23 C 145/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 155 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 155 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 155 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu částky 1 155 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku z titulu neuhrazeného jízdného a neuhrazené přirážky k jízdnému. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne datum uskutečnil přepravu dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným společností právnická osoba, (dále jen„ původní věřitelka“), konkrétně vlakovou linkou číslo mezi stanicemi anonymizována dvě slova příjmení a obec – část obce. Prostřednictvím provedené přepravní kontroly bylo na výzvu původní věřitelkou pověřené osoby zjištěno, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Původní věřitelka proto vyzvala žalovaného jak k úhradě dlužného jízdného, tak k úhradě přirážky k jízdnému. Žalovaný však na výzvu původní věřitelky nereagoval a původní věřitelce ničeho nezaplatil. Původní věřitelkou však nebylo právo domáhat se na žalovaném zaplacení neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému na žalobkyni převedeno. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě zavazuje dopravce přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Povinnost k úhradě jízdného z nástupní do cílové stanice, popř. z výchozí stanice, a přirážky k jízdnému, pro případ přepravy bez platného jízdního dokladu, a to na výzvu pověřené osoby stanoví ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky o přepravním řádu a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. S ohledem na shora uvedený závěr o skutkovém stavu a jeho právní posouzení soud z důvodu nedostatku věcné legitimace žalobkyně žalobu zamítl. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde; nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 4/2016, ze dne 30. 11. 2016). Nositelkou hmotného práva, a sice nároku na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému, byla v uvedeném případě původní věřitelka. Žalobkyně však v projednávané věci neunesla své důkazní břemeno stran postoupení oprávnění domáhat se na žalovaném zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému z původní věřitelky na žalobkyni, a proto soud rozhodl výše uvedeným způsobem. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti, aby jí soud o nutnosti doplnění důkazů poskytl poučení podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 141 odst. 1 o. s. ř. s tím, že zcela úspěšnému žalovanému v řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).