23 C 109/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 736 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 136 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 108 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 600 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 57 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 736 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a s tím spojených paušalizovaných nákladů na upomínání žalovaného.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Účastníci řízení se dne 9. 9. 2020 písemně dohodli, že se žalobkyně, a to pro případ způsobení škody provozem osobního vozidla tovární značky Ford, model Focus, [registrační značka], zavazuje poskytnout žalované nebo třetí osobě účastníky řízení sjednané plnění, přičemž za tento závazek žalobkyně bude žalovaná počínaje dnem 18. 12. 2020 platit žalobkyni čtvrtletně částku 1 430 Kč, a to vždy k 9. dni v měsíci březnu, červnu, září, prosinci příslušného roku. Doba trvání této dohody nebyla sjednána. Za součást předmětné dohody byly v jejím textu označeny také Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla VPPPOV 1/19, (dále jen„ pojistné podmínky“) a„ přehled poplatků“, jehož aktuální verze měla být k dispozici na internetových stránkách žalobkyně nebo na libovolné pobočce žalobkyně. Žalovaná však ke dni 9. 9. 2020 a 9. 12. 2020 částku ve výši 1 430 Kč žalobkyni neuhradila. Na tuto skutečnost byla žalovaná upozorněna písemnou upomínkou žalobkyně označenou jako„ Upomínka k zaplacení dlužného pojistného“ ze dne 26. 10. 2020, která vyjma poučení o možném zániku uzavřené smlouvy obsahovala rovněž výzvu k úhradě žalovanou doposud nezaplacené dlužné ceny za produkt žalobkyně ve výši 1 430 Kč. K této částce byly připočítány„ náklady na vymáhání“ ve výši 300 Kč Lhůta pro zaplacení souhrnu obou částek byla stanovena do 18. 12. 2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaná částku 1 430 Kč žalobkyni neuhradila, byl jí oznámen zánik účastníky uzavřené smlouvy, a to uplynutím dne 18. 12. 2020. Následně dopisem ze dne 25. 1. 2021 označeným jako„ Pokus o smír“ byla žalovaná za období od 9. 9. 2020 do 18. 12. 2020 vyzvána k úhradě poměrné částky za produkt žalobkyně ve výši 1 573 Kč a„ nákladů na vymáhání“ v celkové výši 600 Kč. Žalovaná však na žalobkyní požadovanou částku uhradila dne 22. 3. 2021 pouze částku ve výši 437 Kč. Žalovaná tak byla vyzvána k úhradě zbývající dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 25. 8. 2021 odeslané žalované zástupcem žalobkyně téhož dne. Přestože žalovaná nijak nezpochybnila existenci žalobkyní požadované zbývající části dlužné částky, ani nerozporovala skutečnost, že předmětná část dlužné částky žalobkyni již byla uhrazena, z ničeho nevyplynulo, že by do dne vyhlášení rozsudku předmětnou část dlužné částky žalobkyni uhradila.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1998 odst. 1 o. z. platí, že závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl.

7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva o odpovědnosti z provozu motorového vozidla na dobu neurčitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaná jako pojistník. Pojistné období bylo smluveno jako čtvrtletní, s počátkem od 9. 9. 2020. Žalovaná porušila svou povinnost vyplývající z mezi ní a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když ve lhůtě splatnosti do 9. 9. 2020 a 9. 12. 2020 neuhradila sjednané pojistné ve výši 1 430 Kč. Na základě upomínky žalobkyně doručené žalované s výzvou k zaplacení dlužného pojistného, včetně upozornění na zánik pojištění v případě neuhrazení tohoto pojistného a lhůtou splatnosti delší než jeden měsíc, konkrétně do 18. 12. 2020, pozbyla předmětná pojistná smlouva svojí platnosti uplynutím téhož dne. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky představované poměrnou částí neuhrazeného pojistného za období od 9. 9. 2020 do 18. 12. 2020 (po odečtení žalovanou uhrazené části tohoto pojistného) ve výši 1 136 Kč, a to včetně kapitalizovaného úroku z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, od 19. 12. 2020 do 11. 2. 2022, ve výši 108 Kč.

8. Ve vztahu k žalobkyní požadovaným poplatkům za upomínku„ k zaplacení dlužného pojistného“ a upomínku označenou jako„ Pokus o smír“, kterými byla žalovaná vyzvána, a to vyjma úhrady nedoplatku z titulu dlužného pojistného také k úhradě nákladů na vymáhání v celkové výši 600 Kč, soud uvádí, že povinnost hradit paušalizované náklady spojené s vymáháním pojistného nebyla mezi účastníky řízení v samotném textu předmětné pojistné smlouvy sjednána. Ujednání o povinnosti žalované zaplatit náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného bylo uvedeno v pojistných podmínkách žalobkyně připojených k předmětné pojistné smlouvě, konkrétně v článku 4 bodu 10 těchto pojistných podmínek, který stanovil, že v případě nezaplacení pojistného včas a ve správné výši může žalobkyně na žalovaném požadovat„ úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním tohoto pojistného“. Výši nákladů spojených s vymáháním dlužného pojistného žalobkyně poté paušálně vyčíslila v „ Sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění“, a to jako 300 Kč za„ Upomínku k zaplacení dlužného pojistného“ a 300 Kč za upomínku nazvanou jako„ Pokus o smír po zániku pojištění“. Aktuální verze tohoto sazebníku byla dostupná pouze na internetových stránkách nebo libovolné pobočce žalobkyně. Na základě uvedených skutečností soud konstatuje, že požadavek žalobkyně na úhradu paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, kdy paušalizovaná výše těchto nákladů byla vyčíslena v separátním pohyblivém sazebníku, a to bez konkrétní specifikace uvedených paušálních nákladů v samotném textu účastníky sjednané pojistné smlouvy, nemůže obstát.

9. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých upomínáním a vymáháním dlužného pojistného a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba uvést, že v tomto případě předmětný paušalizovaný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě, a to za porušení sjednané povinnosti žalovaného řádně hradit pojistné. Uvedený závěr je podporován rovněž ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011), který označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednání takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

10. Je třeba rovněž připomenout, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele. Je sice pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

11. Soud dále doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

12. V návaznosti na judikaturu konstatovanou shora Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě.

13. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci pojistných podmínek a přehledů poplatků dostupných na internetových stránkách, popř. na pobočce žalobkyně, neobsahovala žádnou konkrétní informaci o poplatcích spojených s vymáháním dlužného pojistného, jejich výši či specifikaci konkrétních úkonů žalobkyně, se kterými by měl být tento poplatek spojen. V uzavřené pojistné smlouvě absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení pojistných podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu pojistné smlouvy navíc nevyplývá, zda se ujednání o poplatku za upomínání nachází na jednom či více místech pojistných podmínek či dalších obdobných dokumentů. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o poplatku za upomínání a vymáhání dlužného pojistného ve výši 300 Kč za jednu upomínku je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu, a to včetně příslušného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 57 Kč, zamítnout.

14. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 460 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (657 Kč, tj. 34,56 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (1 244 Kč, tj. 65,44%) při výsledku 30,88 % z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.