23 C 124/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 249,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 99,84 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 638 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a s tím spojených paušalizovaných nákladů na upomínání žalovaného a smluvní pokuty v souhrnné výši 800 Kč.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Účastníci se dne 21. 9. 2021 dohodli, že žalobkyně, pro případ, že nastane dohodou specifikovaná událost, poskytne žalovanému nebo třetí osobě účastníky dohodnuté plnění. Za tento závazek žalobkyně se žalovaný počínaje dnem 22. 9. 2021 zavázal platit žalobkyni měsíčně částku 500 Kč, a to vždy k 22. dni v měsíci. Doba trvání této dohody byla sjednána do 65 roku věku žalovaného. Za součást předmětné dohody byly označeny také„ Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob PO0620“ a„ Doplňkové pojistné podmínky pro životní pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo]“, (společně dále jako„ pojistné podmínky“). Žalovaný však ke dni 22. 9. 2021, 22. 10. 2021, 22. 11. 2021 a 22. 12. 2021 částku v souhrnné výši 2 000 Kč žalobkyni neuhradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn písemnou upomínkou žalobkyně označenou jako„ Upomínka k zaplacení dlužného pojistného“ ze dne 16. 11. 2021, která vyjma poučení o možném zániku uzavřené dohody obsahovala rovněž výzvu k úhradě žalovaným doposud nezaplacené částky za produkt žalobkyně v souhrnné výši 1 000 Kč, a to do 21. 1. 2022. S ohledem na skutečnost, že žalovaný částku 1 000 Kč žalobkyni neuhradil, byl mu dopisem ze dne 1. 2. 2022 oznámen zánik účastníky uzavřené smlouvy, a to uplynutím dne 21. 1. 2022. Následně dopisem ze dne 28 2. 2022 označeným jako„ Pokus o smír“ by žalovaný vyzván k úhradě částky 2 800 Kč, zahrnující vyjma sjednaných plateb také náklady na vymáhání v celkové výši 300 Kč a peněžní sankci ve výši 500 Kč. V neposlední řadě pak byl žalovaný vyzván k úhradě předmětné částky prostřednictvím písemné upomínky ze dne 19. 5. 2022 odeslané žalovanému téhož dne. Přestože žalovaný nijak nezpochybnil existenci žalobou vzneseného nároku, ani nerozporoval skutečnost, že předmětná částka žalobkyni nebyla uhrazena, z ničeho nevyplynulo, že by do dne vyhlášení rozsudku cokoliv neuhradil.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 2804 o. z. platí, že upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1998 odst. 1 o. z. platí, že závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva na dobu neurčitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník. Pojistné období bylo smluveno jako měsíční s počátkem od 22. 9. 2021. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z mezi ním a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když ve lhůtě splatnosti do 22. 9. 2021, do 22. 10. 2021, do 22. 11. 2021 a do 22. 12. 2021 neuhradil sjednané pojistné v souhrnné výši 2 000 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě dlužného pojistného, a to včetně úroku z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, od 23. 1. 2022 do 13. 2. 2023 kapitalizovaným částkou 249,16 Kč.

8. Ve vztahu k žalobkyní požadované smluvní pokutě ve výši 500 Kč a poplatkům za upomínky ve výši 300 Kč soud uvádí, že povinnost hradit smluvní pokuty a paušalizované náklady spojené s vymáháním pojistného nebyla mezi účastníky v samotném textu předmětné pojistné smlouvy sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu, popř. náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného, bylo formulováno v pojistných podmínkách žalobkyně připojených k předmětné pojistné smlouvě.

9. Na základě uvedených skutečností soud konstatuje, že požadavek žalobkyně na úhradu smluvní pokuty, popř. paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, bez konkrétní specifikace uvedených paušálních nákladů či smluvní pokuty v samotném textu účastníky sjednané pojistné smlouvy, nemůže obstát.

10. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých upomínáním a vymáháním dlužného pojistného a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba dále uvést, že v tomto případě předmětný paušalizovaný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě, a to za porušení sjednané povinnosti žalovaného řádně hradit pojistné. Uvedený závěr je podporován rovněž ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011), která označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednání takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

11. Je třeba rovněž připomenout, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele. Je sice pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

12. Soud dále doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

13. V návaznosti na konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě.

14. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci pojistných podmínek a dalších příloh neobsahovala žádnou konkrétní informaci o smluvních pokutách či poplatcích spojených s vymáháním dlužného pojistného, jejich výši či specifikaci konkrétních podmínek či úkonů žalobkyně, se kterými by měly být tyto smluvní pokuty či poplatky spojeny. V uzavřené pojistné smlouvě absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení pojistných podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu pojistné smlouvy navíc nevyplývá, zda se ujednání smluvních pokutách či poplatcích za upomínání nachází na jednom či více místech pojistných podmínek či dalších připojených dokumentů. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč a poplatku za upomínání a vymáhání dlužného pojistného ve výši 300 Kč je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu, a to včetně příslušného úroku z prodlení od 23. 1. 2022 do 13. 2. 2023 kapitalizovaným částkou 99,84 Kč, zamítnout.

15. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 638 Kč, přičemž tato částka představuje 42,84 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu žalovaného ve výši 28,58 % byl odečten od úspěchu žalobkyně ve výši 71,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.