23 C 101/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená datum bytem adresa o zaplacení 14 394,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 999,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 999,96 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 3 000,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 394,96 Kč od 11. 10. 2024 do 11. 12. 2025 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 3 000,04 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 394,96 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o , Anonymizováno, č. , anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., na jejímž základě poskytla tato žalované úvěr ve výši 12 000 Kč se splatností do 10. 10. 2024. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Splatnost byla sjednána na 30 dnů. Poplatek za sjednání úvěru činil 5 039,93 Kč, zápůjční úroková sazba činila 36 % a procentní sazba nákladů 9 057,82 %. Podrobnosti ke smlouvě zachycuje formulář pro standardní informace. Z potvrzení o provedené platbě u , právnická osoba, a zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalované byla dne 10. 9. 2024 vyplacena částka 12 000 Kč. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025 včetně seznamu pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společností , právnická osoba, žalobkyni. Oznámením ze dne 3. 12. 2025 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky. Výzvou k úhradě ze dne 3. 12. 2025, kterou dle podacího lístku ze dne 5. 12. 2025 žalobkyně prokazatelně odeslala žalované, bylo doloženo, že žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů.

5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání právní předchůdkyně žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, za který se žalovaná zavázala uhradit poplatek 5 039,93 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, RPSN 9 057,82 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Je zřejmé, že úrok ve výši 36 % ročně a jednorázový poplatek ve výši 5 039,93 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru, defacto obě uvedené položky jsou příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v jejich souhrnu o smluvní úrok. Po přepočtu tak sjednaný úrok činí cca 547 % ročně. Soud má za to, že sjednaná úroková sazba a poplatky vysoce přesahují přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2025 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu do 8 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb a úroků uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého úroku a poplatků by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

15. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tím, zda byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalované.

16. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

17. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 12 000 Kč bylo uhrazeno 3 000,04 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 12 000 Kč zbývá k úhradě 8 999,96 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 3. 12. 2025, která mu byla odeslána doporučeně dne 5. 12. 2025 (pátek). Následující pracovní den 8. 12. 2025 se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 11. 12. 2025 (čtvrtek). Ode dne následujícího, tj. 12. 12. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 14 394,96 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 394,96 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 8 999,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 12. 12. 2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 17 276,22 Kč (jistina a úrok 12,75 % ročně z částky 14 394,96 Kč za období od 11. 10. 2024 do 6. 5. 2026 ve výši 2 881,26 Kč), přiznáno bylo 9 413,96 Kč (jistina 8 999,96 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 12. 12. 2025 do 6. 5. 2026 ve výši 414 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná pouze v nepatrné části. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.