23 C 168/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 672,85 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 4 672,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 310,77 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 4 672,85 Kč od 31. 8. 2021 do 29. 9. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 4 672,85 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 4 672,85 Kč od 30. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu částky 4 672,88 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou dosud nevrácených peněžních prostředků, které byly žalované žalobkyní poskytnuty z titulu jimi uzavřené smlouvy o úvěru. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně projevila vůli uzavřít s žalovanou dohodu o tom, že žalobkyně (mimo jiné) na požádání a ve prospěch žalované poskytne této žalované, a to i opakovaně po blíže nespecifikovanou dobu, peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč, a že žalovaná tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 18,9 % z žalobkyní poskytnutých peněžních prostředků ročně. Podle § 546 zákona č. 99/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen "nabídka") musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. S ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud uzavřel, že žalobkyně sice vypracovala písemný návrh na uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou, a to ve výše uvedeném znění, avšak v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná tento návrh žalobkyně přijala, resp. že žalovaná jakýmkoliv způsobem projevila vůli uzavřít s žalobkyní jí navrhovanou smlouvu o úvěru (či jinou smlouvu v jakémkoli znění). Jinými slovy řečeno, z žádných soudu předložených listinných důkazů soud nezjistil jakýkoliv projev žalované, ze kterého by bylo možno usuzovat na její vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru o jí tvrzeném obsahu, resp. přijmout její návrh na uzavření takové smlouvy. Uvedený závěr platí i pro samotné listiny obsahující předmětný návrh na uzavření smlouvy žalobkyně, ve kterých je u jména žalované uvedeno„ podepsáno v mobilní aplikaci zadáním vstupního hesla“, když ani tato skutečnost, tedy, že by žalovaná prostřednictvím (jakkoliv blíže nespecifikované) mobilní aplikace projevila svoji vůli uzavřít projednávanou smlouvu, resp. akceptovat návrh žalobkyně, a to zadáním (rovněž jakkoliv blíže nespecifikovaného) vstupního hesla. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že by s žalovanou uzavřela v žalobě tvrzenou úvěrovou smlouvu, a to ačkoliv k tomu byla ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), povinna. Následkem nesplnění takové povinnost je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně žalobkyní tvrzené skutečnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Soud nemohl tvrzený vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudit ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť v řízení nebyla prokázána ani skutečnost, že by žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 4 672,88 Kč Ani v tomto ohledu nemohl soud z výše uvedených důvodů poskytnout žalobkyni potřebné poučení. Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jež byla v řízení úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.