22 C 24/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Durdovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 73 991 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 73 991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 554 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 184 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 184 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 184 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 184 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 184 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 184 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 184 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 184 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 965 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 14 251,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 73 991 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že s žalovanou uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu na byt [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] (dále jen„ byt“). Žalovaná byla povinna platit nájemné ve výši 3 184 Kč měsíčně a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu ve výši 4 816 Kč, celkem tedy 8 000 Kč. Nájemní vztah skončil dne 30. 9. 2018, byt byl však exekučně vyklizen a předán žalobci až dne 14. 1. 2020, a to na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2019, č. j. 7 C 78/2019-25, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2019. Žalovaná částka zahrnuje vyúčtování služeb za rok 2017 splatné dne 31. 7. 2018 ve výši 4 554 Kč, bezdůvodné obohacení za užívání bytu za měsíce leden až srpen 2019 ve výši 25 472 Kč a bezdůvodné obohacení za spotřebované služby v roce 2019 ve výši 43 965 Kč. Dlužné částky žalovaná nezaplatila, ačkoliv byla žalobcem upomínána. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž jejich souhlas je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi účastníky byla dne 1. 4. 2016 uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalobce pronajímal žalované byt [číslo] o velikosti 1+2 s příslušenstvím, v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou a byl v souladu se smlouvou prodlužován, a to do 30. 9. 2018, kdy nebyl prodloužen pro nezaplacení sjednaných plateb (spis zdejšího soudu 7 C 78/2019). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2019, č. j. 7 C 78/2019-25, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2019, bylo rozhodnuto o povinnosti žalované byt vyklidit. Dle tvrzení žalobce k vyklizení bytu došlo dne 14. 1. 2020. Z přehledu předpisů a plateb ve sporu vyplývá, že žalovaná neuhradila vyúčtování služeb za rok 2017 ve výši 4 554 Kč, splatné dne 31. 7. 2018, a dále za každý z měsíců od ledna do srpna 2019 částku 8 000 Kč představující částku 3 184 Kč za nájem a částku 4 816 Kč, dále za září 2019 částku 4 816 Kč a za říjen 2019 částku 621 Kč, přičemž obě částky představují zálohy za služby. Z vyúčtování ze dne 25. 4. 2020 vyplývá, že úhrn nákladů za užívání bytu za rok 2019 činí 43 965 Kč. Upomínkou ze dne 10. 6. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Soud tak učinil skutkový závěr shodný s žalobou. Podle ustanovení § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ustanovení § 2247 odst. 1 věty první o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Podle ustanovení § 2251 odst. 1 o. z. platí nájemce nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle ustanovení § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu a do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky existoval nájemní vztah, na základě které měla žalovaná mj. povinnost hradit žalobci nájemné a poskytnuté služby, z toho důvodu má žalobce nárok na zaplacení částky 4 554 Kč představující vyúčtování služeb za rok 2017. Nájem skončil dne 30. 9. 2018, žalovaná však nepředala žalobci byt při skončení nájmu a k předání došlo až dne 14. 1. 2020. Žalobce má proto nárok na náhradu za užívání bytu po skončení nájmu až do jeho předání ve výši sjednaného nájemného, tedy částky 3 184 Kč měsíčně, přičemž v tomto řízení se domáhal náhrady za měsíce leden až srpen 2019. Konečně má žalobce nárok na úhradu poskytnutých služeb souvisejících s užíváním bytu, které za rok 2019 vyúčtoval na částku 43 965 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 251,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 991 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 720 Kč ve výši 1 831,20 Kč.