23 C 124/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 168 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a zaplacení úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 724 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 118 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 394 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 724 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 168 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a s tím spojených nákladů na upomínání žalované.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] jejímž předmětem byl produkt žalobkyně„ MojeAuto“. Touto smlouvou se předchůdkyně žalobkyně pro případ způsobení škody provozem motorového vozidla tovární značky Škoda, [registrační značka], zavázala poskytnout žalované nebo třetí osobě sjednané plnění. Za tento závazek předchůdkyně žalobkyně se žalovaná počínaje dnem 2. 4. 2020 zavázala platit měsíčně částku 394 Kč, a to vždy k 2. dni v příslušném měsíci. Doba trvání smlouvy nebyla sjednána. Za součást předmětné smlouvy byly v jejím textu označeny také Podmínky pojištění, (dále jen„ pojistné podmínky“). Žalovaná však smluvenou částku za produkt předchůdkyně žalobkyně ve výši 394 Kč dne 2. 6. 2020 neuhradila. Na tuto skutečnost byla žalovaná upozorněna písemnou upomínkou předchůdkyně žalobkyně ze dne 19. 7. 2020, která vyjma poučení o možném zániku uzavřené smlouvy obsahovala rovněž výzvu k úhradě žalovanou doposud nezaplacené dlužné ceny za produkt předchůdkyně žalobkyně ve výši 394 Kč. K této částce byly připočítány„ náklady na upomínací výlohy“ ve výši 50 Kč Lhůta pro zaplacení souhrnu obou částek byla stanovena do 28. 8. 2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaná částku 394 Kč (ani další cenu produktu předchůdkyně žalobkyně dne 2. 7. 2020 a 2. 8. 2020) neuhradila, byl jí dopisem ze dne 14. 9. 2020 oznámen zánik uzavřené smlouvy a žalovaná byla vyzvána k úhradě nedoplatku z této zaniklé smlouvy. V neposlední řadě pak byla žalovaná vyzvána k úhradě tohoto nedoplatku rovněž prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2021 odeslané žalované zástupcem předchůdkyně žalobkyně téhož dne. V průběhu řízení předchůdkyně žalobkyně převedla právo domáhat se na žalované úhrady projednávaného nároku na žalobkyni. Přestože žalovaná nijak nezpochybnila existenci žalobkyní požadované dlužné částky, ani nerozporovala skutečnost, že dlužná částka žalobkyni nebyla uhrazena, do dne vyhlášení rozsudku ničeho neuhradila.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl.

7. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva o odpovědnosti z provozu motorového vozidla na dobu neurčitou, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaná jako pojistník. Pojistné období bylo smluveno jako měsíční, přičemž počátek prvního pojistného období byl stanoven na 2. 4. 2020. Žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající z mezi ní a předchůdkyní žalobkyně uzavřené pojistné smlouvy, a to když ve lhůtě splatnosti do 2. 6. 2020, 2. 7. 2020 a 2. 8. 2020 neuhradila sjednané pojistné ve výši 394 Kč za příslušné pojistné období. Na základě upomínky předchůdkyně žalobkyně doručené žalované s výzvou k zaplacení dlužného pojistného, včetně upozornění na zánik pojištění v případě neuhrazení tohoto pojistného a lhůtou splatnosti delší než jeden měsíc, konkrétně do 28. 8. 2020, pozbyla předmětná pojistná smlouva svojí platnosti uplynutím téhož dne. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti a postoupení projednávaného nároku na žalobkyni tak žalované vznikla povinnost uhradit žalobkyni částku představovanou poměrnou částí neuhrazeného pojistného za období od 2. 6. 2020 do 28. 8. 2020 ve výši 1 118 Kč, ve výši 10 % ročně z částky 394 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 724 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení.

8. Ve vztahu k žalobkyní požadované úhradě paušalizovaného nákladu za zaslání upomínky k zaplacení pojistného ve výši 50 Kč soud uvádí, že povinnost hradit paušalizované náklady spojené s vymáháním pojistného nebyla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v samotném textu předmětné pojistné smlouvy sjednána. Ujednání o povinnosti žalované zaplatit náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného bylo uvedeno v pojistných podmínkách předchůdkyně žalobkyně připojených k předmětné pojistné smlouvě, které stanovily, že pojistitel má právo požadovat mimořádný náklad, které souvisí s úkony nad rámec běžné správy pojistné smlouvy. Výši nákladů spojených s vymáháním dlužného pojistného předchůdkyně žalobkyně poté paušálně vyčíslila v „ Sazebníku poplatků“, a to jako 50 Kč za zaslání upomínky o zaplacení pojistného. Aktuální verze tohoto sazebníku byla dostupná na internetových stránkách předchůdkyně žalobkyně. Na základě uvedených skutečností soud konstatuje, že požadavek žalobkyně na úhradu paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním dlužného pojistného, kdy paušalizovaná výše těchto nákladů byla vyčíslena v separátním pohyblivém sazebníku, a to bez konkrétní specifikace uvedených nákladů v samotném textu předchůdkyně žalobkyně a žalovanou sjednané pojistné smlouvy, nemůže obstát.

9. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých upomínáním a vymáháním dlužného pojistného a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba uvést, že v tomto případě předmětný paušalizovaný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě, a to za porušení sjednané povinnosti žalovaného řádně hradit pojistné. Uvedený závěr je podporován rovněž ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011), který označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednání takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

10. Dále je třeba připomenout, že žalovaná se v předmětném smluvním vztahu nacházela v postavení spotřebitele. Je sice pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

11. Soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

12. V návaznosti na judikaturu konstatovanou shora Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě.

13. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně, vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci pojistných podmínek, neobsahovala žádnou konkrétní informaci o paušalizovaných nákladech spojených s vymáháním dlužného pojistného, jejich výši či specifikaci konkrétních úkonů předchůdkyně žalobkyně, se kterými by měly být tyto náklady spojeny. V uzavřené pojistné smlouvě absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení pojistných podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu pojistné smlouvy navíc nevyplývá, zda se ujednání o paušalizovaných nákladech za upomínání nachází na jednom či více místech pojistných podmínek či dalších obdobných dokumentů. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o úhradě paušalizovaného nákladu za upomínání dlužného pojistného ve výši 50 Kč je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu, a to včetně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, zamítnout.

14. Soud žalobu rovněž zamítl ve vztahu k žalobkyní vznesenému nároku na úhradu úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 724 Kč od 29. 8. 2020, kdy žalované přiznal právo na úhradu tohoto úroku pouze ve výši 8,25 %. Soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že splatnost pojistného ve výši 394 Kč za měsíc červenec a srpen, z kterého vyplývá nedoplatek žalobkyně ve výši 724 Kč, nastala až ke dni 2. 7. 2020 a 2. 8. 2020, tedy v druhé polovině roku 2020 a nikoliv dne 2. 6. 2020, jak se žalobkyně mylně domnívala. Výše úroku z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. však pro druhé pololetí roku 2020 činila nikoliv 10 % ale 8,25 %.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (přičemž úspěch žalované byl nepatrný), plný nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 168 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.