23 C 124/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 4 120,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 120,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 Kč od 25. 4. 2023 do zaplacení, z částky 108 Kč od 24. 5. 2023 do zaplacení, z částky 108 Kč od 24. 6. 2023 do zaplacení, z částky 70,30 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, z částky 3 726 Kč od 24. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 4 120,30 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených cen koncového zařízení a dalších služeb.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z obsahu předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

4. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, písemně (mimo jiné) dohodli, že žalobkyně bude po předem nespecifikovanou dobu poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a souvisejí či obdobné služby (např. , Anonymizováno, ) a žalovaný za ně bude řádně a včas (do data uvedeného ve vyúčtování žalobkyně, nejpozději do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období) platit v souladu s dohodu účastníků žalobkyní vyúčtovanou cenu. Dále se účastníci dohodli, že žalobkyně odevzdá žalovanému modem ZyXEL O2 GateWay, (dále jen „koncové zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncové zařízení převzít a zaplatit za ně žalobkyni cenu ve výši 4 140 Kč, a to konkrétně po 69 Kč měsíčně (do data uvedeného ve vyúčtování žalobkyně, nejpozději však do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období). Pro případ porušení povinností žalovaného hradit řádně a včas sjednanou, byť dílčí cenu za koncové zařízení byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně, jakož i možnost požadovat úhradu ceny koncového zařízení v celém jejím rozsahu. Prostřednictvím vyúčtování vyzvala žalobkyně nejpozději do 24. 4. 2023 za období od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023 žalovaného k úhradě částky 69 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení a částky 39 Kč jako ceny za službu , Anonymizováno, , dále nejpozději do 23. 5. 2023 za zúčtovací období od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023 k úhradě částky 69 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení a částky 39 Kč jako ceny za službu , Anonymizováno, , dále nejpozději do 23. 6. 2023 za zúčtovací období od 1. 5. 2023 do 30. 5. 2023 k úhradě částky 69 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení a částky 39 Kč jako ceny za službu , Anonymizováno, a nejpozději do 24. 7. 2023 za zúčtovací období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 k úhradě částky 69 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení a částky 1,30 Kč jako ceny za službu , Anonymizováno, . S ohledem na skutečnost, že uvedené dílčí ceny nebyly žalovaným žalobkyni řádně a včas uhrazeny, žalobkyně žalovaného vyjma již uvedených dílčích cen vyzvala k úhradě souhrnu zbývajících dosud neuhrazených cen za koncové zařízení v souhrnné výši 3 726 Kč, a to do 23. 8. 2023. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni na žalobou vznesené nároky cokoliv uhradil.

5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1931 o. z. platí, že byloli ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřená mezi účastníky sice podléhá zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o další žalobkyní poskytované služby jako např. , Anonymizováno, , nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně neuhrazené kupní ceny koncového zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici „elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věc spadající do pravomoci civilních soudů, neboť jde v podstatě o spor vyplývající z kupní smlouvy. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout.

7. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byly jak smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.), tak smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících včetně již zmiňované nepojmenované smlouvy (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové služby, jakož i odevzdat žalovanému koncové zařízení a umožnit mu převedení vlastnictví k tomuto zařízení. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvou stanovených podmínek koncové zařízení převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu. Pro případ porušení předmětných povinností žalovaného byla mezi účastníky sjednána možnost žalobkyně požadovat úhradu celé kupní ceny koncového zařízení. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni splátky kupní ceny za koncové zařízení ve výši 69 Kč ve lhůtě splatnosti do 24. 4. 2023, 23. 5. 2023, 23. 6. 2023 a 24. 7. 2023 nesplnil (§ 1958 odst. 1 o. z.). V důsledku porušení této povinnosti byl v souladu se smluvním ujednáním účastníků žalovaný vyzván k úhradě zbývající části kupní ceny za koncové zařízení v souhrnné výši 3 762 Kč se splatností do 23. 8. 2023 (§ 1931 o. z., § 1958 o. z.). Ani tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil. V neposlední řadě žalovaný ve lhůtě splatnosti do 24. 4. 2023, 23. 5. 2023 a 23. 6. 2023 neuhradil ani žalobkyní poskytnutou službu , Anonymizováno, v ceně 39 Kč a ve lhůtě splatnosti do 24. 7. 2023 neuhradil tuto službu v ceně 1,30 Kč (§ 1958 o. z.). Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud zavázal žalovaného k úhradě částky 4 120,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 Kč od 25. 4. 2023 do zaplacení, z částky 108 Kč od 24. 5. 2023 do zaplacení, z částky 108 Kč od 24. 6. 2023 do zaplacení, z částky 70,30 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, z částky 3 726 Kč od 24. 8. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.