23 C 109/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaná: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 1 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 500 Kč od 5. 1. 2025 do 8. 12. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 360 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311010926.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 15 860 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností do 4. 1. 2025. Za tento úvěr se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky ani poplatek neuhradila. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně. Za zaslané upomínky jí byly naúčtovány upomínací výlohy ve výši 2 500 Kč.

2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Žalobkyně předložila Smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího rodného čísla a adresy, telefonní číslo a emailovou adresu. Ve smlouvě bylo sjednáno poskytnutí zápůjčky 10 000 Kč, jistina spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 1 500 Kč měla být splacena nejpozději do 4. 1. 2025, výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 6 918 %. Ve smlouvě v bodu 2.3 byla sjednána řada poplatků, jako smluvní pokuta 0,1 % denně za každý den prodlení, 500 Kč za výzvu k úhradě, 500 Kč za předání klienta internímu oddělení vymáhání pohledávek, 750 Kč za předání klienta inkasní agentuře, až 1 800 Kč jako účelně vynaložené náklady. V bodě 2.4 jsou uvedeny poplatky za žádost o prodloužení splatnosti půjčky, poplatky činily 15, 25 či 32,5 % aktuálně dlužné jistiny dle délky prodloužení. Ke smlouvě doložila žalobkyně rovněž Všeobecné obchodní podmínky coby nedílnou součást smlouvy. Z výpisu z účtu vyplývá převod částky 10 000 Kč dne 23. 12. 2024 na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalobkyně dále předložila upomínky dlužného plnění ze dne 11. 1. 2025, 18. 1. 2025, 25. 1. 2025, 3. 2. 2025 a 18. 2. 2025. Dle tvrzení žalobkyně byly upomínky odeslány prostřednictvím České pošty, doklady o odeslání doloženy nebyly. Předžalobní výzva ze dne 4. 12. 2025 byla žalované zaslána prokazatelně téhož dne, lhůta k úhradě byla žalované stanovena 3 dny.

5. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

7. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, za který se žalovaná zavázala uhradit poplatek 1 500 Kč, úroková sazba sjednána nebyla, RPSN činila 6 918 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Je zřejmé, že poplatek za úvěr ve výši 1 500 Kč je defacto příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Poplatek ve výši 1 500 Kč účtovaný za poskytnutí půjčky 10 000 Kč na dobu 12 dnů odpovídá roční úrokové sazbě přibližně 456 % p.a., což je zjevně excesivní a v rozporu s dobrými mravy (§ 580, § 588 obč. zák.). V rámci smlouvy pak byla sjednána další řada poplatků uvedených v bodu 4. odůvodnění, které zakládají významnou nerovnováhu mezi účastníky, zejména zpoplatnění každé žádosti o prodloužení splatnosti dalším poplatkem ve výši 15, 25 a 32,5 % z aktuálně dlužné částky, smluvní pokuta a další. Soud má za to, že smluvní poplatek za poskytnutí zápůjčky, který lze považovat za alternativu smluvního úroku, přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2024 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 7 - 9 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého poplatku by žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

13. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tím, zda byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalované.

14. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

15. Soud zjistil, že z částky 10 000 Kč nebylo uhrazeno ničeho, tato částka byla proto žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2025, která jí byla zaslána doporučeně téhož dne. Za běžného chodu věcí lze předpokládat, že se písemnost dostala do dispozice žalované následující den, tj. 5. 12. 2025 (pátek), žalobkyně poskytla žalované lhůtu k úhradě do tří dnů, tj. do 8. 12. 2025. Od 9. 12. 2025 má tak žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalobkyně i žalovaná měly ve věci zhruba stejný úspěch (žalobkyně uspěla v částce 10 447,40 Kč – jistina a úrok z prodlení za období od 9. 12. 2025 do vyhlášení rozhodnutí ve výši 447,40 Kč, z požadovaných 20 174,79 Kč – jistina, poplatky, smluvní pokuta a úrok z prodlení za období od 5. 1. 2025 do 29. 4. 2026 ve výši 1 814,79 Kč), žalovaná žádné náklady řízení neuplatňovala a ani jí žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstala pasivní.

17. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč a dosud bylo zaplaceno 800 Kč.