23 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 8 786 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 786 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 237 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 237 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 312 Kč od 9. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 8 786 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených cen koncových zařízení a dalších služeb.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z obsahu předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

4. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, a , datum, a , datum, písemně (mimo jiné) dohodli, že žalobkyně bude po předem nespecifikovanou dobu poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a souvisejí či obdobné služby (např. , Anonymizováno, ) a žalovaný za ně bude řádně a včas (do data uvedeného ve vyúčtování žalobkyně, nejpozději do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období) platit v souladu s dohodu účastníků žalobkyní vyúčtovanou cenu. Dále se účastníci dohodli, že žalobkyně odevzdá žalovanému modem pro bezdrátový internet na doma, (dále jen „koncové zařízení č. 1“), základní modem, (dále jen „koncové zařízení č. 2“) a set-top-box, (dále jen „koncové zařízení č. 3“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncová zařízení žalovanému patřila, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncová zařízení převzít a zaplatit za ně žalobkyni cenu, konkrétně za koncové zařízení č. 1 ve výši 5 940 Kč, a to konkrétně po 99 Kč měsíčně (do data uvedeného ve vyúčtování žalobkyně, nejpozději však do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období), dále za koncové zařízení č. 2 ve výši 4 140 Kč, a to konkrétně po 69 Kč měsíčně (do data uvedeného ve vyúčtování žalobkyně, nejpozději však do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období) a za koncové zařízení č. 3 ve výši 4 140 Kč, a to konkrétně po 69 Kč měsíčně (do data uvedeného ve vyúčtování žalobkyně, nejpozději však do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období). Pro případ porušení povinností žalovaného hradit řádně a včas sjednanou, byť dílčí cenu za koncová zařízení byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně, jakož i možnost požadovat úhradu cen koncového zařízení v celém jejich rozsahu. Prostřednictvím vyúčtování vyzvala žalobkyně nejpozději do 9. 10. 2023 za období od 16. 8. 2023 do 15. 9. 2023 žalovaného k úhradě částky 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení č. 1 a částek 69 Kč za koncová zařízení č. 2 a 3, dále nejpozději do 7. 11. 2023 za zúčtovací období od 16. 9. 2023 do 15. 10. 2023 k úhradě částky 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení č. 1 a částek 69 Kč za koncová zařízení č. 2 a 3. S ohledem na skutečnost, že uvedené dílčí ceny nebyly žalovaným žalobkyni řádně a včas uhrazeny, žalobkyně žalovaného vyjma již uvedených dílčích cen vyzvala k úhradě souhrnu zbývajících dosud neuhrazených cen za koncová zařízení v souhrnné výši 8 217 Kč, a to do 8. 12. 2023. Do téhož dne vyzvala žalobkyně žalovaného za období od 16. 10. 2023 do 15. 11. 2023 rovněž k úhradě částky 95 Kč za využití služby Videotéka. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni na žalobou vznesené nároky cokoliv uhradil.

5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřená mezi účastníky sice podléhá zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o další žalobkyní poskytované služby jako např. , Anonymizováno, , nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně neuhrazených kupních cen koncových zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici „elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věc spadající do pravomoci civilních soudů, neboť jde v podstatě o spor vyplývající z kupní smlouvy. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout.

7. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byly jak smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.), tak smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících včetně již zmiňované nepojmenované smlouvy (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové služby, jakož i odevzdat žalovanému koncová zařízení a umožnit mu převedení vlastnictví k těmto zařízením. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek koncová zařízení převzít a zaplatit za ně sjednané kupní ceny. Pro případ porušení předmětných povinností žalovaného byla mezi účastníky sjednána možnost žalobkyně požadovat úhradu celých kupních cen koncových zařízení. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni splátky kupních cen za koncová zařízení v souhrnné výši 237 Kč se splatností do 9. 10. 2023 a v souhrnné výši 237 Kč se splatností do 7. 11. 2023 nesplnil (§ 1958 odst. 1 o. z.). V důsledku porušení této povinnosti byl v souladu se smluvním ujednáním účastníků žalovaný vyzván k úhradě zbývajících částí kupních cen za koncová zařízení v souhrnné výši 8 217 Kč se splatností do 8. 12. 2023 (§ 1931 o. z., § 1958 o. z.). Ani tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil. V neposlední řadě žalovaný ve lhůtě splatnosti do 8. 12. 2023 neuhradil ani žalobkyní poskytnutou službu , Anonymizováno, v ceně 95 Kč (§ 1958 o. z.). Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud zavázal žalovaného k úhradě částky 8 786 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 237 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 237 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 312 Kč od 9. 12. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.