23 C 119/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 850 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 28 678,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 131,40 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 7 234,96 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 5 896,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se předmětnou žalobou na žalované domáhala úhrady částky 16 850 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, (dále jen „předchůdkyní žalobkyně“), a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. číslo, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu s úroky (25,14 % ročně) a poplatky v souhrnné kapitalizované výši 29 514 Kč zavázala (mimo jiné) vrátit a uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 480 Kč, a to nejpozději do 15. 12. 2021. Schopnost žalované řádně hradit předmětný závazek byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zjištěna na základě informací získaných od žalované, které byly prověřeny a následně písemně zaznamenány. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ke dni 27. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná do dne postoupení předmětné pohledávky uhradila předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky ve výši 50 894,72 Kč. S ohledem na tuto skutečnost se tak žalobkyně v předmětném řízení domáhala úhrady jistiny ve výši 7 234,96 Kč, poplatků a kapitalizovaného úroku v souhrnné výši 2 584,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 376,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 700,27 Kč, úroku ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 234,96 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 075,33 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně svůj žalobou vznesený nárok dále odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. číslo, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 35 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu s úroky (25,26% ročně) a poplatky v souhrnné kapitalizované výši 27 448 Kč zavázala (mimo jiné) vrátit a uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 602 Kč, a to nejpozději do 4. 11. 2021. Schopnost žalované řádně hradit předmětný závazek byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zjištěna na základě informací získaných od žalované, které byly prověřeny a následně písemně zaznamenány. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ke dni 27. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná do dne postoupení předmětné pohledávky uhradila předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky ve výši 55 417,28 Kč. S ohledem na tuto skutečnost se tak žalobkyně v předmětném řízení domáhala úhrady jistiny ve výši 5 896,44 Kč, poplatků a kapitalizovaného úroku v souhrnné výši 4 259,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 259,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 491,96 Kč, úroku ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 896,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 896,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

6. Z listin nadepsaných „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne datum dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků (předchůdkyní žalobkyně pro žalovanou) ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaná tyto peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí, jakož i předchůdkyni žalobkyně uhradí částku v souhrnné výši 29 514 Kč, a to formou 24 měsíčních plateb ve výši 2 480 Kč měsíčně nejpozději do 15. 12. 2021. Předchůdkyně žalobkyně dne 15. 12. 2019 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Soud dále zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne datum dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků (předchůdkyní žalobkyně pro žalovanou) ve výši 35 000 Kč s tím, že žalovaná tyto peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí, jakož i předchůdkyni žalobkyně uhradí částku v souhrnné výši 27 448 Kč, a to formou 24 měsíčních plateb ve výši 2 602 Kč měsíčně nejpozději do 4. 11. 2021. Předchůdkyně žalobkyně dne 4. 11. 2019 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč.

7. Z listiny nadepsané jako „Smlouva o postoupení pohledávek“ včetně přílohy, z listiny nadepsané jako „Oznámení o postoupení pohledávek“ a listiny nadepsané jako „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků ke dni 27. 9. 2023 z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž uvedenou skutečnost předchůdkyně žalobkyně žalované písemně oznámila.

8. Z listin nadepsaných jako „Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované dočasně jí poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za žalobou tvrzených podmínek vrátit a uhradit vycházela z žalovanou dne 4. 11. 2019 a 15. 12. 2019 poskytnutých informací, že žalovaná byla svobodná, bydlela v nájemním bydlení, měla dvě vyživovací povinnost, pravidelný čistý měsíční příjem žalované, a to příjem vyplývající z mateřské či rodičovské dovolené, činil částku 26 279 Kč měsíčně (uvedený příjem předchůdkyně žalobkyně ověřila), odhadované výdaje žalované činily částku 4 000 Kč měsíčně, přičemž další platby žalované předchůdkyni žalobkyně činily ke dni 4. 11. 2019 částku 2 800 Kč a ke dni 15. 12. 2019 částku 2 602 Kč.

9. Z listin nadepsaných „Tabulka umoření“ soud zjistil, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s výše specifikovanými dohodami peněžní prostředky v souhrnné výši 106 312 Kč.

10. Z listiny nadepsané „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ a listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby opakovaně písemně vyzvala žalovanou (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků.

11. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.

12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na dílčí skutková zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího.

26. Ústavní soud v usnesení svého pléna ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. PL. ÚS 1/10, v jeho bodu 33, uvedl, že „s odkazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu lze zopakovat, že podle judikatury tehdejšího Soudního dvora Evropských společenství má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů [viz zejména rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA ze dne 9. března 1978 (tzv. Simmenthal II), 106/77, Recueil, s. 629, body 21 až 24, citováno dle rozsudku ze dne 18. července 2007, Lucchini Siderurgica, C 119/05, Sb. rozh. s. I-6199, bod 61]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích tuto judikaturu Soudního dvora výslovně aproboval“.

27. Lze tedy shrnout, že obecné soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 – 178).

28. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly dne datum a datum uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak jak je specifikováno v bodě 6. tohoto rozsudku, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaná měla příjem vyplývající z mateřské či rodičovské dovolené ve výši 26 279 Kč měsíčně.

30. Ohledně dalších skutečností souvisejících s posouzením úvěruschopnosti žalované, konkrétně ohledně výdajů žalované, vycházela předchůdkyně žalobkyně pouze z informací poskytnutých samotnou žalovanou.

31. V souvislosti se všemi výše uvedenými informacemi tak soud připomíná související judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, „vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

32. Uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

33. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným, povrchním, vycházejíc z tvrzení žalované a ověření skutečnosti, že žalovaná měla příjmy vyplývající z mateřské či rodičovské dovolené včetně jejich měsíční výše. U řady shora popsaných faktorů podstatných pro posouzení úvěruschopnosti (zejména výdajů žalované) se předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s pravděpodobností jejich existence, navíc jen v odhadované výši, nikoli s jejich prověřením, a to i přes to, že žalovaná již v době uzavření první z projednávaných spotřebitelských smluv měla povinnost hradit předchůdkyni žalobkyně splátky ve výši 2 800 Kč. Žalovaná byla navíc osobou povinnou k plnění jedné vyživovací povinnosti a bydlela v nájemním bydlení. Odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 4 000 Kč v kontextu zjištěných skutečností tak byly zcela v rozporu s obvyklou životní zkušeností.

34. Jak již bylo uvedeno, v posuzované věci tedy nelze dospět k závěru, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neprověřila vůbec, nýbrž k závěru, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované ve smyslu posouzení její schopnosti splácet předmětné spotřebitelské úvěry včetně úhrady dalších souvisejících poplatků posoudila zcela nedostatečně a dostatečně údaje poskytnuté žalovanou neprověřila, ačkoliv tak s ohledem na svoji zákonnou povinnost učinit měla. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající ze shora citované právní úpravy je totiž nutno interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr tento úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 26 ICm 2690/2021).

35. S ohledem výše uvedený závěr soudu je tak třeba považovat předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem za současného zjevného rozporu s veřejným pořádkem za absolutně neplatné (§ 580 o. z. a § 588 o. z.) (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 28 Co 194/2020).

36. Pro úplnost soud uvádí, že nemohl ani s ohledem na ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. a § 2993 o. z. podle kterých jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaná [a následně i žalobkyně, na kterou byly projednávané pohledávky předchůdkyně žalobkyně postoupeny (§ 1879 o. z.)] povinny si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávaných neplatných smluv poskytly, přiznat žalobkyni právo na úhradu předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnutých peněžních prostředků. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně na projednávané nároky peněžní prostředky v souhrnné výši 106 312 Kč, tedy výrazně více, než kolik předchůdkyně žalobkyně žalované skutečně poskytla.

37. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobu zamítl.

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.