22 C 98/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Durdovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 69 004,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 369,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 69 004,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ Banka“), a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru - konkrétně Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání v čl. I. Smlouvy jsou její součástí také všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen„ produktové podmínky“) a sazebník. Žalovaná výslovně prohlásila, že se s nimi seznámila a že s nimi souhlasí. Na základě ujednání v čl. II. a III. Smlouvy poskytla Banka žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v čl. III. Smlouvy. Žalovaná se v čl. II. Smlouvy zavázala hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 11,50% p. a.. Dále se žalovaná v čl. II. a III. Smlouvy zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle čl. 22 produktových podmínek případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle Smlouvy a sazebníku Banky. V rámci Smlouvy si žalovaná sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázala hradit Bance poplatek za pojištění ve výši uvedené v čl. II. Smlouvy. Žalovaná byla dle čl. II. Smlouvy povinna splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byla povinna hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byla žalovaná povinna splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaná byla dle Smlouvy a dle čl. 13 písm. c) produktových podmínek povinna neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky Banky. Žalovaná porušila své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. Smlouvy a dopisem ze dne 23. 12. 2021 ukončila poskytování úvěru a úvěr ke stejnému dni zesplatnila. V souladu s ujednáním v čl. III. Smlouvy a dle sazebníku Banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 72 349,71 Kč byla žalovaná povinna neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobkyně nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Dlužná částka nebyla ze strany žalované v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022, a to s účinností ke dni 21. 6. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 14. 7. 2022. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení, tj. k 21. 6. 2022, celkem 74 906,15 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 66 274,17 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 730 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 3 240,27 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 661,71 Kč, úroků ve výši 11,50% p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 66 274,17 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % p. a. z dlužné částky ve výši 69 004,17 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 66 274,17 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 730 Kč, od 25. 6. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 13. 02. 2023.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela Banka z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o úvěr ze dne [datum], když žalovaná žádala Banku o úvěr ve výši 100 000 Kč. Žádost o úvěr Banka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi [příjmení] a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného Banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází Banka z příjmu, který klient doloží v potvrzení o příjmu, nebo příjmu který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. Žalovaná Bance doložila potvrzení o výši příjmu ze dne 14. 10. 2016, ze kterého bylo zjištěno že žalovaná byla od 16. 5. 2016 na dobu neurčitou zaměstnána jako dělnice ve společnosti [právnická osoba], [IČO], že výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 10 985 Kč, že výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 5 měsíců činila 59 572 Kč, že výše čistého přijmu žalovaného za posledních 5 měsíců činila 50 673 Kč, že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaná nebyla ve zkušení době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaná v Žádosti o úvěr zároveň uvedla měsíční příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované Banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance měla žalovaná v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 500 Kč a z externích zdrojů Banka zjistila, že žalovaná neměla v době podání Žádosti o úvěr žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalované, jak je popsáno výše, Banka žádosti žalované vyhověla a schválila žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Součástí vyjádření žalobkyně byla i tabulka s přehledem jednotlivých splátek a způsob jejich započtení a sdělení, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila pouze částku 94 630,80 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum] soud zjistil, že jejím předmětem mělo být poskytnutí úvěru žalované [příjmení] ve výši 100 000 Kč, který mohl být čerpán nejdříve [datum] a byl splatný formou 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 1 405,95 Kč. Současně měla žalovaná hradit sjednané pojištění schopnosti splácet ve výši 126 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána na 11,5 % p.a., RPSN činila 12,48 %. Celkově měla žalovaná zaplatit 169 314,27 Kč. Čerpání úvěru mělo proběhnout na účet žalované č. [bankovní účet], ze kterého měl být úvěr formou zápočtu rovněž splácen. Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky. Součástí smlouvy bylo i prohlášení žalované že se seznámila a převzala Rámcovou pojistnou smlouvu č. NEXTRA [číslo] uzavřenou mezi Bankou jako pojistníkem a [právnická osoba], [IČO], jako pojistitelem a Všeobecné podmínky pro soukromé životní a neživotní pojištění [číslo] vyjádřila s nimi a s pojištěním schopnosti splácet Extra souhlas. Součástí smlouvy bylo i ujednání týkající se poplatků, které byla žalovaná v souvislosti s úvěrem povinna platit.

5. V žádosti o úvěr ze dne [datum] žalovaná uvedla, že od 1. 1. 2003 bydlí v pronajatém bytě, je svobodná, od 16. 5. 2016 je zaměstnána jako dělník / řemeslník u společnosti [právnická osoba], pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do 30. 11. 2016. Její průměrný měsíční příjem za 3 měsíce činí 10 985 Kč, nemá žádné nezbytné měsíční náklady, nemá jiné měsíční splátky ani srážky ze mzdy. Dále uvedla, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Jako doklad o hlavním příjmu doložila potvrzení o příjmu.

6. Dle potvrzení o výši příjmu, které žalovaná předložila k žádosti o úvěr, byla žalovaná u zaměstnavatele [právnická osoba] zaměstnána 5 měsíců s celkovým čistým příjmem 50 673 Kč jako dělnice na dobu určitou do 30. 11. 2016.

7. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou obsaženy informace o poskytnutém úvěru, formulář neobsahuje údaj o sjednaném pojištění a výši pojistného.

8. Z vyjádření Banky soud zjisti, že úvěruschopnost hodnotili individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jejich společnosti a principy obezřetného chování. Vycházeli z údajů poskytnutých v rámci žádosti o úvěr, veškeré dostupné informace kontrolovali v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1195 a výší dosavadních měsíčních splátek. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Banka přitom vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 10 985 Kč, který byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu, čistého měsíčního příjmu domácnosti 30 000 Kč, když z předloženého dokumentu nevyplývá způsob ověření jeho výše, podílu klienta na nákladech ve vlastním bydlení ve výši 36,62 % (bez uvedení jejich výše), dosavadních externích splátek ve výši 0 Kč, dosavadních interních splátek ve výši 500 Kč, nulových ostatních výdajů a výsledné měsíční splátky 1 405,95 Kč.

9. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od [datum] do 18. 11. 2016 soud zjistil, že dne [datum] byla na tento účet připsána částka 100 000 Kč s popisem:„ čerpání úvěru [číslo]“.

10. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 21. 6. 2022 soud zjistil, že konečná jistina úvěru činila 66 274,17 Kč, celková splatná částka vč. úroků a poplatků činila 74 906,15 Kč.

11. Z dokumentu Platební historie soud zjistil, že řádná měsíční splátka činila 1 531,95 Kč, ze které byl pravidelně srážen poplatek ve výši 126 Kč označený jako Pojištění půjčky extra.

12. Z upomínek ze dne 4. 10. 2019, 1. 2. 2020, 12. 2. 2020, 28. 6. 2020, 24. 7. 2020, 24. 8. 2020, 24. 9. 2020, 24. 10. 2020, 23. 11 2020, 26. 12. 2020, 26. 1. 2021, 27. 2. 2021, 27. 3. 2021, 26. 4. 2021, 26. 5. 2021, 27. 6. 2021, 26. 7. 2021, 4. 9. 2021, 8. 10. 2021 7. 11. 2021 a 16. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná měla být upomínána na neprovedené splátky, za každou upomínku jí byl naúčtován poplatek ve výši 600 Kč. Soud však nemá k dispozici doklady o odeslání těchto upomínek.

13. Dopisem ze dne 25. 12. 2021 oznámila Banka žalované, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. [bankovní účet] na částku 100 000 Kč za splatný ke dni 23. 12. 2021 a aktuální dlužnou částku ve výši 72 349,71 Kč má žalovaná uhradit do 10. 1. 2022.

14. Dne 14. 6. 2022 byla mezi Bankou a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Z přílohy č. 1 této smlouvy vyplývá, že jí byla postoupena i pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. Kupní cena sjednaná v dohodě o úplatě ze dne 14. 6. 2022 byla dle potvrzení Banky ze dne 21. 6. 2022 uhrazena téhož dne.

15. Dopisem ze dne 29. 6. 2022 oznámila Banka žalované postoupení pohledávek, dle podacího lístku ze dne 14. 7. 2022 toto oznámení odeslala žalobkyně.

16. Předžalobní výzvou ze dne 13. 2. 2023, která byla dle podacího lístku odeslána téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužného částky ve lhůtě do 28. 2. 2023.

17. Na základě shora učiněných zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná požádala dne [datum] o úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že doložila, že je 5 měsíců zaměstnána s průměrným měsíčním příjmem 10 985 Kč, dále uvedla, že nemá jiné splátky s výjimkou splátek u Banky ve výši 500 Kč měsíčně, žije v pronajatém obydlí a celkový příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Banka posoudila její žádost, při posouzení úvěruschopnosti vycházela z výše budoucí splátky 1 405,95 Kč. Banka úvěr schválila a na základě smlouvy ze dne [datum] žalované úvěr poskytla, součástí sjednané smlouvy bylo i pojištění schopnosti splátek ve výši 126 Kč měsíčně, celková měsíční splátka tak činila 1 531,95 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, celkem uhradila Bance částku 94 630,80 Kč. Banka ke dni 23. 12. 2021 úvěr zesplatnila a vyčíslila nesplacenou jistinu na částku 66 274,17 Kč a celkovou dlužnou částku na 74 906,15 Kč. Pohledávku za žalovanou Banka postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne 29. 6. 2022 prokazatelně odeslaným 14. 7. 2022. Předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky odeslal zástupce žalobkyně prokazatelně dne 13. 2. 2023, žalované stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky do 28. 2. 2023.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

21. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“ 24. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

25. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. V daném případě dospěl soud k závěru, že Banka nepostupovala řádně při posuzování úvěruschopnosti žalované splácet úvěr ve výši 100 000 Kč za výše uvedených podmínek řádně, když při hodnocení schopnosti žalované splácet daný úvěr vycházela z výše splátky 1 405,95 Kč, která tak nezahrnovala pojistné ve výši 126 Kč, ačkoliv sjednání příslušného pojištění bylo nedílnou součástí úvěrové smlouvy a poplatek za pojistné byl následně žalované srážen z účtu společně se splátkou úvěru, výsledná splátka úvěru tak činila 1 531,95 Kč. Má-li být účelem posouzení úvěruschopnosti zjistit, zda je klient schopen splácet úvěr, je třeba v posouzení vycházet ze všech nákladů s tímto úvěrem přímo spojených. A pokud Banka uzavírá s klientem smlouvu označenou jako Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, pak při posuzování úvěruschopnosti musí do výše splátky započítat i pojistné, které bude klient pravidelně hradit, pokud tak neučinila, nelze dojít k závěru, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Uzavřenou smlouvu je tak nutné považovat za neplatnou a plnění poskytnuté Bankou žalovanému ve výši 100 000 Kč je tak bezdůvodným obohacením žalované, na které je třeba započítat veškeré platby žalované, tedy částku 94 630,80 Kč, soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení rozdílu těchto částek, tedy částku 5 369,20 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, a to do 28. 2. 2023, ode dne následujícího, tj. od 1. 3. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, přičemž žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně a soud tento návrh nemohl překročit (výrok I.).

27. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky vyplývající z neplatné smlouvy (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.