23 C 163/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 495 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 285 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 285 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 300 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 910 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 910 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 355 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 495 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a s tím spojeného administrativního poplatku. Svým podáním ze dne 25. 10. 2021 a 28. 12. 2021 vzala ohledně částky 285 Kč s příslušenstvím žalobkyně žalobu částečně zpět.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

1. Mezi účastníky byla dne 31. 12. 2019 uzavřena smlouva [číslo] jejímž předmětem byl produkt žalobkyně s názvem„ SP Autopojištění“, kterou se žalobkyně pro případ způsobení škody provozem ve smlouvě specifikovaného vozidla, zavázala poskytnout žalované nebo třetí osobě sjednané plnění. Za tento závazek žalobkyně měla žalovaná od 31. 12. 2019 zaplatit částku 2 770 Kč ročně a od 31. 12. 2020 částku 3 255 Kč ročně, a to vždy k 31. 12. příslušného roku. Doba trvání smlouvy nebyla sjednána. Za součást této smlouvy byl v jejím textu označen také dokument s názvem„ pojistné podmínky VPP 05/2018“, (dále jen„ pojistné podmínky“). Žalovaná však 31. 12. 2020 částku 3 255 Kč řádně a včas neuhradila, a byla proto žalobkyní dopisem ze dne 8. 3. 2021 vyzvána jak k úhradě této částky, tak k úhradě částky 500 Kč (v předmětném řízení však žalobkyně nárokuje pouze částku 300 Kč) představující tzv.„ administrativní poplatek, a to s poučením, že pokud nebude souhrn uvedených částek uhrazen do 11. 4. 2021, výše uvedený smluvní závazek účastníků zanikne uplynutím téhož dne. Jelikož žalovaná dlužnou částku ani přes tuto výzvu žalobkyně neuhradila, došlo uplynutím dne 11. 4. 2021 k zániku shora specifikované smlouvy. O této skutečnosti byla žalovaná informována písemným„ Oznámením o zániku pojistné smlouvy [číslo]“ ze dne 19. 5. 2021 s tím, že„ dlužné pojistně a administrativní poplatky“ činí částku 2 195 Kč. Následně byla žalovaná k úhradě této částky vyzvána prostřednictvím předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 10. 6. 2021. Přestože žalovaná nijak nezpochybnila oprávněnost požadavku žalobkyně na úhradu jí vyčíslené dlužné částky, ani nerozporovala skutečnost, že výše uvedený nedoplatek žalobkyni doposud nebyl uhrazen, požadovanou částku do dne vyhlášení rozsudku nezaplatila.

4. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl.

6. Žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající z mezi ní a žalobkyní na dobu neurčitou uzavřené pojistné smlouvy o odpovědnosti z provozu motorového vozidla, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaná jako pojistník, a to když ve lhůtě splatnosti do 31. 12. 2020 nezaplatila sjednané roční pojistné ve výši 3 255 Kč. Na základě upomínky žalobkyně doručené žalované s výzvou k zaplacení dlužného pojistného, a to včetně upozornění na zánik pojištění pro případ nezaplacení tohoto pojistného a lhůtou splatnosti delší než jeden měsíc, pozbyla předmětná pojistná smlouva svojí platnosti uplynutím dne 11. 4. 2021. Žalobkyni tak vznikl za období od 31. 12. 2020 do 11. 4. 2021 nárok na úhradu poměrné části žalovanou neuhrazeného pojistného ve výši 910 Kč. Jelikož žalovaná tuto poměrnou část dlužného pojistného žalobkyni dobrovolně neuhradila a neučinila tak ani doposud, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 910 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení.

7. Ohledně zaplacení částky 285 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 285 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení soud v souladu s částečným zpětvzetím žalobkyně a § 96 odst. 1, 2 věta první o. s. ř. soud rozhodl tak, že řízení ve vymezeném rozsahu zastavil.

8. Ve vztahu k žalobkyní požadované úhradě„ administrativního poplatku za zaslání upomínky“ ve výši 300 Kč soud uvádí, že povinnost hradit administrativní poplatek za zaslání upomínky nebyla mezi účastníky v samotné pojistné smlouvě sjednána. Ujednání o této povinnosti bylo uvedeno v článku 5 pojistných podmínek, který pro případ prodlení s úhradou pojistného zakotvuje právo žalobkyně, mimo jiné, na úhradu„ upomínacích výloh za každou odeslanou upomínku ve výši dle sazebníku zveřejněného na internetových stránkách pojistitele“. Konkrétní výši tohoto poplatku pak žalobkyně vyčíslila v „ Sazebníku poplatků [právnická osoba]“. Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu předmětného poplatku, kdy nárok na jeho úhradu byl zakotven v pojistných podmínkách, a jehož výše byla vyčíslena v separátním sazebníku, a to bez konkrétní specifikace uvedeného poplatku v samotném textu pojistné smlouvy, nemůže obstát.

9. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých zasláním upomínky žalované a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba uvést, že v takovém případě předmětný paušalizovaný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě za porušení sjednané povinnosti žalované řádně hradit pojistné. Žalobkyní stanovený paušalizovaný poplatek za upomínku k úhradě dluhu totiž plní základní kompenzační funkci smluvní pokuty, kdy nahrazuje předpokládanou škodu vzniklou žalobkyni v souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaného hradit sjednané pojistné a nahrazuje ji paušální částkou. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

10. Dále je třeba v kontextu výše uvedených skutečností připomenout, že žalovaná se v předmětném smluvním vztahu nacházela v postavení spotřebitele. Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

11. Soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

12. V návaznosti na shora konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem, by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě.

13. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní vyjma stručné informace o připojení pojistných podmínek jako nedílné součásti uzavřené pojistné smlouvy neobsahovala žádnou konkrétní informaci o poplatcích spojených s vymáháním dlužného pojistného, jejich výši či specifikaci konkrétního úkonu žalobkyně, se kterou by měl být požadovaný administrativní poplatek spojen. V uzavřené pojistné smlouvě absentuje rovněž specifikace ustanovení pojistných podmínek či dalších dokumentů náležejících k pojistné smlouvě, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu pojistné smlouvy navíc nevyplývá, zda se ujednání o paušalizovaném poplatku za upomínání nachází na jednom či více místech pojistných podmínek či dalších připojených dokumentů. Ze smlouvy není možné zjistit ani to, jaké znění těchto dokumentů bude v případě porušení té které povinnosti žalované použito. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o povinnosti žalované uhradit„ upomínací výlohy“ za zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného v kontextu paušalizace těchto výloh v separátním sazebníku, je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu zamítnout.

14. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 355 Kč, přičemž tato částka představuje 23,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 61,92 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 495 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.