23 C 151/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 9. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nesplacené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč poskytnuté mu dne 8. 4. 2019 společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřené smlouvy o poskytnutí podnikatelské zápůjčky, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovaným neuhrazený poplatek ve výši 500 Kč.

2. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

3. Předchůdkyně žalobkyně dne 8. 4. 2019 převedla ve prospěch účtu číslo [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se následně dohodly na převodu práv domáhat se vůči žalovanému úhrady žalobou požadované částky.

4. Vzdor tvrzení žalobkyně však soud z žalobkyní předložených důkazů nezjistil, že by žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2 000 Kč, a to převodem na účet číslo [bankovní účet], které by se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit do 8. 5. 2019 a že by se žalovaný za dočasné poskytnutí těchto finančních prostředků zavázal předchůdkyni žalobkyně, rovněž do 8. 5. 2019, uhradit poplatek ve výši 500 Kč.

5. Podle ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen„ nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

6. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

7. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření smlouvy o zápůjčce mělo dojít akceptací žádosti žalovaného o poskytnutí předmětné zápůjčky, tedy akceptací nabídky žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně, v řízení nebylo dostatečně tvrzeno ani prokázáno, s jakým obsahem a zda vůbec žalovaný žádost o poskytnutí zápůjčky vůči předchůdkyni žalobkyně učinil. Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav absence nezbytných skutkových tvrzení a objektivní nejistoty o jejich existenci, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

12. Soud nemohl žalobou vznesený nárok posoudit ani jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť v řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, zda předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 2 000 Kč poskytla skutečně žalovanému. Rovněž ani o této skutečnosti nemohla být žalobkyně, s ohledem na svoji absenci při jednání, ve smyslu § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. poučena.

13. V kontextu všech shora uvedených skutečností proto soud žalobkyní vznesený nárok zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.