23 C 130/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 667,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 720 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 947,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 927,94 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 111,86 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 907,50 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 146 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 5 667,30 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektřiny a s nimi souvisejících služeb, jakož i poplatků za upomínky a odpojení od dodávky elektřiny a souvisejících služeb.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Žalobkyně a žalovaný se dne [datum] písemně dohodli, kdy součástí této dohody byl mimo jiné Ceník obchodníka, (dále jen„ ceník“) a Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, (dále jen„ obchodní podmínky“), zavázala poskytovat žalovanému pro potřeby domácnosti elektřinu a související služby do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Úhrada ceny byla sjednána zálohově a formou vyúčtování, a to v termínu vyznačeném na konkrétním vyúčtování, popř. oznámení o výši záloh. Doba trvání smlouvy nebyla sjednána. Za dodávku 343 kWh elektřiny a souvisejících služeb vyúčtovala žalobkyně žalovanému za období od 13. 11. 2019 do 12. 11. 2020 prostřednictvím faktury [číslo] nedoplatek ve výši 2 927,94 Kč se lhůtou k úhradě do 1. 12. 2020 a za poskytnutí s dodávkou elektřiny souvisejících služeb za období od 13. 11. 2020 do 4. 6. 2021 prostřednictvím faktury [číslo] nedoplatek ve výši 1 111,86 Kč se lhůtou k úhradě do 22. 6. 2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyní vyúčtované nedoplatky řádně a včas neuhradil, žalobkyně dodávku elektřiny a souvisejících služeb pro žalovaného v souladu s ujednáním účastníků ukončila. V souvislosti s ukončením dodávky elektřiny a souvisejících služeb vyúčtovala žalobkyně žalovanému prostřednictvím faktury [číslo] částku ve výši 907,50 Kč s lhůtou k úhradě do 22. 6. 2021, jako částku, kterou žalobkyně uhradila společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], za odpojení žalovaného od distribuční soustavy. V souvislosti s výše uvedeným neuhrazením ceny elektřiny a souvisejících služeb ze strany žalovaného vyzvala žalobkyně prostřednictvím faktury [číslo] žalovaného rovněž k úhradě poplatků za odeslání celkem tří upomínek ve výši 240 Kč za každou z těchto upomínek, a to do 11. 9. 2019, 15. 2. 2021 a 14. 5. 2021. Přestože byl žalovaný písemnou upomínkou ze dne 7. 2. 2022 zástupcem žalobkyně opětovně vyzván k úhradě všech výše uvedených částek, z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný do dne vyhlášení rozsudku žalobkyni cokoliv uhradil.

5. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 50 odst. 1, 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen„ energetický zákon“), se smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1813 o. z. platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2005 odst. 2 platí, že odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena nepojmenovaná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 1746 o. z. ve spojení s § 50 odst. 1, 2 energetického zákona). V rámci předmětného závazku vystupovala žalobkyně jako obchodník s elektřinou a žalovaný jako zákazník. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Uzavřenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodat žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny a žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu a s její dodávkou spojené služby řádně a včas platit sjednanou cenu. Žalovaný však ke dni 1. 12. 2020 a 22. 6. 2021 žalobkyní vyúčtovanou cenu dodané elektřiny a souvisejících služeb ve výši 2 927,94 Kč a 1 111,86 Kč neuhradil. Pro případ opakovaného neplnění smluvených platebních povinností ze strany žalovaného si účastníci v předmětné smlouvě sjednali rovněž možnost žalobkyně odstoupit od smlouvy (§ 2001 o. z.). Žalobkyně s ohledem na shora uvedené prodlení žalovaného s úhradou ceny žalobkyní poskytnutého plnění svého práva využila a od smlouvy odstoupila. V důsledku tohoto odstoupení vznikla žalobkyni škoda ve výši 970,50 Kč, k jejíž úhradě do 22. 6. 2021 byl žalovaný vyzván, avšak ani tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil (§ 2005 odst. 2 o. z.). Jelikož žalovaný žalobkyni v rozporu se svými povinnostmi žádnou z výše uvedených částek neuhradil a neučinil tak ani doposud, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 2 927,94 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 111,86 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 907,50 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení.

7. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na úhradu tří částek ve výši 240 Kč jako poplatků„ za upomínky s výzvou k úhradě“ soud uvádí, že povinnost hradit uvedené poplatky nebyla v textu předmětné smlouvy sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tyto poplatky bylo uvedeno pouze v obchodních podmínkách žalobkyně tak, že„ za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby jsme oprávněni vám účtovat poplatek ve výši 240 Kč“ Z uvedeného tak vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu předmětných poplatků, kdy výše těchto poplatků byla paušalizována v obchodních podmínkách, a to bez konkrétní specifikace uvedených poplatků v účastníky uzavřené smlouvě, nemůže obstát.

8. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů za upomínky a jejich nahrazení paušalizovanými poplatky je třeba uvést, že v tomto případě předmětné paušalizované poplatky odpovídají svým charakterem ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.) Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011) označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednaní takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou či odpojením, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

9. Dále je třeba připomenout, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy (§ 1751 o. z.). Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

10. K uvedenému soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

11. V návaznosti na v předchozím odstavci konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě.

12. Předmětná smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci obchodních podmínek neobsahovala žádnou konkrétní informaci o poplatcích spojených s prodlením žalovaného hradit cenu žalobkyní poskytnutého plnění řádně a včas, jejich výši či specifikaci konkrétních úkonů žalobkyně, se kterými by měly být tyto poplatky spojeny. V uzavřené smlouvě absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení obchodních podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu smlouvy navíc nevyplývá, zda se ujednání o předmětných poplatcích nachází na jednom či více místech obchodních podmínek či dalších obdobných dokumentů. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o poplatcích za zaslání upomínek v souhrnné výši 720 Kč, je třeba považovat za absolutně neplatné a žalobu v tomto rozsahu zamítnout (§ 580 o. z., § 588 o. z., § 1813 o. z. a § 1815 o. z. s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu, např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2666/2017).

13. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 146 Kč, přičemž tato částka představuje 76,92 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 88,46 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 667,30 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.