23 C 157/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově samosoudcem Mgr. Františkem Sedláčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručováním ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 16 302 Kč s příslušenstvím rozhodl

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 903 Kč s 9,75 % ročně od 1. 7. 2019 z 2 935 Kč, od 2. 7. 2019 z 587 Kč, 10 % ročně od 1. 1. 2020 z 3 162,23 Kč, 8,25 % ročně od 1. 8. 2020 z 9 218,77 Kč, vždy do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o 399 Kč s 9,75 % ročně za 1. 7. 2019 z 587 Kč, 10 % ročně od 1. 1. 2020 z 359,77 Kč, 8,25 % ročně od 1. 8. 2020 z 39,23 Kč, vždy do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení 1 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 16 302 Kč s úroky z prodlení 9,75 % od 1. 7. 2019, 10 % od 1. 1., vždy z 3 522 Kč, 8,25 % od 1. 8. 2020 z 9 258 Kč, vždy do zaplacení, neboť se žalovaným měla uzavřenu nájemní smlouvu na byt 5 v [obec a číslo] do [datum]. Pro neplacení nájemného a služeb byl nájem neprodloužen a podána žaloba na vyklizení, jíž soud vyhověl v řízení 10 C 43/2019. Byl podán návrh na výkon rozhodnutí vyklizením pod 28 E 27/2019, jež bylo provedeno v prosinci 2019. Žalovaný neplatil nájemné za leden až prosinec po 587 Kč a služby s užíváním bytu dle vyúčtování 2019 9 258 Kč.

2. Účastníci podepsali nájemní smlouvu, dle níž od [datum] do [datum] bylo žalovanému umožněno užívat byt 5 v [obec a číslo] ve vlastnictví [obec], žalovaný se zavázal platit žalobkyni nájemné a zálohy na služby ve výši v evidenčním listu do posledního dne měsíce, za nějž se platí; vyrovnání skutečné výše nákladů a záloh na služby se zavázali provést v den uvedený ve vyúčtování. Žalobkyně předepsala měsíčně za užívání bytu a jeho zařízení nájemné 587 Kč, platby za anténu 50, osvětlení 14, studenou vodu 190, teplou vodu 418, teplo 625 Kč. Uvedené platby v 2019 neplatil. Vyklizení bylo provedeno [datum] Náklady za anténu, osvětlení, teplo, vodu, vodoměr za [anonymizováno] až [datum] byly 9 258,45 Kč; žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku 9 258 Kč do 30. 7. 2020.

3. Existence nájemního poměru a platební povinnosti vyplývají z nájemní smlouvy z [datum]; výše předepsaného nájemného a záloh na služby z evidenčního listu nájemníka pro říjen 2017, obé podepsáno účastníky; neplacení plateb v 2019 z upomínky žalobkyně z 10. 7. 2019, za další období z dále uvedeného vyúčtování; provedené vyklizení z výzvy žalobkyně k vyklizení po ukončení nájmu bytu z [anonymizováno] s potvrzením pošty a podpisem žalovaného na dodejce z 28. 11. 2018, výzvy žalobkyně k vyklizení bytu z 10. 1. s potvrzením pošty na dodejce o vhození do schránky (den nečitelný) 1. 2019, žaloby [obec] z 4. 2. 2019 o vyklizení bytu, vyhovujícího rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 21. 3. 2019, 10 C 43/2019-19, návrhu [obec] na výkon rozhodnutí vyklizením bytu z 6. 6. 2019, vyhovujícího usnesení Okresního soudu v Sokolově z 13. 9. 2019, 28 E 27/2019-4, zejména však ze soudního oznámení o vyklizení uvedeného dne z 18. 11. 2019; skutečné náklady za vymezené služby a jejich splatnost z vyúčtování žalobkyně z 20. 3. s přiloženým vyúčtováním spotřeb jednotlivých služeb bytu [anonymizováno] - [anonymizováno] z 3. 3. 2020 o výpočtu nákladů za celý dům a jejich rozdělení u tepla, vody, nákladů za vodoměry, když označení bytu žalovaného [číslo] bylo uvedeno zjevně omylem.

4. Žalovaný nezaplatil žalobkyni za užívání bytu 5 v [obec a číslo] za 2019 po 587 Kč a cenu za plnění s užíváním bytu 9 258 Kč, vyklizen byl [datum].

5. Pronajímatelka, žalobkyně, dle § 2295 zákona 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen o. z.), má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neboť nájemce, žalovaný, jí neodevzdal byt v den skončení nájmu, [anonymizováno], až do dne, kdy ho skutečně odevzdal, [datum]; 587 Kč za (11 a 12 dnů, 1. až 12. 12. / 31 dnů, prosinec) měsíců činí 6 684,23 Kč; žalobkyně nezohlednila, že od 13. do 31. 12. 2019 žalovaný již neměl možnost byt užívat, tedy nebyl povinen ani platit odpovídající náhradu 359,77 Kč, v tomto rozsahu byla žaloba i s úrokem zamítnuta. Náhrady byl povinen platit, stejně jako nájemné v době trvání nájmu, do konce příslušných měsíců, čas plnění byl přesně ujednán, proto dle § 1958 (1) o. z. byl dlužník, žalovaný, povinen plnit bez vyzvání věřitelky, žalobkyně. V případě náhrady nájemného za březen, červen, srpen, listopad 2019 připadly poslední dny lhůty k zaplacení na sobotu anebo neděli, proto jimi dle § 607 o. z. byly nejblíže následující pracovní dny, 1. 4., 1. 7., 2. 9., 2. 12. 2019. Po žalovaném, jenž je v prodlení se splácením peněžitých dluhů, náhrad nájemných, dle § 1970 o. z. mohla žalobkyně požadovat zaplacení úroků z prodlení. Jejich výši stanoví vláda v § 2 nařízení 351/2013 Sbírky, jímž se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem, upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a údajů o skutečných majitelích, tak, že odpovídají ročně repo sazbě, stanovené Českou národní bankou pro 1. dny kalendářních 1/2letí, v nichž došlo k prodlením, zvýšeným o 8% bodů. Dle a) úředních sdělení Banky 21/ 2018, 8/ 2019, o úpravě základních úrokových sazeb, byla stanovena limitní sazba pro 2T REPO operace od 2. 11. 2018 1,75 %, od 3. 5. 2019 2 %, úroková sazba tak byla u náhrad za leden až květen 2 935 Kč 9,75 %, za červen až 12. 12. 2019 10 %. Soud však dle § 153 (2) zákona 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), nemohl překročit návrh, žalobu, účastnice, žalobkyně, a přisoudit více, než čeho se domáhala, proto z náhrady 587 Kč za červen byla přiznána sazba jen 9,75 %, žaloba však byla zamítnuta o tento úrok za 1. 7. 2019, kdy ještě prodlení nenastalo. Ke zbývajícím 3 162,23 Kč za červenec až 12. 12. 2019 bylo přiznáno odpovídajících 10 %. Úroky u podstatné části náhrad byly dle žaloby přiznány později.

6. V domě s bytem, kde užívací vztah vznikl dle jiné právní skutečnosti, než je uvedena v zákoně 67/2013 Sbírky, jímž se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen zákon o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů), užíváním po skončení nájmu, se dle § 11 řídí tyto vztahy přiměřeně tímto zákonem. Skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtovala poskytovatelka, žalobkyně, příjemci služeb, žalovanému, dle § 7 zákona o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů za zúčtovací období 2019, vyúčtování mu doručila do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, což se předpokládá vzhledem k tomu, že bylo žalovanému adresováno a nenamítl opak; ve vyúčtování bylo uvedeno členění dle poskytovaných služeb, včetně 0 Kč, celkové výše přijatých měsíčních záloh, plateb, tak, že výše rozdílu byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování; finanční vyrovnání dle nájemní smlouvy bylo dohodnuto na lhůtu, uvedenou ve vyúčtování, 31. 7. 2020. I když vyúčtování bylo provedeno za celý rok, bez zohlednění, že žalovaný od 13. 12. 2019 neměl možnost byt užívat, je pravděpodobné, že do konce roku byt již nikdo jiný neužíval, tedy služby jím byly spotřebovány do vyklizení. Výjimkou je osvětlení společných prostor a anténa, zde je zřejmé, že užívány být nemohly, proto celkový nedoplatek 9 258 Kč byl poměrně, o 39,23 (19 dnů, 13. až 31. 12. / 31 dnů, prosinec 2019 * 64, měsíční záloha na tyto služby) Kč, snížen na 9 218,77 Kč, o 39,23 Kč s úrokem žaloba zamítnuta. Pokud se vyúčtováním prokázalo, že nedoplatek je nižší než souhrn záloh, nevznikl nový nárok, ale zanikl nárok na tyto náklady v rozsahu, o nějž tyto zálohy převýšily skutečné náklady, když se zjistilo, že nebyly vynaloženy. Náklady 9 218,77 Kč by byly zaplaceny v rámci řádně placených záloh po 1 297 Kč za leden až srpen 2019, čemuž odpovídají úrokové sazby 9,75, 10 %, viz výše. Přiznány však byly dle žaloby v nižší sazbě 8,25 % a později, od 1. 8. 2020.

7. K projednání věci samé dle §§ 101 (4), 115a o. s. ř. nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen dle žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný na výzvu k takovému postupu v usnesení Okresního soudu v Sokolově z 22. 12. 2020, 23 C 157/2020-25, s doložkou, že jinak se bude předpokládat, že nemá námitky, se nevyjádřil, proto se jeho souhlas předpokládal.

8. I když měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, soud jí dle § 142 (3) o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladu řízení, neboť neúspěch měla v poměrně nepatrné části, 399 z 16 302 Kč, 2 %, posuzováno pro zjednodušenost dle jistiny, neboť z příslušenství, úroků, se ani neurčuje, soudního poplatku 1 000 Kč (Dle § 6 (1), položky 1 1. a) sazebníku zákona 549/1991 Sbírky, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí tuto částku za žalobu, jejímž předmětem je peněžité plnění do 20 000 Kč bez úroků.), žalobkyně jiné náklady v žalobě neuplatnila, tedy je zřejmě nechtěla. Jelikož měla, až na nepatrnou část, úspěch v řízení o splnění povinnosti, dle § 142a o. s. ř. má právo na náhradu nákladu proti žalovanému, neboť mu nejpozději 11. 7. 2019, nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení, žaloby, 8. 9. 2020, zaslala na poslední známou adresu, skutečný pobyt v uvedeném bytě, výzvu k plnění plateb za leden až červen 2019; jelikož žalovaný ani poté nic neuhradil, představuje to důvod hodný zvláštního zřetele, aby soud výjimečně náhradu zcela přiznal, i když nebyla zaslána výzva k plnění na celou žalovanou částku, neboť je zřejmé, že i kdyby se tak stalo, žalovaný by nezaplatil a podání žaloby nezabránil.

9. Uložené povinnosti by dle § 160 (1) o. s. ř. bylo třeba splnit v základní lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, nebylo však lze rozhodnout přísněji, než navrhla žalobkyně, proto stanovena delší lhůta 15 dnů; výhodnější podmínky splatnosti nebyly zjištěny, z uvedené upomínky vyplývá, že žalovaný od září 2018 neplatil vůbec, a nejsou známy jeho poměry, z nichž by se dalo dovodit, že by byl schopen splatit aspoň v přiměřené, dle soudu nejvýše roční, lhůtě.