23 C 156/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl soudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 676 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 283 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 283 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 15 393 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 676 Kč od 27. 9. 2025 do 2. 3. 2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 393 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 296 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311015626.

1. Předmětem řízení byl původní nárok žalobkyně na zaplacení částky 29 676 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, se adresa, IČO IČO, na jejímž základě poskytla tato žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností do 26. 9. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Usnesením soudu ze dne 4. 6. 2026 č. j. 23 C 156/2026-21 bylo řízení zastaveno co do částky 1 777 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 777 Kč od 27. 9. 2025 do zaplacení, a to z důvodu zpětvzetí žaloby po výzvě soudu.

3. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

5. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl splatný jednorázově do 26. 9. 2025. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 % a procentní sazba nákladů činila 1 141 %. Z potvrzení o provedené platbě a zprávy právnická osoba bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena dne 20. 5. 2025 částka 5 200 Kč, dne 1. 7. 2025 částka 8 100 Kč, dne 3. 7. 2025 částka 4 000 Kč a dne 10. 7. 2025 částka 1 500 Kč od společnosti právnická osoba. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 vč. příloh a seznamu pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností právnická osoba žalobkyni. Oznámením ze dne 21. 2. 2026 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky. Výzvou k úhradě ze dne 21. 2. 2026, kterou dle podacího lístku ze dne 24. 2. 2026 žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému, bylo doloženo, že žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů.

6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

8. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

10. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání právní předchůdkyně žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, RPSN 1 141 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Soud má za to, že sjednaná úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2025 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu do 8 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého úroku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

16. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tím, zda byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, uvedla, jak bylo postupováno, nicméně uvedené zůstalo jen na úrovni tvrzení.

17. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

18. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 20 000 Kč bylo uhrazeno 5 717 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z poskytnuté částky zbývá k úhradě 14 283 Kč. Tato částka tak byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 21. 2. 2026, která mu byla odeslána doporučeně dne 24. 2. 2026 (úterý). V následujících třech dnech se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, tj. do 27. 2. 2026. Lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 28. 2. 2026, resp. 2. 3. 2026 (pondělí). Ode dne následujícího, tj. 3. 3. 2026, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 4 676 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 676 Kč od 27. 9. 2025 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 14 283 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 3. 3. 2026 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 32 546,44 Kč (jistina a úrok 11,5 % ročně z částky 29 676 Kč za období od 27. 9. 2025 do 30. 7. 2026 ve výši 2 870,44 Kč), přiznáno bylo 14 958,02 Kč (jistina 14 283 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 3. 3. 2026 do 30. 7. 2026 ve výši 675,02 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná v 46 %, žalovaný v 54 %. Jelikož úspěch obou účastníků byl téměř shodný, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

20. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 296 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 484 Kč a dosud bylo zaplaceno 1 188 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.