23 C 177/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 80 395,92 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 240 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 155,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 80 155,92 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 242 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalované zaplacení částky 80 395,92 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektřiny a souvisejících služeb.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listin učinil soud následující dílčí skutková zjištění.

5. Z listiny nadepsané „Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN č. , anonymizováno, “, listiny nadepsané „Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny“ a z listiny nadepsané „Ceník elektřiny pro domácnosti“ soud zjistil, že se žalobkyně se žalovanou dne , datum, písemně dohodly, že žalobkyně bude dodávat do odběrného místa na adrese , adresa, , (dále jen „odběrné místo“), elektřinu a zajišťovat s tímto dodáním související služby, kdy žalovaná za odběr této elektřiny a souvisejících poskytnutých služeb (za v této dohodě sjednaných podmínek) uhradí cenu stanovenou v ceníku žalobkyně a rozhodnutích Energetického regulačního úřadu. Úhrada ceny byla sjednána formou záloh a na základě vyúčtování žalobkyně, a to v termínech vyznačených na každém konkrétním vyúčtování, popř. plánu záloh. Doba trvání této dohody byla sjednána na 24 měsíců. Účastníci se rovněž dohodli, že je žalobkyně oprávněna od počátku zrušit předmětnou dohodu se žalovanou, pokud žalovaná neuhradí žalobkyní jakoukoliv na základě dohody účastníků stanovenou, popř. vyúčtovanou, platbu řádně a včas, a to ani přes písemné upozornění žalobkyně.

6. Z listiny nadepsané „Vyúčtování za elektřinu“, z listiny nadepsané „Vyúčtování“ a z listiny nadepsané „Upomínka“ soud zjistil, že do odběrného místa bylo za období od 2. 2. 2024 do 22. 5. 2024 dodáno 9 598 kWh elektřiny v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši 79 248,42 Kč, přičemž k úhradě této ceny byla žalovaná vyzvána do 10. 6. 2024. Soud dále zjistil, že žalobkyně nejpozději ke dni 27. 5. 2024 od počátku ukončila dohodu specifikovanou v bodě 5. tohoto rozsudku, neboť žalovaná opakovaně navzdory písemnému upozornění neuhradila žalobkyni sjednané zálohy řádně a včas, a to ani přes opakovaná písemná upozornění žalobkyně. V souvislosti s ukončením dodávky elektřiny a souvisejících služeb do odběrného místa vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě ceny výši 907,50 Kč, a to do 10. 6. 2024.

7. Z listiny nadepsané „Předžalobní upomínka“ a listiny nadepsané „Podací lístek – Dopis Online“ soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby opětovně vyzvána k úhradě projednávaným návrhem vzneseného nároku.

8. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná žalobou nárokované peněžní prostředky do dne vyhlášení rozsudku uhradila.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

10. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2001 o. z. platí, že od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 1746 o. z. ve spojení s § 50 odst. 2 energetického zákona). V rámci předmětného závazku vystupovala žalobkyně jako obchodník s elektřinou a žalovaná jako zákazník. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Uzavřenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodat do odběrného místa elektřinu (a zajistit dodání souvisejících služeb) a žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu a s její dodávkou související služby zaplatit řádně a včas žalobkyní a Energetickým regulačním úřadem stanovenou cenu, a to ve lhůtě splatnosti uvedené v konkrétních vyúčtováních dodaných sdružených služeb dodávky elektřiny či přehledu záloh (§ 1958 o. z.). Žalobkyně svoji smluvní povinnost splnila, tj. dodávala elektřinu (a zajistila s jejich dodávkou související služby) do sjednaného odběrného místa a provedla řádné vyúčtování ceny dodané elektřiny včetně souvisejících služeb. Naopak žalovaná svoje základní povinnosti vyplývající pro ni z předmětného smluvního vztahu, a to zaplatit za sdružené služby dodávky elektřiny cenu ve výši 79 248,42 Kč se splatností do 10. 6. 2024 a cenu ve výši 907,50 Kč se splatností do 10. 6. 2024. Soud tak na základě shora popsaného zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení žalobě v tomto rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k souhrnu výše uvedených cen včetně úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.).

12. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na úhradu peněžních prostředků v souhrnné výši 240 Kč jako poplatku za upomínku soud uvádí, že povinnost hradit uvedené poplatky nebyla v textu projednávané smlouvy sjednána. Ujednání o povinnosti žalované zaplatit dotčený poplatek byla uvedena pouze v obchodních podmínkách žalobkyně tak, že „za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby jsme oprávněni vám účtovat poplatek ve výši 240 Kč.“ Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu předmětného poplatku, kdy výše tohoto poplatku byla paušalizována v obchodních podmínkách žalobkyně, a to bez konkrétní specifikace uvedeného poplatku v projednávané účastníky uzavřené smlouvě, nemůže obstát.

13. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů za upomínku a jejího nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba uvést, že v tomto případě předmětný paušalizovaný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.). Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011) označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednaní takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

14. Dále je třeba připomenout, že žalovaná se v předmětném smluvním vztahu nacházela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy (§ 1751 o. z.). Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

15. K uvedenému soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

16. V návaznosti na v předchozím odstavci konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávané věci.

17. Předmětná smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci obchodních podmínek neobsahovala žádné konkrétní informace o poplatcích spojených s prodlením žalované hradit cenu žalobkyní poskytnutého plnění řádně a včas, jejich výši či specifikaci konkrétního úkonu žalobkyně, se kterým by měly být tyto poplatky spojeny. V uzavřené smlouvě absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení obchodních podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o poplatku za vyhotovení a zaslání upomínky ve výši 240 Kč je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu zamítnout (§ 580 o. z., § 588 o. z. s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu, např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2666/2017).

18. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, přičemž úspěch žalované byl nepatrný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 20 242 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 217 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 sestávající z částky 4 340 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 sestávající z částky 4 340 Kč za jeden úkon právní služby uvedených v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (žaloba), včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a z 21 % DPH ve výši 2 955 Kč (počítáno z částky 14 070 Kč).