23 C 173/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 4 883 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 818 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 818 Kč od 7. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 4 065 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 883 Kč od 12. 9. 2024 do 6. 11. 2025 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 4 065 Kč od 7. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311017326.

1. Předmětem řízení byl původní nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 893 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., na jejímž základě poskytla tato žalované úvěr ve výši 5 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak řádně nesplácela. Dopisem ze dne 11. 9. 2024 byla informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k úhradě. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. K výzvě soudu vzala žalobkyně žalobu co do částky 10 Kč s příslušenstvím zpět. Usnesením soudu ze dne 17. 6. 2026 č. j. 23 C 173/2026-19 byla řízení zastaveno co do částky 10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

4. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

5. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 11. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 29545, na základě které byl žalované poskytnut úvěr do výše 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Měsíční úroková sazba činila 40 %. Úvěr měl být splácen každý měsíc, vždy do každého 11. dne v měsíci. Roční procentní sazba nákladů činila 5517,17 %. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 5 000 Kč. Z potvrzení právnická osoba. bylo zjištěno, že žalované byla dne 11. 4. 2024 zaslána společností právnická osoba. částka 5 000 Kč. Dne 11. 9. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru k témuž dni z důvodu prodlení žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 včetně seznamu pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společností právnická osoba. žalobkyni. Oznámením ze dne 29. 10. 2025 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky. Výzvou k úhradě ze dne 29. 10. 2025, kterou dle podacího lístku právní zástupkyně žalobkyně dne 31. 10. 2025 prokazatelně odeslala žalované, bylo doloženo, že žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů. Z vyjádření žalobkyně ze dne 11. 6. 2026 pak vyplývá, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem 4 182 Kč.

6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

8. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

10. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání právního předchůdce žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, za který se zavázala žalovaná hradit měsíčně 40 % úrok. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je. Měsíční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činila 40 % a RPSN činila 5517,17 %. Soud má za to, že sjednaná úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2024 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu do 8 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb a úroků uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého úroku a poplatků by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

16. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tím, zda byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, jak byla úvěruschopnost posuzována, nicméně doložila pouze žádost o spotřebitelský úvěr, ze které má vyplývat příjem a výdaje žalované. Žádné další doklady doloženy nebyly.

17. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost právnická osoba. poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

18. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 5 000 Kč bylo uhrazeno 4 182 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 5 000 Kč zbývá k úhradě 818 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 29. 10. 2025, která jí byla odeslána doporučeně dne 31. 10. 2025 (pátek). V následujících třech dnech se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 6. 11. 2025 (čtvrtek). Ode dne následujícího, tj. 7. 11. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 4 883 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 883 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 818 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 7. 11. 2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 6 065,05 Kč (jistina a úrok 12,75 % ročně z částky 4 883 Kč za období od 12. 9. 2024 do rozhodnutí ve věci ve výši 1 182,05 Kč), přiznáno bylo 888,10 Kč (jistina 818 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 7. 11. 2025 do rozhodnutí ve věci ve výši 70,10 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná pouze v 15 %. Žalovaná, která byla převážně úspěšná, má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstala zcela pasivní. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč (z žalované částky) a dosud bylo zaplaceno 400 Kč. Proti výroku I., II. a III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.). Proti výroku IV. rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.