23 C 160/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 5 230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 230 Kč od 22. 6. 2024 do 23. 12. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 230 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 30 230 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 929 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalované úhrady částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne , datum, prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly ve prospěch bankovního účtu žalované převedeny peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná spolu s úrokem ve výši 5 230 Kč zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit a uhradit nejpozději do 21. 6. 2024. Žalovaná však předchůdkyni žalobkyně ani přes opakované písemné výzvy předmětné peněžní prostředky nevrátila ani neuhradila. V neposlední řadě pak žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 uzavřené mezi ní a předchůdkyní žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 22. 5. 2024 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=22.5.2024&p_ses_idx=339) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 22. 5. 2024 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Smlouva o úvěru č. , anonymizováno, “, „Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Dodatek č. 2 ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Dodatek č. 3 ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Dodatek č. 4 ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Dodatek č. 5 ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Dodatek č. 6 ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Dodatek č. 7 ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Dodatek č. 8 ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “, „Dodatek č. 9 ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “ a „Dodatek č. 10 ke smlouvě o úvěru č. , anonymizováno, “ soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody (mimo jiné) o dočasném poskytnutí peněžních prostředků v souhrnné výši 25 000 Kč předchůdkyní žalobkyně žalované, které měla žalovaná předchůdkyni žalobkyně do 21. 6. 2024 vrátit a navíc předchůdkyni žalobkyně uhradit peněžní prostředky ve výši 5 230 Kč.

6. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Výpis z běžného účtu“ soud zjistil, že v době od 22. 5. 2024 do 5. 6. 2024 předchůdkyně žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky v souhrnné výši 25 000 Kč.

7. Z listiny nadepsané „Smlouva o postoupení pohledávek“ včetně příloh, z elektronického dokumentu obsahujícího seznam postoupených pohledávek, z elektronických dokumentů nadepsaných „Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“, „Plná moc“, „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ a „Podací lístek – DopisOnline“ a z listiny nadepsané „Sledování zásilek“, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti bylo předchůdkyní žalobkyně dodáno do dispoziční sféry žalované dne 20. 12. 2024, a to společně s výzvou k úhradě žalobou vzneseného nároku do tří dnů.

8. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

10. Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě o žalobkyní tvrzeném obsahu, jakož i že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením jí tvrzené dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalované jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalované jemu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

13. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

14. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován písemný návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalované uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu, resp. vůle žalované učinit předchůdkyni žalobkyně návrh na uzavření jí tvrzené smlouvy. Stejně tak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

26. Na vůli žalované uzavřít s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru jí tvrzeného obsahu, a to učiněním nabídky na uzavření takové smlouvy předchůdkyni žalobkyně (§ 551 o. z., § 1732 odst. 1 o. z.), lze podle tvrzení žalobkyně usuzovat z vyplnění údajů (jméno, příjmení, adresa, telefonní číslo, atp.) žalovanou a jejím seznámením se s obsahem návrhu smlouvy. K uvedeným tvrzením však nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než již zmiňovaný elektronický dokument. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalované k uzavření smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu (navíc v situaci, kdy tato smlouva měla být uzavírána postupně prostřednictvím celkem deseti dodatků) nelze usuzovat pouze z existence takového elektronického dokumentu.

27. Nad to, i kdyby v řízení byla vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu, resp. učinit předchůdkyni žalobkyně nabídku na její uzavření, prokázána, v souvislosti s výše uvedenými informacemi soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, která je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

28. Žalobkyně však v projednávané věci v kontextu posouzení úvěruschopnosti netvrdila žádné skutečnosti, ani neoznačila žádné důkazy či žádné listinné důkazy soudu nepředložila. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

29. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení vztahujících se k vůli žalované k uzavření tvrzené smlouvy či nejistoty o posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

30. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z., soud dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná jsou si povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě plnění bez právního důvodu poskytly a s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 o. z.) vzniklo žalobkyni právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč.

31. Ve vztahu k prodlení žalované s vrácením těchto peněžních prostředků soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 25 000 Kč byla vyzvána prostřednictvím písemné výzvy žalobkyně. Splatnost výše uvedené částky byla ve smyslu zákonné úpravy času plnění a výzvy žalobkyně stanovena uplynutím lhůty tří dnů od dodání shora specifikované výzvy do faktické dispozice žalované, ke kterému došlo dne 22. 12. 2024 (§ 1958 o. z.).

32. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

33. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 1 929 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (ve výši 8 179,69 Kč, tj. 23,43 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (ve výši 26 729,10 Kč, tj. 76,57 %) při výsledku 53,14 % z částky 3 630 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 210 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, sestávající z částky 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, sestávající z částky 700 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (žaloba), včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a z 21 % DPH výši 420 Kč (počítáno z částky 2 000 Kč).