23 C 154/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 34 365 Kč s příslušenstvím + 12 502 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 006 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 006 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 23 861 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 365 Kč od 28. 12. 2023 do 10. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 359 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 34 365 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 277,01 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 847,95 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 12. 2023 dosáhne částky 115 027 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalované úhrady částky 46 867 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , anonymizováno, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a které se žalovaná spolu s nominálním úrokem ve výši 85,49 % ročně zavázala vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 997 Kč, a to od měsíce srpna roku 2023 vždy do 19. dne příslušného měsíce. Úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík), interního scoringu i jiných zdrojů (např. doklady o příjmech). Žalovaná rovněž neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná však žalobkyni na uvedený úvěr uhradila ke dni 15. 9. 2023 a ke dni 13. 10. 2023 částky ve výši 1 997 Kč. V důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru splatné dne 19. 10. 2023, a to po dobu delší jak 65 dní, tak došlo ke dni 26. 12. 2023 k zesplatnění úvěru (jistina ve výši 32 567,80 Kč), a tím i k povinnosti žalované k úhradě celé jistiny úvěru včetně úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 26 847,95 Kč od 28. 12. 2023 do 17. 1. 2024 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 847,95 Kč do zaplacení maximálně však do částky 115 027 Kč, jakož i (na základě smluvního ujednání účastníků) ke vzniku povinnosti žalované uhradit smluvní pokutu v souhrnné výši 13 500 Kč, stejně tak jako povinnosti žalované nahradit náklady spojené s jejím upomínáním v souhrnné výši 800 Kč. Jakkoliv byla žalovaná žalobkyní k úhradě zesplatněného úvěru včetně dalších nároků opakovaně vyzývána, do dne vyhlášení rozsudku ničeho neuhradila.

2. Ve svém doplnění žaloby žalobkyně upřesnila postup, jakým zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, kdy ohledně této skutečnosti akcentovala zejména informace uvedené samotnou žalovanou a prohlášení žalované o skutečnosti, že právě tyto jí poskytnuté informace byly pravdivé a úplné.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a z listiny nadepsané „Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu“ soud zjistil, že žalobkyně je akciová společnost, která ke dni 26. 7. 2023 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

6. Z listin nadepsaných „Předsmluvní formulář“, „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“, „Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“, „Prohlášení klienta“, „Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Dodejka“ a z fotografií občanského průkazu, soud zjistil, že žalovaná dne 26. 7. 2023 písemně požádala žalobkyni (pod označením této své žádosti číslem , anonymizováno, ) o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 27 000 Kč s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalovaná žalobkyni vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí peněžní prostředky ve výši odpovídající nominální úrokové sazbě 85,49 % ročně z žalovanou žalobkyni dosud nevrácených peněžních prostředků, to vše prostřednictvím pravidelných 48 měsíčních plateb tak, jak je v podrobnostech uvedeno v rozpisu těchto plateb. Žalovaná rovněž, prohlásila, že veškeré údaje, které v souvislosti s předmětnou žádostí či návrhem žalobkyni poskytla či poskytne, jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně uvedenou žádost a návrh žalované akceptovala, přičemž tuto skutečnost žalované oznámila dopisem.

7. Z listin nadepsaných „Hodnocení klienta“, „Výpis transakcí z účtu Běžný účet 1 , č. účtu, “, „Výpis záznamů z registru SOLUS“ a „Výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI)“ soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované zejména jí dočasně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit další sjednané platby vycházela mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání žalované ve výši 25 000 Kč, z výdajů žalované ve výši životního minima ve výši 4 860 Kč měsíčně či z nákladů na bydlení ve výši 2 915 Kč měsíčně. Žalobkyně vyhodnotila, že volné peněžní zdroje žalované (po odečtení peněžní rezervy ve výši 1 000 Kč měsíčně) jsou ve výši 15 225 Kč měsíčně. Žalobkyně dále vycházela z tvrzení žalované, že žalovaná je od 5. 12. 2022 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „, právnická osoba, ), že žalovaná má střední odborné vzdělání s maturitou a žije sama ve vlastním bydlení. Výplata mzdy z tohoto zaměstnaní byla vždy ke 17. dni v měsíci. Žalovaná prohlásila, že v této listině jí uvedené údaje poskytla žalobkyni v souvislosti s projednávanou žádostí o dočasné poskytnutí peněžních prostředků, že tyto údaje jsou pravdivé a úplné a že žádné údaje žalobkyni nezatajila. Žalobkyně dále vycházela ze skutečnosti, že společnost , právnická osoba, . za období od 14. 4. 2023 do 13. 7. 2023 poskytla ve prospěch bankovního účtu žalobkyně peněžní prostředky v průmětné výši 25 451 Kč měsíčně, a to pod označením „, Anonymizováno, “. Dále ze skutečnosti, že žalovaná neměla v registru zájmového sdružení právnických osob SOLUS, zájmové sdružení právnických osob, IČO 69346925, se sídlem Antala Staška 510/38, Krč, 140 00 Praha, (dále jen „registr SOLUS“), v tomto registru ke dni 20. 7. 2023 evidován žádný záznam. Konečně žalobkyně rovněž vycházela ze skutečnosti, že k osobě žalované byly ke dni 20. 7. 2023 v registru zájmového sdružení právnických osob CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, z. s. p. o., IČO 71236384, se sídlem Štětkova 1638/18, 140 00 Praha, (dále jen „registr NRKI“), evidovány čtyři kategorie s nejnižším možným počtem bodů (resp. v jedné z kategorií byl počet bodů ve čtvrtém stupni ze šesti možných, přičemž prvnímu stupni odpovídá nejvyšší možný počet bodů a v šestém stupni naopak), přičemž čím nižší počet bodů registr NRKI eviduje, tím spatřuje ve vztahu k dané osobě vyšší riziko nemožnosti řádného plnění finančních závazků.

8. Z listin nadepsaných „Doklad o vyplacení úvěru“ a „Výpis transakcí z účtu Běžný účet 1 , č. účtu, “ soud zjistil, že z bankovního účtu žalobkyně byly ve prospěch bankovního účtu žalované dne 26. 7. 2023 přikázány peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč.

9. Z listiny nadepsané „Karta klienta“ soud zjistil, že žalobkyně eviduje v souvislosti s dohodou účastníků specifikovanou v bodě 6. tohoto rozsudku úhradu peněžních prostředků v souhrnné výši 3 994 Kč.

10. Z listin nadepsaných „Předžalobní výzva“ a „Podací arch“ soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 5. 4. 2024 prostřednictvím poštovní přepravy žalované písemnou výzvu k okamžité úhradě žalobou nárokované částky.

11. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

15. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

16. Podle § 1732 odst. 1 platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

17. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

18. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla přijetím nabídky žalované žalobkyní (§ 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z. a § 1740 odst. 1 o. z.) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Žalobkyni tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

29. Před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá záznam v registru SOLUS. V registru NRKI byla žalovaná hodnocena s vyšším rizikem nesplácení úvěru.

30. Ve vztahu k příjmům žalované žalobkyně vycházela z žalovanou uvedených příjmů ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč měsíčně. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že skutečnost, že žalobkyně je zaměstnána (včetně výše jejího příjmu) ověřila na základě výpisu z účtu žalované nemohla být výše příjmů žalované žalobkyní tímto způsobem ověřena, neboť se sice jedná o výpisy z bankovního účtu žalované, na který byly poukázány peněžní prostředky od společnosti , právnická osoba, , avšak z jakého titulu a pro koho byly tyto peněžní prostředky poukázány, zejména za situace, kdy jsou jednotlivé převody označeny „, Anonymizováno, “ z uvedeného výpisu zjistit nelze.

31. Ohledně výdajů žalované žalobkyně vycházela z žalovanou tvrzených nákladů na bydlení v souhrnné výši 3 915 Kč měsíčně. Dále žalobkyně stran výdajů žalované zohlednila částku představující životní minimum ve výši 4 869 Kč a finanční rezervu ve výši 1 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že z těchto skutečností žalobkyně vycházela i při tzv. interním scoringu žalované.

32. Žalobkyně sama uvedla, že např. bankovní výpisy z účtu žalované, složenky či další jiné podklady, z nichž by bylo patrno nakládání s peněžními prostředky žalované po určitý časový úsek předcházející poskytnutí úvěru a z nichž by mohl být učiněn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalované, neměla k dispozici a plně v tomto spoléhala na informace poskytnuté samotnou žalovanou a výši životního minima včetně finanční rezervy.

33. Na základě souhrnu všech těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná disponovala volnými zdroji ke splácení žalobkyní poskytnutého úvěru ve výši 15 225 Kč měsíčně, což pro účely plnění závazků žalované vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru vyhodnotila jako dostačující.

34. V souvislosti s výše uvedenými informacemi tak soud připomíná s ustanoveními § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru související judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, „vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 pak platí, že při komplexním posuzování věci nelze odděleně vycházet pouze z eventuální lehkovážnosti dlužníka bez přihlédnutí ke škále dalších aspektů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je jednoznačně povinen prověřit spotřebitelovu platební schopnost. Uvedený požadavek není přísný a nepřiměřený a naopak se jedná o výchozí zásadu, kterou by obecné soudy měly vždy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je výslovně zakotvená zákonem.

35. Vnitrostátní judikatura pak není v rozporu ani se závěry, které k uvedené problematice učinil Soudní dvůr Evropské Unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady. Předmětný článek sice neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem, ale současně však poskytovatel úvěru musí být schopen tyto údaje řádně vyhodnotit, když posouzení úvěruschopnosti není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu tyto údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí [např. pokud zjistí, že spotřebitel má místo práce sjednané mimo své bydliště či korespondenční adresu podle smlouvy o úvěru, je povinností poskytovatele úvěru vyzvat spotřebitele k doplnění informací o jeho výdajích spojených např. s dojížděním do práce, nebo v případě tvrzeného vlastního bydlení spotřebitele by měl poskytovatel úvěru trvat na doložení tohoto bydlení a podle jeho formy (rodinný dům, byt) posoudit, zda údaje poskytnuté spotřebitelem o výši výdajů spojených s bydlením odpovídají typu tohoto bydlení, popř. pokud spotřebitel uvádí příjmy jen z dávek vyplácených státem a rozdíl mezi příjmy a výdaji je roven či se blíží uvažované splátce úvěru, měl by poskytovatel úvěru důsledně trvat na řádném doložení výdajů spotřebitele a ne uplatnit obecný údaj o životním minimu, neboť je zde velká pravděpodobnost, že spotřebitel úvěr potřebuje ke krytí svých běžných výdajů, což značí jeho budoucí problémy se splácením úvěru].

36. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně skutečně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným, povrchním, vycházejíc z tvrzení žalované, databází dlužníků či dokonce z právními předpisy indexovaných nákladů životního minima a podobně. U řady shora popsaných faktorů podstatných pro posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně spokojila pouze s pravděpodobností jejich existence, nikoli s jejich prověřením.

37. V projednávané věci se žalobkyně i přes shora popsané nesrovnalosti spokojila s tvrzením žalované ve vztahu k původu a výši jejích příjmů k okamžiku učinění návrhu na uzavření předmětné úvěrové smlouvy (resp. s jejich nedostatečným ověřením tak, jak je popsáno shora), jakož i s jejím tvrzením, že náklady na bydlení žalované ve vlastním bydlení včetně energií činily v předmětném období částku 3 915 Kč měsíčně, a to ačkoliv byly uvedené náklady v rozporu s obvyklou životní zkušeností [a to i s ohledem na měsíční náklady na bydlení v Karlovarském kraji pro rok 2023 uváděné Českým statistickým úřadem ve výši 8 027 Kč (dostupné na https://csu.gov.cz/produkty/statisticky-bulletin-karlovarsky-kraj-1-az-4-ctvrtleti-2023].

38. Další tvrzené náklady žalované (náklady na dopravu, jídlo a ostatní náklady) byly uvedeny pouze ve výši životního minima pro dané období roku 2023 (ve smyslu zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném do 31. 12. 2023), tedy ve výši 4 860 Kč. Žalovaná nebyla žalobkyní prověřována prostřednictvím Centrální evidence exekucí, a to ačkoliv databáze SOLUS a NKRI (kde navíc žalovaná buď vůbec nebyla vedena či byla vedena s negativním hodnocením), prostřednictvím kterých nejsou poskytovatelé spotřebitelských úvěrů povinni se navzájem informovat o bonitě a platební morálce svých klientů, neposkytují na rozdíl od Centrální evidence exekucí poskytovateli jistotu, že spotřebitel, o němž není v těchto databázích evidován žádný záznam, se neocitl s jiným úvěrovým dluhem v prodlení. Výše uvedené žalovanou poskytnuté informace tak měly, s ohledem na nutnost postupu žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a vyvolané pochybnosti o správnosti údajů tvrzených žalovanou, vést žalobkyni k prověření úvěruschopnosti nikoliv převážně na základě žalovanou tvrzených informací, ale jejich následným doložením a ověřením shora popsaným způsobem.

39. Na základě všech skutečností uvedených výše tak má soud za to, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí, zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, čímž porušila povinnost vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona.

40. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru neplatnou (§ 87 odst. 1 o. z.).

41. S přihlédnutím k ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. soud dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná jsou (v kontextu shora učiněného závěru) povinny si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávané neplatné smlouvy poskytly, a žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 23 006 Kč.

42. Ve vztahu k prodlení žalované s vrácením těchto peněžních prostředků soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou (§ 570 odst. 1 o. z.) k okamžitému plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 23 006 Kč v rámci výzvy, která byla žalované doručena dne 9. 4. 2024. Okamžik doručení byl stanoven s přihlédnutím k běžné délce doručování zásilek prostřednictvím poštovní přepravy, jakož i postoji samotné žalované, která uvedenou skutečnost jakkoliv nerozporovala. S ohledem na zákonnou úpravu času plnění (§ 1958 o. z.) pak soud dovozuje, že žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 23 006 Kč nejpozději do 10. 4. 2024. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 006 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.).

43. Pro úplnost soud doplňuje, že ve vztahu k určení splatnosti bezdůvodného obohacení vycházel ze skutečnosti, že ke dni 10. 4. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě předmětných peněžních prostředků, kdy žalovaná nereagovala tak, že by předmětná lhůta nebyla přiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud tak vyšel ze závěru, že mezi účastníky žádný spor o době přiměřené možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nevznikl.

44. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu žalobkyně zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.