23 C 113/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou dosud nevrácených peněžních prostředků, které jí byly poskytnuty na základě mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřené smlouvy o úvěru. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], s sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), projevila, prostřednictvím písemného návrhu, vůli uzavřít s žalovanou dohodu o tom, že předchůdkyně žalobkyně na požádání poskytne žalované (prostřednictvím bankovního účtu žalované), a to i opakovaně, po blíže nespecifikovanou dobu peněžní prostředky až do výše 60 000 Kč, a že žalovaná tyto předchůdkyní žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky, nejméně po částce 500 Kč měsíčně (vyjma návrhem dohody předpokládaných výjimek) předchůdkyni žalobkyně vrátí a navíc předchůdkyni žalobkyně měsíčně zaplatí částku rovnající se 22 % z předchůdkyní žalobkyně poskytnutých peněžních prostředků (rovněž vyjma návrhem dohody předpokládaných výjimek). Předchůdkyně žalobkyně dne 24. 9. 2021 převedla částku ve výši 9 000 Kč ve prospěch bankovního účtu žalované. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaná peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč předchůdkyni žalobkyně, byť i jen částečně, vrátila či by předchůdkyni žalobkyně cokoliv zaplatila. Předchůdkyně žalobkyně na základě dohody ze dne 12. 7. 2019 uzavřené mezi ní a žalobkyní převedla právo domáhat se splnění žalobou vzneseného nároku na žalobkyni. Podle § 546 zákona č. 99/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 573 o. z. se má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen "nabídka") musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1958 odst. 2 o. z. platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. S ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně sice vypracovala písemnou nabídku na uzavření úvěrové smlouvy se žalovanou (§ 1731 o. z.), jehož obsahem měl být závazek popsaný výše, avšak v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná tento návrh předchůdkyně žalobkyně skutečně přijala, resp. že žalovaná jakýmkoliv způsobem projevila vůli uzavřít s předchůdkyní žalobkyně jí navrhovanou úvěrovou smlouvu (či jinou smlouvu v jakémkoli znění) (§ 1740 odst. 1 o. z.). Jinými slovy řečeno, ze žádných soudu předložených listinných důkazů nebyl zjištěn jakýkoliv projev žalované, ze kterého by bylo možno usuzovat na její vůli uzavřít s předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu o žalobkyní tvrzeném obsahu, resp. přijmout nabídku předchůdkyně žalobkyně na uzavření takové smlouvy. Tvrdí-li žalobkyně, že žalovaná akceptovala návrh předchůdkyně žalobkyně tím, že na„ webových stránkách původní věřitelky“ odsouhlasila jeho znění, je třeba konstatovat, že takové skutkové zjištění nelze učinit na základě žádného ze žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela tvrzenou úvěrovou smlouvu, a to ačkoliv k tomu byla ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), povinna. Následkem nesplnění takové povinnost je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně žalobkyní tvrzené skutečnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. V kontextu shora uvedených skutečností a při zohlednění soudem učiněného skutkového zjištění, že předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, posoudil soud takové plnění předchůdkyně žalobkyně jako plnění bez právního důvodu (§ 2992 o. z.). Žalované tak s ohledem na takto neoprávněně získaný majetkový prospěch ve výši 9 000 Kč vznikla povinnost předmětnou částku předchůdkyni žalobkyně, resp. s ohledem na postoupení projednávané pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 o. z.), žalobkyni zaplatit, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.) Lhůta splatnosti byla stanovena v souladu s písemnou výzvou žalobkyně k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení, která byla žalobkyní na adresu žalované odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 14. 9. 2021. Doručení výzvy do faktické dispozice žalované lze, vezme-li soud v úvahu běžnou délku doručování zásilek prostřednictvím poštovní přepravy a s ohledem na § 573 o. z. a § 607 o. z. presumovat nejpozději na den 23. 9. 2021 Lhůta k plnění proto uplynula dne 24. 9. 2021 a žalovaná se dostala do prodlení následujícího dne (§ 1958 o. z., § 1968 o. z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 9 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.