23 C 146/2024
č. j. 23 C 146/2024-23
V PLATNOSTICitované zákony (16)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 6
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 419 § 570 § 607 § 1958 § 1968 § 1970 § 2395 § 2991 § 2993
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 2 § 9 § 86 § 87
Plný text
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 773 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 3 773 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 800 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a z částky 9 800 Kč od 15. 7. 2023 do 11. 12. 2023.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 548 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 773 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena na základě žalovanou poskytnutých výpisů z jeho bankovního účtu či výplatních pásek a žalobkyní zjištěných údajů z dostupných relevantních databází. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit úrok ve výši 40 % z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků měsíčně, a to vždy do každého 10. dne v měsíci. Žalovaná se však s úhradou předmětných úroků dostala do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků ke dni 14. 7. 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě jistiny ve výši 7 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 800 Kč.
2. Žalovaná se v předmětném řízení nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených listin učinil soud následující dílčí skutkové závěry.
5. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 21. 3. 2023 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=21.3.2023&p_ses_idx=339) soud zjistil, že žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 21. 3. 2023 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.
6. Z listiny nadepsané „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, z fotografií občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištěnce, jakož i z listin nadepsaných jako „Potvrzení o platbě“ a listin nadepsaných jako „Výpis z účtu“ soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaná (mimo jiné) dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč žalobkyní žalované, které měla žalovaná žalobkyni v nespecifikovanou dobu vrátit a navíc žalobkyni uhradit částku ve výši 40 % z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků měsíčně, a to vždy ke každému 10. dni v měsíci. Téhož dne žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč.
7. Z listin nadepsaných jako „Výpis z účtu“, listiny nadepsané jako „Oznámení o změně sociální dávky státní sociální podpory“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované dočasně jí poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za žalobou tvrzených podmínek vrátit a uhradit vycházela z informace, že se žalovaná nacházela na rodičovské dovolené s příjmem z rodičovského příspěvku ve výši 12 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla rovněž pravidelným příjemcem měsíčních příspěvků na celkem dvě děti ve výši průměrně nepřesahující 2 000 Kč a výživného ve výši 900 Kč měsíčně. Saldo bankovního účtu žalované bylo za období října roku 2022 až ledna roku 2023 prakticky nulové či dokonce záporné hodnoty, přičemž v lednu roku 2023 byly žalované dočasně poskytnuty peněžní prostředky od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Žalovaná rovněž řádně a včas neuhradila cenu elektřiny, kterou následně formou částečných plateb.
8. Z listiny nadepsané „Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“ a z internetové aplikace České pošty s. p. „Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalobkyně dne 6. 12. 2023 písemně vyzvala žalovanou (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků, a to do tří dnů.
9. Z ostatních listin soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.
10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na dílčí skutková zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.
11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
13. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
22. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, jak je specifikováno v bodě 5. tohoto rozsudku, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Žalobkyni tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
23. Před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně ověřila, že žalovaná je na mateřské dovolené, má příjem z rodičovského příspěvku ve výši 12 000 Kč měsíčně a jakož i příjmy z přídavků na dvě děti a výživného v souhrnné výši přibližně 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná však pravidelně hospodařila s nulovým či záporným měsíčním zůstatkem. Před uzavřením předmětné smlouvy byl žalované poskytnut jiný spotřebitelský úvěr, popř. zápůjčka. Žalovaná měla před uzavřením předmětné smlouvy rovněž dluh za elektřinu.
24. Výše uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
25. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným. Žalobkyně zjistila, že žalovaná měla před poskytnutím úvěru dvě děti, na které pobírala příspěvky a její pravidelný měsíční příjem představoval rodičovský příspěvek a nestandardně nízké výživné. Žalovaná byla navíc před uzavřením předmětné smlouvy příjemcem jiného úvěru či zápůjčky a rovněž byla dlužníkem z dluhu za elektřinu. Takto zjištěné skutečnosti přesto nevedly žalovanou k tomu, aby blíže prověřila zejména charakter a výši výdajů žalované, které vyústily neschopnost žalované uhradit řádně a včas cenu za elektřinu či potřebu opakovaného čerpání úvěrů či zápůjček. V posuzované věci tedy nelze dospět k závěru, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neprověřila vůbec, nýbrž k závěru, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, ve smyslu posouzení její schopnosti splácet předmětný spotřebitelský úvěr včetně úhrady úroků, posoudila zcela nedostatečně a dostatečně zjištěné údaje dále neprověřila, ačkoliv tak s ohledem na svoji zákonnou povinnost učinit měla. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající ze shora citované právní úpravy je totiž nutno interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr tento úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 26 ICm 2690/2021).
26. S ohledem na v předchozím odstavci uvedené skutečnosti je tak třeba považovat předmětnou smlouvy o spotřebitelském úvěru za neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
27. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2993 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinny si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč.
28. Ve vztahu k prodlení žalované s vrácením těchto peněžních prostředků soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 7 000 Kč byla vyzvána prostřednictvím písemné výzvy žalobkyně dne 6. 12. 2023. Splatnost výše uvedené částky byla ve smyslu zákonné úpravy času plnění a výzvy žalobkyně stanovena uplynutím lhůty tří dnů od dodání shora specifikované výzvy do faktické dispozice žalované (§ 570 o. z., § 607 o. z. a § 1958 o. z.), kdy k tomuto dodání došlo právě dne 6. 12. 2023.
29. Pro úplnost soud doplňuje, že ve vztahu k určení splatnosti bezdůvodného obohacení vycházel ze skutečnosti, že ke dni 11. 12. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě předmětných peněžních prostředků, kdy žalovaná nereagovala tak, že by žalobkyní poskytnutá lhůta nebyla přiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud tak vyšel ze závěru, že mezi účastníky žádný spor o době přiměřené možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nevznikl.
30. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 548 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (ve výši 4 596,88 Kč, tj. 37,85 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (ve výši 7 549,45 Kč, tj. 62,15 %) při výsledku 24,30 % z částky 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč). V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.