22 C 95/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Durdovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 301 662,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 124 291,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 301 662,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že Mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ Banka“), a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru - konkrétně Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání v čl. I. Smlouvy jsou její součástí také všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen„ produktové podmínky“) a sazebník. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Na základě ujednání v čl. II. a III. Smlouvy poskytla Banka žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v čl. III. Smlouvy. Žalovaný se v čl. II. Smlouvy zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 13,60% p. a.. Dále se žalovaný v čl. II. a III. Smlouvy zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle čl. 22 produktových podmínek případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle Smlouvy a sazebníku Banky. V rámci Smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit Bance poplatek za pojištění ve výši uvedené v čl. II. Smlouvy. Žalovaný byl dle čl. II. Smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný byl dle Smlouvy a dle čl. 13 písm. c) produktových podmínek povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky Banky. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. Smlouvy a dopisem ze dne 20. 05. 2022 ukončila poskytování úvěru a úvěr ke stejnému dni zesplatnila. V souladu s ujednáním v čl. III. Smlouvy a dle sazebníku Banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 319 584,77 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobce nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany Banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, a to s účinností ke dni 21. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 08. 12. 2022. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 21. 11. 2022, celkem 335 855,43 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 296 577,96 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 5 085 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 17 362,81 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 16 829,66 Kč, úroků ve výši 13,60% p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 296 577,96 Kč od 21. 05. 2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75% p. a. z dlužné částky ve výši 301 662,96 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 296 577,96 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 5 085,00 Kč, od 24. 11. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 13. 02. 2023.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela Banka z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr ze dne 11. 07. 2018, když žalovaný žádal Banku o úvěr ve výši 350 000 Kč. Žádost o úvěr Banka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi Banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného Banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází [příjmení] z příjmu, který klient doloží v potvrzení o příjmu, nebo příjmu který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. Žalovaný Bance doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 11. 07. 2018, ze kterého bylo zjištěno že žalovaný byl od 03. 04. 2018 na dobu neurčitou zaměstnán jako řidič ve společnosti [právnická osoba], [IČO], že výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 12 405 Kč, že výše hrubého příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 45 000 Kč, že výše čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 37 215 Kč, že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaný nebyl ve zkušení době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru a že žalovaný neměl vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaný v Žádosti o úvěr zároveň uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 80 000 Kč, a že má vlastní bydlení. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance neměl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr žádné závazky č a z externích zdrojů Banka zjistila, že žalovaný měl v době podání Žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 093 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je popsáno výše, Banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 16. 7. 2018 soud zjistil, že jejím předmětem mělo být poskytnutí úvěru žalovanému Bankou ve výši 350 000 Kč, který mohl být čerpán nejdříve 16. 7. 2018 a byl splatný formou 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 5 350,47 Kč. Současně měl žalovaný hradit sjednané pojištění schopnosti splácet ve výši 477 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána na 13,6 % p.a., RPSN činila 14,57 %. Celkově měl žalovaný zaplatit 642844,71 Kč. Čerpání úvěru mělo proběhnout na účet žalovaného č. [bankovní účet], ze kterého měl být úvěr formou zápočtu rovněž splácen. Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky. Součástí smlouvy bylo i prohlášení žalovaného že se seznámil a převzal Rámcovou pojistnou smlouvu č. NEXTRA [číslo] uzavřenou mezi Bankou jako pojistníkem a [právnická osoba], [IČO], jako pojistitelem a Všeobecné podmínky pro soukromé životní a neživotní pojištění [číslo] vyjádřil s nimi a s pojištěním schopnosti splácet Extra souhlas. Součástí smlouvy bylo i ujednání týkající se poplatků, které byl žalovaný v souvislosti s úvěrem povinen platit.

5. V žádosti o úvěr ze dne 11. 7. 2018 žalovaný uvedl, že od roku 1999 bydlí ve vlastním domě / bytě, je svobodný, od 3. 4. 2018 je zaměstnán jako řidič u společnosti [právnická osoba], pracovní poměr je sjednán na domu neurčitou a není ve zkušební ani výpovědní době. Jeho průměrný měsíční příjem za 3 měsíce činí 12 405 Kč, nemá žádné nezbytné měsíční náklady, nemá jiné měsíční splátky ani srážky ze mzdy. Dále uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 80 000 Kč. Jako doklad o hlavním příjmu doložil potvrzení o příjmu. Současně s žádostí o úvěru požádal žalovaný i o zřízení nového bankovního účtu.

6. Dle potvrzení o výši příjmu, které žalovaný předložil k žádosti o úvěr, byl žalovaný u zaměstnavatele [právnická osoba] zaměstnán 3 měsíce s celkovým čistým příjmem 37 215 Kč jako řidič na dobu neurčitou.

7. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou obsaženy informace o poskytnutém úvěru, formulář neobsahuje údaj o sjednaném pojištění a výši pojistného.

8. Z vyjádření Banky soud zjisti, že úvěruschopnost hodnotili individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jejich společnosti a principy obezřetného chování. Vycházeli z údajů poskytnutých v rámci žádosti o úvěr, veškeré dostupné informace kontrolovali v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1195 a výší dosavadních měsíčních splátek. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Banka přitom vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 12 405 Kč, který byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu, čistého měsíčního příjmu domácnosti 80 000 Kč, když z předloženého dokumentu nevyplývá způsob ověření jeho výše, podílu klienta na nákladech ve vlastním bydlení ve výši 25 % (bez uvedení jejich výše), dosavadních externích splátek ve výši 1 093 Kč, nulových ostatních výdajů a výsledné měsíční splátky 5 350,47 Kč. Stejné skutečnosti Banka uvedla i ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 2023, dne 21. 6. 2023 doplnila, že úvěr by byl poskytnut i v případě, že by celkový příjem domácnosti byl podstatně nižší (cca do 30 000 Kč).

9. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že konečná jistina úvěru činila 296 557,96 Kč, celková splatná částka vč. úroků a poplatků činila 335 855,43 Kč.

10. Z dokumentu Platební historie soud zjistil, že řádná měsíční splátka činila 5 827,47 Kč, ze které byl pravidelně srážen poplatek ve výši 477 Kč označený jako Pojištění půjčky extra.

11. Dopisem ze dne 22. 5. 2022 oznámila Banka žalovanému, že v důsledku opakovaného poručování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. [bankovní účet] na částku 350 000 Kč za splatný ke dni 20. 5. 2022 a aktuální dlužnou částku ve výši 319 584,77 Kč má žalovaný uhradit do 6. 6. 2022.

12. Dne 16. 11. 2022 byla mezi Bankou a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Z přílohy č. 1 této smlouvy vyplývá, že jí byla postoupena i pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. Kupní cena sjednaná v dohodě o úplatě ze dne 16. 11. 2022 byla dle potvrzení Banky ze dne 21. 11. 2022 uhrazena téhož dne.

13. Dopisem ze dne 25. 11. 2022 oznámila [příjmení] žalovanému postoupení pohledávek, dle podacího lístku ze dne 8. 12. 2022 toto oznámení odeslala žalobkyně.

14. Předžalobní výzvou ze dne 13. 2. 2023, která byla dle podacího lístku odeslána téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužného částky ve lhůtě do 28. 2. 2023.

15. Z vyjádření žalobkyně vyplývá, že v souvislosti s poskytnutým úvěr uhradil žalovaný [příjmení] celkovou částku 225 708,11 Kč.

16. Na základě shora učiněných zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný požádal dne 11. 7. 2018 o úvěr ve výši 350 000 Kč s tím, že doložil, že je 3 měsíce zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem 12 405 Kč, dále uvedl, že nemá jiné splátky, žije ve vlastním obydlí a celkový příjem domácnosti činí 80 000 Kč, žalovaný dosud neměl u banky vedený účet. Banka posoudila jeho žádost, v rámci posouzení mj. zjistila, že žalovaný má další splátku ve výši 1 095 Kč měsíčně. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela z výše budoucí splátky 5 350,47 Kč. Banka úvěr schválila a na základě smlouvy ze dne 16. 7. 2018 žalovanému úvěr poskytla, součástí sjednané smlouvy bylo i pojištění schopnosti splátek ve výši 477 Kč měsíčně, celková měsíční splátka tak činila 5 827,47 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, celkem uhradil Bance částku 225 708,11 Kč. Banka ke dni 20. 5. 2022 úvěr zesplatnila a vyčíslila nesplacenou jistinu na částku 296 557,96 Kč a celkovou dlužnou částku na 319 584,77 Kč. Pohledávku za žalovaným Banka postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne 25. 11. 2022 prokazatelně odeslaným 8. 12. 2022. Předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky odeslal zástupce žalobkyně prokazatelně dne 13. 2. 2023, žalovanému stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky do 28. 2. 2023.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

18. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“ 23. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. V daném případě dospěl soud k závěru, že Banka nepostupovala řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 350 000 Kč za výše uvedených podmínek řádně, když při hodnocení schopnosti žalovaného splácet daný úvěr vycházela z výše splátky 5 350,47 Kč, která tak nezahrnovala pojistné ve výši 477 Kč, ačkoliv sjednání příslušného pojištění bylo nedílnou součástí úvěrové smlouvy a poplatek za pojistné byl následně žalovanému srážen z účtu společně se splátkou úvěru, výsledná splátka úvěru tak činila 5 827,47 Kč, celková výše splátek žalovaného tak měla činit 6 920,47 Kč, tedy více než 50 % celkového doloženého příjmu žalované. Má-li být účelem posouzení úvěruschopnosti zjistit, zda je klient schopen splácet úvěr, je třeba v posouzení vycházet ze všech nákladů s tímto úvěrem přímo spojených. A pokud Banka uzavírá s klientem smlouvu označenou jako Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, pak při posuzování úvěruschopnosti musí do výše splátky započítat i pojistné, které bude klient pravidelně hradit, pokud tak neučinila, nelze dojít k závěru, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Uzavřenou smlouvu je tak nutné považovat za neplatnou a plnění poskytnuté Bankou žalovanému ve výši 350 000 Kč je tak bezdůvodným obohacením žalovaného, na které je třeba započítat veškeré platby žalovaného, tedy částku 225 708,11 Kč, soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení rozdílu těchto částek, tedy částku 124 291,89 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, a to do 28. 2. 2023, ode dne následujícího, tj. od 1. 3. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 (výrok I.).

26. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky vyplývající z neplatné smlouvy (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.