22 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Fuchsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 157 765 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 89 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 1. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 157 765 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , anonymizováno, (dále též jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč (dále též jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalované došlo dne 18. 2. 2025. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 88,16 % p.a. splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši 10 240 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2025, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru s tím, že v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada pojištění schopnosti žalovaného vyčerpaný úvěr řádně splácet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Dále byla schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřena žalobkyní na základě výpisů z databází NRKI a SOLUS. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 10 240 Kč v podobě pouhé jedné splátky ze dne 20. 3. 2025. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč za prodlení o délce 30 dnů u splátek č. 2 a 3. V souvislosti s prodlením žalovaného žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 2 splatné dne 12. 4. 2025. K datu 16. 6. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 119 642,69 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 18. 6. 2025 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky:a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 119 642,69 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 360,82 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 21 281,87 Kč) s příslušenstvím;b) smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím;c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím;d) smluvní pokuta dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 119 642,69 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 18. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 34 217,04 Kč;e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 360,82 Kč ode dne 18. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 88,16 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 12. 7. 2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12 % p.a.;f) částka odpovídající dlužnému pojistnému za sjednané pojištění schopnosti splácet dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši celkem 2 508 Kč, odpovídající neuhrazenému pojistnému ve výši 1 254 Kč měsíčně u splátek č. 2 a 3.U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), f) tedy u částky v celkové výši 123 548 Kč, požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 258 796,80 Kč.Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. Pro zjednodušení požaduje žalobkyně u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), f) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne , datum, byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na dobu trvání 24 měsíců s měsíční splátkou ve výši 10 240 Kč. Celková částka splatná žalovaným (nezahrnující sjednané pojistné) byla sjednána ve výši 215 664 Kč s úrokovou sazbou 88,16 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 134,13 %. Dále žalovaný podpisem smlouvy a vyplnění přihlášky přistoupil ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěr na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní v roli pojistníka a společností , právnická osoba, v roli pojistitele, a to v rozsahu balíčku B, zahrnující pojištění pro případ smrti, invalidity třetího stupně, pracovní neschopnosti, nebo závažných onemocnění a ztráty zaměstnání. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Dodatek č. 1 ke smlouvě, jehož obsahem je sjednání způsobu provedení uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku, Informace pro spotřebitele o podpisu na dálku a informace spolu s přihláškou ke skupinovému pojištění. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 100 000 Kč na účet žalovaného dne 18. 2. 2025, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 19. 2. 2025 bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 100 000 Kč (viz dodejka). Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 výzvy k úhradě dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 16. 6. 2025, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 11. 3. 2026 a žalobkyně ji zaslala žalovanému týž den. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky. Jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného. Z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 100 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, uhradil žalobkyni do podání žaloby jednu splátku ve výši 10 240 Kč.

4. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 88,16% p.a. (přičemž v únoru 2025 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 8,28 %), hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši více než desetinásobku obvyklé úrokové sazby. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V daném případě nemůže obstát argument žalobkyně, že žalovaný byl s podmínkami poskytnutí úvěru, včetně výše úrokové sazby, předem seznámen a souhlasil s ní. Žalobkyni jakožto poskytovateli spotřebitelských úvěrů je ustálená judikatura Nejvyššího soudu ohledně výše úroků jistě známa, a pokud v rozporu s ní nadále poskytuje úvěry s podstatně vyššímu úroky, nemůže z takového jednání profitovat. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o.z, a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou.

11. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 100 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby žalobkyni uhradil 10 240 Kč, soud tedy částku ve výši 89 760 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění, prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2026, ve které mu žalobkyně poskytla patnáctidenní lhůtu, přičemž písemnost byla žalovanému odeslána 11. 3. 2026. V souladu s ustanovením § 573 o. z. se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného dne 16. 3. 2026, do 31. 3. 2026 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 1. 4. 2026 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.)

12. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řadu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale taktéž i její příslušenství (Vrchní soud v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním ke dni vyhlášení rozsudku byl potom v řízení úspěšnější žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznikl nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.