23 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 790 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 16 245,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 13 790 Kč od 28. 9. 2023 do 31. 12. 2023, úrok z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 13 790 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 a úrok z prodlení z částky 13 790 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 10. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 30 350 Kč s příslušenstvím, a to jako částky představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky zapůjčené žalovanému společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a neuhrazenou část souhrnných poplatků, které byl žalovaný povinen předchůdkyni žalobkyně vrátit a uhradit na základě smluv o půjčce uzavřených mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, , č. , číslo, a dne , datum, , č. , číslo, . Předchůdkyně žalobkyně v souvislosti se smlouvou o půjčce ze dne , datum, , č. , číslo, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, za což se žalovaný zavázal předchůdkyní žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, a to ve splátkách po 320 Kč po dobu 53 týdnů, tedy nejpozději do 7. 9. 2009. Žalovaný však předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze peněžní prostředky ve výši 1 325 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek půjčky došlo ke dni 21. 5. 2009 k zesplatnění půjčky, a tím i k povinnosti žalovaného uhradit jistinu půjčky ve výši 9 218,75 Kč a dlužný poplatek ve výši 6 416,25 Kč, a to včetně příslušných úroků z prodlení souvisejících s prodlením žalovaného. Ačkoliv byl žalovaný k úhradě těchto nároků opakovaně vyzývána, po postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni již nebylo žalovaným v souvislosti s tvrzenou smlouvou o půjčce uhrazeno ničeho.

2. Dále předchůdkyně žalobkyně v souvislosti se smlouvou o půjčce ze dne , datum, , č. , číslo, , poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, za což se žalovaný zavázal předchůdkyní žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč, a to ve splátkách po 615 Kč po dobu 40 týdnů, tedy nejpozději do 27. 2. 2009. Žalovaný však předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze peněžní prostředky ve výši 9 885 Kč. V důsledku prodlení žalovaného je tak žalovaný povinen uhradit jistinu půjčky ve výši 8 972,56 Kč a dlužný poplatek ve výši 5 742,44 Kč, a to včetně příslušných úroků z prodlení souvisejících s prodlením žalovaného. Ačkoliv byl žalovaný k úhradě těchto nároků opakovaně vyzýván, po postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni již nebylo žalovaným v souvislosti s tvrzenou smlouvou o půjčce uhrazeno ničeho.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listin učinil soud následující dílčí skutková zjištění.

6. Z listin nadepsaných „Smlouva o půjčce“, soud zjistil, že dne , datum, předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, za což se žalovaný zavázal předchůdkyní žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, a to po 320 Kč po dobu 53 týdnů, tedy nejpozději do 7. 9. 2009. Předchůdkyně žalobkyně téhož dne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč žalovanému poskytla. Soud dále zjistil, že dne 23. 5. 2008 předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, za což se žalovaný zavázal předchůdkyní žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč, a to po 615 Kč po dobu 40 týdnů, tedy nejpozději do 27. 2. 2009. Předchůdkyně žalobkyně téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč žalovanému poskytla.

7. Z listiny nadepsané „Smlouva o postoupení pohledávek“ včetně jejích příloh, z listiny nadepsané „Potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky“, z listiny nadepsané „Věc: Oznámení o postoupení pohledávek“, z listiny nadepsané „Informace o zpracování osobních údajů“ a z listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž o této skutečnosti byl žalovaný předchůdkyní žalobkyně před podáním žaloby písemně informován, a to spolu s výzvou k úhradě předmětných peněžních prostředků.

8. Z listiny nadepsané „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ a z listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní opakovaně vyzván k úhradě v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků.

9. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

11. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že není-li stanoveno jinak, řídí se právní poměry jiné než uvedené v odst. 1 a 2 téhož ustanovení vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav, jakož i ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. soud v projednávané věci aplikoval níže uvedená relevantní ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“), jakož i zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. platilo, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu nesmí zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

14. Podle § 39 obč. zák. platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení platilo, že ustanovení odstavce 1. se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

16. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. platilo, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, měl věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanovila vyhláška č. 142/1994 Sb., ve znění do 30. 6. 2010 jako výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

17. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. platilo, že věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

18. Podle ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. platilo, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

19. Podle ustanovení § 563 obč. zák. platilo, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

20. Podle § 657 obč. zák., platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

21. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

22. Podle § 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumělo poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.

23. Mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem, a to v rámci její podnikatelské činnosti, a žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele, byly uzavřeny dne , datum, a , datum, smlouvy o půjčce, které byly zároveň spotřebitelským úvěrem. Na základě těchto smluv předala předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky v souhrnné výši 10 000 Kč, který se tyto prostředky, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 6 960 Kč, zavázal vrátit v pravidelných 53 týdenních splátkách po 320 Kč, a to se splatností celého dluhu nejpozději do 7. 9. 2009. Žalovaný však uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 1 325 Kč. Žalobkyně rovněž předala žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, který se tyto prostředky, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 9 600 Kč, zavázal vrátit v pravidelných 40 týdenních splátkách po 615 Kč, a to se splatností celého dluhu nejpozději do 27. 2. 2009. Žalovaný však uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 9 885 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby následně postoupila předmětné pohledávky na žalobkyni.

24. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že účastníky sjednaný souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč a 9 600 Kč je třeba považovat, a to pro rozpor s dobrými mravy, za absolutně neplatný. Odporující dobrým mravům je totiž zpravidla taková výše úroků a dalších poplatků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

25. V projednávané věci účastníky sjednaný souhrnný poplatek činil více než 69,60 % z půjčených peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč, a to za 53 týdnů a více než 64 % z půjčených peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč, a to za 40 týdnů (tj. 83,43 % ročně). Z veřejně dostupných informací poskytovaných Českou národní bankou ovšem vyplývá, že banky v období května a září roku 2008 poskytovaly spotřebitelské úvěry s roční úrokovou sazbou zpravidla ve výši 13,41 % a 13,53 % (https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY ?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). Předmětné úroky tak nejen že významně převyšují úroky zpravidla poskytovaný bankami v dotčeném období, ale významně převyšuje dokonce i za určitých okolností judikatorně tolerovanou nikoliv nepřiměřenou výši úroku představovanou dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů za předmětné časové období (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

26. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně více než žalobkyní tvrzených 1 325 Kč a 9 885 Kč. S ohledem na závěr o neplatnosti sjednaných souhrnných poplatků je nutné žalovaným zaplacenou částku započíst na předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč a 15 000 Kč (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Ohledně částky 8 675 Kč se tak žalovaný od 7. 9. 2009 ocitl v prodlení a od 27. 2. 2009 se ocitl v prodlení ohledně částky 5 115 Kč.

27. V kontextu všech shora uvedených skutečností, tak soud žalobě vyhověl co do výše žalovaným dosud neuhrazené jistiny a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 13 790 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 16 245,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 13 790 Kč od 28. 9. 2023 do 31. 12. 2023, úrok z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 13 790 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 a úrok z prodlení z částky 13 790 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

28. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta.

29. O náhradě nákladů soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšný žalovaný by sice měl vůči žalobkyni podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak žádné náklady nevynaložil.