23 C 131/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 612 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 612 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 7. 2021 do 13. 1. 2022, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 567 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 1. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 12 612 Kč s příslušenstvím, a to jako částky představující žalovanou dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalobkyně žalované poskytla, jakož i neuhrazený souhrnný poplatek 2 988 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 624 Kč, které byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit a uhradit z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 14. 6. 2021. Žalobkyně v žalobě rovněž uvedla, že úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila tak, že vyhodnotila doklady o důchodu a sociálních dávkách za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů EUCB nebo CRIF.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 14. 6. 2021 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p 14.6.2021) soud zjistil, že žalobkyně je společností s ručeným omezením, která disponuje oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z úvěrové smlouvy ze dne 14. 6. 2021, [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná se písemně dohodly, že žalobkyně dočasně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a že žalovaná předmětné peněžní prostředky nejpozději do 12. 7. 2021 vrátí a žalobkyni navíc uhradí i sjednaný souhrnný poplatek ve výši 2 988 Kč. Účastníky řízení bylo rovněž dohodnuto, že pro případ, kdy by žalovaná předmětné peněžní prostředky žalobkyni neuhradila ve smluveném termínu, bude žalobkyně oprávněna požadovat po žalované rovněž úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % denně z dosud neuhrazené částky, a to za každý den prodlení s plněním této povinnosti.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její příjmy činí 23 000 Kč měsíčně, výdaje 6 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení 8 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 10 500 Kč a měsíční splátky úvěrů činí 2 900 Kč. Na základě ověření žalovanou uvedených údajů žalobkyně zjistila, že čistý příjem domácnosti žalované byl celkem 16 237 Kč a naproti tomu náklady celkem 15 130 Kč.

7. Z potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne 14. 12. 2021, soud zjistil, že žalobkyně ke dni 14. 6. 2021 převedla ve prospěch účtu č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč.

8. Z informace [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], soud zjistil, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] byla od 14. 6. 2021 žalovaná, přičemž dne 14. 6. 2021 byla na tento účet z účtu žalobkyně připsána částka 8 000 Kč.

9. Z fotografie [číslo obč. průkazu] a osoby držící tento občanský průkaz soud zjistil, že na fotografii zachycená osoba je žalovaná.

10. Z fotografie oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory soud zjistil, že Úřad práce České republiky – [anonymizováno] [pobočka] [anonymizováno] dopisem ze dne 9. 3. 2018 oznámil žalované, že od 1. 3. 2018 bude rodičovský příspěvek na dítě [jméno] [příjmení], [datum narození], činit 7 000 Kč měsíčně.

11. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 1. 2019 soud zjistil, že invalidní důchod žalované byl od ledna 2019 ve výši 6 157 Kč měsíčně.

12. Z fotografie ústřižku složenky ze dne 20. 5. 2021 soud zjistil, že téhož dne byl žalované vyplacen invalidní důchod ve výši 6 960 Kč.

13. Z výpisu z registru platebních informací ze dne 14. 6. 2021 soud zjistil, že k tomuto dni měla žalovaná peněžní závazky ve výši 6 645 Kč, které byla povinna splnit do 6. 7. 2021 a ve výši 34 484 Kč, které byla povinna splnit do 1. 6. 2021, avšak ke dni 31. 5. 2021 uvedená částka ještě nebyla žalovanou uhrazena. Žalovaná měla v minulosti také minimálně pět dalších peněžních závazků, kdy nejméně ve čtyřech případech opakovaně neplnila tyto své závazky řádně a včas tak, že byly mimosoudně vymáhány. Poslední z těchto závazků byl žalovanou po několikaletém mimosoudním vymáhání uhrazen pouhých 7 dní předtím, než žalobkyně poskytla žalované projednávané peněžní prostředky.

14. Z tabulky označené jako„ [anonymizována dvě slova]“ soud zjistil, že žalovaná u žalobkyně opakovaně žádala o poskytnutí peněžních prostředků, kdy jí byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 17 000 Kč, přičemž peněžní prostředky vrácené žalovanou žalobkyni po sjednaném termínu jejich vrácení byly ve výši 14 412 Kč.

15. Z písemných upomínek ze dne 12. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla téhož dne žalobkyní vyzvána k úhradě v předmětném řízení nárokované částky.

16. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na projednávanou věc.

17. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná žalobkyni v souvislosti s projednávaným nárokem cokoliv uhradila.

18. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

19. Po právní stránce soud věc posuzoval podle ustanovení § 2390 o. z. podle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 419 o. z., je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 1958 odst. 2 o. z. platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

26. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

32. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně sice prověřila úvěruschopnost žalované, avšak z výsledků tohoto posouzení vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky a další sjednané poplatky splácet. Žalobkyně zjistila, že zatímco disponibilní příjmy žalované činily částku 16 237 Kč, její náklady byly celkem ve výši 15 130 Kč. Rovněž bylo zjištěno, že žalovaná měla v minulosti celou řadu závazků, které splácela pouze se značnými obtížemi, v důsledku mimosoudního vymáhání, a to v řádu let po lhůtě jejich splatnosti. Dále bylo žalobkyní zjištěno, že žalovaná ke dni 31. 5. 2021 dosud nesplnila svůj závazek do 1. 6. 2021 uhradit peněžní prostředky ve výši 34 484 Kč, a ke dni 6. 7. 2021 byla povinna uhradit další peněžní prostředky ve výši 6 645 Kč. V souvislosti s účastníky uzavřenou smlouvou o zápůjčce měla žalovaná ke dni 12. 7. 2021 uhradit částku 10 988 Kč. V kontextu všech shora uvedených skutečností je tak zřejmé, že existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splatit v měsíci červenci roku 2021 účastníky smluvenou částku, když jen samotné výdaje na splnění peněžních závazků žalované v tomto měsíci převyšovaly žalobkyní zjištěný disponibilní příjem žalované.

33. V kontextu shora uvedených skutečností tak soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Žalobkyně však nepostupovala s odbornou péčí ohledně posouzení schopnosti žalované žalobkyni poskytnutou zápůjčku a další sjednané poplatky vrátit a splácet a žalovanou a žalobkyní uzavřená smlouva o zápůjčce je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 o. z. a § 588 o. z.).

34. V souladu s tímto závěrem soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávané neplatné smlouvy poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 8 000 Kč.

35. Ve vztahu k prodlení žalované s vrácením těchto peněžních prostředků soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 8 000 Kč v rámci předžalobních upomínek ze dne 12. 1. 2022, a to s ohledem na zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele ve smyslu § 1958 o. z., se splatností nejpozději do 13. 1. 2022.

36. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 567 Kč, přičemž tato částka představuje 25,14 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,57 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 612 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.