žalované žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné dne 19. 8. 2023. K datu 23. 10. 2023 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 81 903,88 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 25. 10. 2023 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky:a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 81 903,88 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 69 212,42 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 691,46 Kč) s příslušenstvím;b) smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím;c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím;d) smluvní pokuta dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 81 903,88 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 25. 10. 2023 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 34 002 Kč;e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 69 212,42 Kč ode dne 25. 10. 2023 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 73,81 % p.a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 18. 11. 2023) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8,50 % p.a. (tj. 15 % p.a.);f) částka odpovídající dlužnému pojistnému za sjednané pojištění schopnosti splácet dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši celkem 1 962 Kč, odpovídající neuhrazenému pojistnému ve výši 654 Kč měsíčně u splátek č. 3, 4 a 5.U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), f) tedy u částky v celkové výši 85 263 Kč, požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalované s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 236 275 Kč.Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala. Pro zjednodušení požaduje žalobkyně u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), f) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne , datum, byl žalovanou podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč na dobu trvání 42 měsíců s měsíční splátkou ve výši 5 342 Kč a počtem 42 splátek. Celková částka splatná žalovanou (nezahrnující sjednané pojistné) byla sjednána ve výši 196 896 Kč s úrokovou sazbou 73,81 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 104,69 %. Dále žalovaná podpisem smlouvy a vyplnění přihlášky přistoupila ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěr na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní v roli pojistníka a společností , právnická osoba, v roli pojistitele, a to v rozsahu balíčku B, zahrnující pojištění pro případ smrti, invalidity třetího stupně, pracovní neschopnosti, nebo závažných onemocnění a ztráty zaměstnání. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Dodatek č. 1 ke smlouvě, jehož obsahem je sjednání způsobu provedení uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku, Informace pro spotřebitele o podpisu na dálku a informace spolu s přihláškou ke skupinovému pojištění. Dle výpisu z databáze SOLUS zde nebyla žalovaná evidována a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalované hodnocena jako klient s nízkým rizikem. Žalovaná před schválením úvěru doložila žalobkyni kopii občanského průkazu a potvrzení o výplatě mzdy na účet žalované za měsíce leden, únor a duben 2023. V rámci Hodnocení klienta žalobkyně zohlednila doložené příjmy žalované, do výdajů žalované zohlednila částku 4 860 Kč tvořící životní minimum a částku 4 029 Kč coby výdaj na bydlení. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 70 000 Kč na účet žalované dne , datum, , který žalovaná specifikovala v rámci Smlouvy. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 2. 5. 2023 bylo žalované oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 70 000 Kč, viz dodejka ze dne 3. 5. 2023. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 výzvy k úhradě dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalované. O okamžitém zesplatnění úvěru byla žalovaná informována prostřednictvím Oznámení ze dne 23. 10. 2023, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalované. Předžalobní výzva je z data 12. 3. 2024 a žalobkyně ji zaslala žalované týž den, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalované, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná oproti částce 70 000 Kč, kterou převzala od žalobkyně, uhradila žalobkyni do podání žaloby dvě splátky po 5 342 Kč, tj. celkem 10 684 Kč. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalované poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 29. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019: „Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 73,81% p.a. (přičemž v dubnu 2023 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 9,43 %), hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši téměř osminásobku obvyklé úrokové sazby. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V daném případě nemůže obstát argument žalobkyně, že žalovaná byla s podmínkami poskytnutí úvěru, včetně výše úrokové sazby, předem seznámena a souhlasila s ní. Žalobkyni jakožto poskytovateli spotřebitelských úvěrů je ustálená judikatura Nejvyššího soudu ohledně výše úroků jistě známa, a pokud v rozporu s ní nadále poskytuje úvěry s podstatně vyššímu úroky, nemůže z takového jednání profitovat. Vedle toho žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně sice doložila k důkazu potvrzení o příjmu žalované, dostatečně se však nezabývala výdajovou stránkou měsíčního rozpočtu žalované a nedošlo tedy k porovnání příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalované, aby tak bylo nade vší pochybnost stanoveno, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalované, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně se spolehla, pokud jde o výdaje žalované, pouze na její tvrzení, tyto si nijak neprověřila, přitom je evidentní, že žalovaná před poskytnutím úvěru poskytla žalobkyni částečný výpis z účtu, ovšem pouze s příjmy. Jistě by nebyl problém doložit úplný výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé jednotlivé bezhotovostní úhrady či výběry z bankomatů. Položka výdajů za bydlení je nereálně nízká, v této částce by měly být zahrnuty i platby za energie, není ani vysvětlen důvod takto nízkých výdajů za bydlení, který neodpovídá obvyklým cenám. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o.z a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou i v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 70 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby žalobkyni uhradila 10 684 Kč, soud tedy částku ve výši 59 136 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění, prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2024, ve které jí žalobkyně poskytla patnáctidenní lhůtu, přičemž písemnost byla žalované odeslána 12. 3. 2024. V souladu s ustanovením § 573 o. z. se písemnost mohla dostat do dispozice žalované dne 15. 3. 2024, od 1. 4. 2024 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 2. 4. 2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované (výrok I.)Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.